Regres, progres

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nastává u nás, věřím, příjemná vývojová fáze obou dětí – takhle blízko si s dovednostmi, zájmy a naladěním ještě nebyly.
foto: Fotopromě

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


V MHD ještě stále slýchám mnohé poznámky na naše „dvojčata“, protože je stále pro sichr beru do dvojgolfek. Jenom na jízdu a nastupování, pak si to Tomášek zásadně štráduje pěšky. A někdy si to štráduje po svých i Káťa, protože Tamášž je pěškot, tak chce taky. Snad v tyhle chvíle vypadáme jako největší blázni a je opravdu náročné nepřekážet – z každé strany dvojgolfek se drží jedno dítě, což se rovná čtyřčatům co do šíře chodníku. Děti jsou ale už celkem zvyklé si kvapně sednout, když jde po chodníku taky někdo jiný kromě našeho komanda, aby se vyhnuly.

Už měl tento systém bohužel jednu nehodu – najela jsem kolečkem moc blízko syna a ten si hodně rozbil koleno. Spravila to až náplast s krtečkem z lékárny a samozřejmě posazení zraněného s tvořící se modřinou. Vše doprovázel pláč – jako obvykle tandemový. Když je bebí, brečí mnohdy oba. Přesně to jsou ty chvíle, kdy jsem vážně ráda za to, že nejsem líná a dvojgolfky jsem vzala. Další důvod, kdy se mi vyplácejí, je občasné zdržení se venku, protože zvlášť v létě nechci limitovat Toma a chci respektovat i jeho potřebu odpočinku, když už to přeženu.

Co do chození se s dětmi totiž moc nemažu a změřit si délku dosud nejdelší Tomáškovy cesty po jeho chodidlech čtyřiadvacítkách mě napadlo až před malou chvílí pomocí jedné aplikace v mobilu. Ujde 7,5 km bez hlesnutí na místo, kde ještě běhá, skáče, honí holuby nebo se rýpe v písku. Chtít po něm, aby došel ještě zpátky je na ani ne tříleté dítě samozřejmě moc. I když, kdybych byla krutá, to bychom si všichni pospali, protože synův spánek po takovém výšlapu by se musel rovnat lehčímu bezvědomí.

Nedokáži popsat, čím to je, ale nějak snad přirozeně děti chápou mé limity nebo jsou prostě od narození tak zvyklé, že považují za samozřejmé venku neloudit, abych je nosila nebo brala na koně. Ani jedno fyzicky nezvládám – tedy vzít dítě na koně je pro mě zkrátka naprosto neproveditelné a nést jedno na ruce či v nosítku a řídit kočár s dalším fyzicky nezvládnu déle než do nejbližšího obchodu, když něco zapomenu… Na kratší cesty, což je vždy celodopolední procházka, chodí Tomáš vždy pěšky nebo se veze na kole či odrážedle bez možnosti si sednout do golfek, protože to je vážně zbytečné. Odpoledne to řeším podle situace, tedy toho, kam se nám chce dojít a zda nejdu do toho MHD…

Čím dál více chce chodit venku i Kačenka, protože brácha… Snad jsem obecně dojímavý typ, ale vidět takhle dvě batolata, jak se vedou za ruku a vyjednávají (někdy i vážně vše neurčuje ten starší a silnější), kam půjdou a jak rychle. Co se mi ale nedaří v mém usilovném pokusu vychovat gentlemana, je právě osvojování si oné zásady, že se tempo chůze určuje podle ženy. A tak malá Káťa statečně vlaje za bratrem a snaží se ho dohnat. Má to výhodu – skoro už nemá bříško a stává se stále obratnější holčičkou. Já plesám, protože když vidím kolem sebe maminky s loudajícími se dětmi, my kolem nich obvykle prosvištíme. Nemusím se tolik obrňovat trpělivostí jako mnohé jiné matky.

Vzpomínám si dobře na kamarádku a její loudavou holčičku, kterou mnohdy musela vzít do kočárku i ve školkovém věku, jak jim trvalo, než se spolu někam dovlekly. Nám zase stále trvají odchody ven nebo vypravení se na chatu. Mám dokonce pocit, že je to pořád horší a horší. Tomáše se snažíme vést stále přísněji na jeho cestě k samostatnosti (jsou mu dva a tři čtvrtě) a využíváme období „sám“. Jsem podobnou měrou nadšena jeho pokroky, stejně jako mi tečou nervy a musím se hodně ovládat, když si umane, že si nandá ponožky sám, což ale znamená bez jakékoliv pomoci a vedení. Někdy mu tečou slzy vzteku nebo lítosti, ale vydrží si zkoušet nazout ponožku třeba 40 minut. A pata stále končí ve špičce a pak neví, jak dál, ale nenechá si poradit. No vím dobře, po kom to má, tak už proto to musím vydržet!

Tento výchovný moment je sám o sobě možná diskutabilní, byť jsem osobně spíše přesvědčena o tom, že je správné ho nechat, aby to sám dokázal a doprovázet ho jen slovním vedením, pokud nám tedy nehoří pod zadkem. Každopádně je tento výchovný moment nepříjemný pro Kačenku i pro mě, protože s takovou se chystáme ven klidně přes hodinu. Protože hádejte, co dělá v takové chvíli malá sestra pana Sám? Jistěže si sundá ponožky včetně obutých bot a zkouší to taky. Pak si chce vzít jiné boty, a protože má dost času, z botníku vybírá dlouho… Když se nám podaří vyrazit a otevřu dveře na chodbu, je už samozřejmé, že jdou obě děti ze schodů samy, což je opět diskutabilní.

Čtěte také:

Samozřejmě jsem ráda, že Kačenka sejde sama schodiště dolů, že je opatrná, drží se zábradlí, postupuje pomalu a já jdu krok před ní a dělám záchranu. Držení za ruku poslední dobou považuje patrně za ponižující, protože brácha… Podobné je to s čištěním zubů – čistí si obě děti samy, jsou schopné se samy učesat, svléci si tričko, obout bačkůrky, najíst se lžičkou, napít z hrnku, uklízet nákup, umýt si ruce, vybarvovat a zhruba se trefit do tvaru, což se Kačenka pečlivě učí. Vše, co tady popisuji, se malá naučila sama nápodobou od staršího sourozence, což tady jistě není pro nikoho nic nového. Čtrnáctiměsíční věkový rozdíl má i druhou stranu mince s těmito skvělými výhodami – jak snadno přichází samostatnost rok a půl starého/malého dítěte. Rok a půl staré dítě dokáže v mnohém držet v lajně sourozence staršího, aby na ni počkal. Tomášek dostává stále na spaní trénovací plenku, protože k usínání stále dostává jako Kačenka mléko. Kačence ho chci rozhodně dávat, protože teprve krátce není kojená a její usínací rituál by byl příliš radikálně jiný – bez prsu, bez mléka, bez savičky… 

Tomáškovi ho nedokáži upřít z preventivních důvodů, aby se v noci nebo přes polední klid nepočural. Zatím to nechávám plynout, protože stále častěji je plenka suchá, i když rozhodně ne vždycky – je to asi tak 2/3 na 1/3 případů. Tomášek má stále (ó jak jsem byla naivní s pokusem odevzdat dudlík Mikulášovi) při usínání dudlík. Už se mi to zdá vizuálně podivné – dost vyrostl a vytáhl od zimy, přijde mi najednou jako veliký chlapeček a ten dudlík na spaní mi pohledově kalí pohled na chlapa, byť mu emočně myslím rozumím! Především nechci, aby žárlil, protože myslím příliš nevnímá věkový rozdíl, skutečně vyrůstají jako dvojčata a dělají vše spolu. Když má Kačenka dudlík, chce ho taky, když má Káťa plenku, chce ji taky, když má Káťa ve vlasech sponku, chce ji taky. Pak se svým sourozeneckým jazykem na některých věcech patrně oba dohodli – nebudou chodit na nočník, ale jen na záchod – stále beze změny a asi to tak zůstane.

Budou každou chvíli, kdy se na ně nedívám, vyhazovat ubrousky z držáku na stole. Budou oba malovat voskovkami po sníženém parapetu. Budou oba házet naše boty do vany. Budou si nadále hrát na řvaní. Budou chtít nadále oba odemykat byt při návratu z procházky a budou chtít oba jen tak zazvonit. Budou chtít oba vybírat kastlík (systém dnes Ty, zítra Ty, nechápou, anebo jsem špatná vysvětlovačka). A tak stále častěji jedno dítě vyhlíží vývojově zaostaleji, řečeno s láskou, a stále častěji druhé vyhlíží jako dost samostatné. Ke zhodnocení mě probrala kamarádka, která nás přijela navštívit na chatu. Paní učitelka-tělocvikářka zvyklá dávat dětem záchranu, mít odpovědnost jako blázen! (no já bych tolik dětí visících na kruzích nebo za nohy na žebřinách hlídat asi nechtěla) a především zrovna přijela z ozdraváku plného sedmiletých dětí, se podivovala na tím, jak jsou naši dva samostatní – tak to řekla.

Přeložím, jak to asi myslela – nějak jako „nezbláznila ses, ty je necháš tohle dělat samotné?“ – řečeno s láskou, tím jsem si jistá. Nevím jen, jak si odpovědět. Zbláznila jsem se možná, otupěla jsem, našla jsem odhad, věřím své intuici, své děti znám a dovedu odhadnout, co zvládnou a co ne, jsem přísná a vyžaduji samostatnost, kde by být ještě nemusela, příliš jim věřím nebo jsem nezodpovědná anebo dokonce líná. Něco z toho to bude. Chata, ze které jsem tak nekriticky nadšena a jsem tam s dětmi často, má velkou nevýhodu – je uprostřed pozemku, čím vzniká zahrada přední, zadní, levá a pravá. 4 části zahrady na dvě děti a jednu matku. Říkám si – musíš věřit!

Hodně pokroků přeje Kateřina

15. 6. 2016Kateřina
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Nějak mi vyrostly!

MÁMA LIVE! KATEŘINA Né, prsa né. Děti, jak jinak. Nevšimla jsem si toho já, ale sousedka z ulice. Na chvíli jsme se spolu zastavily a prohodily pár slov. Cenná chvilka na rodičovské. Celý článek »

MuFuMa na vodě

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kamarádka mě před nedávnem označila jako MuFuMa, což má znamenat multifunkční matka. Pomáhám jí s tvorbou e-learningu, tak mě patrně chtěla pochválit, povzbudit, poděkovat. Milé MuFuMy, jestli chcete, i dnes čtěte, jak jsme... Celý článek »

Učesaná-neučesaná

MÁMA LIVE! KATEŘINA Když už jsme tak na dva tři dny jednou za čas v Praze, obvykle si vymýšlím nejrůznější malé projekty – vzít děti k zubaři (o tom možná příště), probrat oblečení, pomalovat s dětmi křídami betonový nájezd na kočárky před domem... Celý článek »

Sopka

MÁMA LIVE! KATEŘINA Milá paní Lenko, před několika dny jsme se potkaly v lounském supermarketu a dostala jsem od Vás milou zpětnou vazbu na mé psaní a taky výzvu – že se těšíte na článek, kterak jsme s dětmi zdolali sopečné vrchy (Raná, Oblík a... Celý článek »

Pampeuvližky aneb Příušnice – díl II.

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnešní článek jsem začala psát historicky nejdříve před uzávěrkou, a to krátce po uzávěrce předchozí. Asi tak před 14 dny v příjemném rozmaru a snad z potřeby po úmorné chorobě se vyzdravit veselejším a přírodním tématem –... Celý článek »

Zázraky přírody

MÁMA LIVE! KATEŘINA Měla jsem rozepsaný rozverný článek o tom, jak děti mluví – trochu polsky. Jak my mluvíme s nimi, jak s nimi mluví druzí a jak mluvíme všichni dohromady a co z toho vzejde. Ale nakonec je všechno jinak – píši o tom, jak jsem se... Celý článek »

Koroptve

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnešní titulek volím proto, abych zvýšila pravděpodobnost, že se dozvím, proč se říká „čurat jako koroptev“. Ví to někdo z vás?  Celý článek »

Ukojené

MÁMA LIVE! KATEŘINA … jsme s malou obě dvě! Je klidno, vyhověno, co do očekávání splněno, utišeno, nasyceno. Celý článek »

Máma na telefonu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Po zápisech do školky se rozšířila moje mateřská role ještě o jednu malou – jsem máma na telefonu. A to já nerada. Celý článek »

Moje ne-zelená domácnost

MÁMA LIVE! KATEŘINA 10 let jsem ve 21. skautském oddíle střediska Vočko žila v přímém sepětí s přírodou. A taky prožívala čas na třech a půl tisících metrech čtverečních zelené zahrady na chatě takřka mimo civilizaci nebo u babičky na venkově (v... Celý článek »

139 vteřin do klidu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kdo by je miloval – kouzelné pěvkyně, které vábivým zpěvem lákají námořníky ke svému ostrovu, kde jejich loď ztroskotá na útesech. Netroskotá loď, ale moje uspávací pokusy.  Celý článek »

Nynyny

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nynyny u nás nebylo nikdy citoslovcem nářku, jak jej vyplňuji v křížovkách, ale batolecí synonymum pro „sluší“, „jsem nejkrásnější na světě“ nebo „chci nějakou parádu“. Celý článek »

Zmizet

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dočetla jsem už asi potřetí knihu Zmizet. Možná to znamená, vzhledem k tématu, že se ráda drásám a taky, že si potrpím na kvalitní beletrii. Možná spíš, že v sobě nosím ještě nezpracované emoce. Celý článek »

V popředí

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kačenčiny vyjadřovací schopnosti dost pokročily – snad díky bráchovi, který ji v tomto ohledu žene dopředu. Její slovník je mnohem bohatší, než byl Tomášův v jejím věku. Celý článek »

Rybička uplavala

MÁMA LIVE! KATEŘINA Advent bych s dětmi příští rok ráda strávila určitě o dost jinak, ale Vánoce jsme měli pěkné. Šlo to i bez chaty, sněhu, v březnovém počasí, s bolavým zubem a navzdory útokům batolat na vánoční stromek! Celý článek »

Kateřino, Kateřino...

MÁMA LIVE! KATEŘINA ... ty jsi víno, co mi bere dech... Neckářův song mi zpívávala ségra o mém svátku. A ještě celkem svižně zvládnu předříkat (rozhodně ne perfektně zazpívat) text písničky Katce:  Celý článek »

Jizva k narozeninám

MÁMA LIVE! KATEŘINA Před rokem by mě ani nenapadlo, že 1. narozeniny naší dcery oslavíme na chatě (ta, že už bude) a hlavně zčásti venku – pod lampiony, u grilu, na pískovišti. Skvělý to listopad! Celý článek »

Dušičky

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nemám na mysli hřbitovní téma. Nevím, zda z pohodlnosti nebo pověrčivosti na hřbitovy s dětmi nechodím. A když jsem bez dětí, to zase jdu raději za něčím veselejším. Na své zesnulé blízké si raději vzpomenu naveselo a bez... Celý článek »

Mejdan podle plánu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Děti začaly o poledním klidu pořádat mejdany – se vším všudy – hudba, tanec, hlučno a připíjení si. A spát se nece a nece. Celý článek »

Máma bác!

MÁMA LIVE! KATEŘINA Právě jsem dočetla článek, v jehož titulku byla slova „pády dětí jsou neobvyklé“. Mně se naopak zdají dost obvyklé, protože líčení různých pádů a foukání bebí je samozřejmou součástí naší rodičovské konverzace. Nikde jsem ale... Celý článek »

Kapitální bříško

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnes jsem celkem dlouho přemýšlela, jak na dnešní článek. Jak se bude jmenovat? Co bylo v uplynulé době to hlavní? Kačenčiny první samostatné krůčky? Změna jejího chování? Dámská jízda? Káčina urputnost a moje natržené ucho?... Celý článek »

Ty jez – ty nejez

MÁMA LIVE! KATEŘINA… toho jsme se se sestrou v dětství něco naposlouchaly. Někdy vyloženě takto jasně-stručně, jindy i s osloveními, aby bylo jasno: „Lucinko, to už stačí. Kačenko, pořádně papej.“ A třicet let poté málem vypouštím podobné věty z... Celý článek »

Spurtovkyně

MÁMA LIVE! KATEŘINA Všechno začalo nevinným i vinným popojížděním v čase. Najednou přestalo být vedro. „Už né,“ jsem řvala i já, revmatička libující si ve vedrech, protože to pak plesám a je mi dobře, neofouknu, neprochladnu, mám prohřáté svaly a... Celý článek »

Dětinka

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tomáš má svérázný přístup k češtině, což mě jako češtinářku samozřejmě víc než baví. Děti – dětinka – dětinek a když nerozezná jasně pohlaví, tak jde o dětinko. Kačenka je holčička, takže je dětinka, a on je její táta. A Lukáš... Celý článek »

Zavři uši

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tak nám otrnulo. Neduhy máme snad za sebou a způsob trávení tohoto léta se nám už zdá podstatně šťastnějším. Díky mnohému – vyzdravování se na chatě v polovičním klidu a tichu, díky letnímu počasí, které se venku zdá být... Celý článek »

Zubnička zase nepřišla

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tak se to nakonec povedlo – dokončuji přerušenou trilogii s lékařskými tématy, tentokrát jednoznačně s průšvihy. Zoubková víla k nám zase nezavítala, zato přišla nějaká hubatá čarodějnice. Nějak se mi vlastně podařilo navázat... Celý článek »

Bariérovo

MÁMA LIVE! KATEŘINA Jako je Krakonošovo kopcovitá krkonošská pohádková krajina, my teď máme naopak v našem světě s miminy rádi nebariérovo, na které jsem s tandemem naprosto odkázaná. Dá se říci, že je náš program do značné míry určován tím, jak... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené