Roční dítě v bytě

MIMI LIVE! ANITA Anitce je rok. A než začnu pateticky rekapitulovat a sladce vzpomínat, raději vás nejprve pozvu k nám. Ať nemám z toho sentimentu mokrou klávesnici. Druhý restart počítače (a třetí pokus o střih Anitčina videa k narozeninám) už bych psychicky nezvládla. Tak tedy: seznamte se s naší roční Anitou.

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz


Roční Anita a prsa

Naše roční Anita vypadá skoro stejně jako ta, co jsme měli doma do 29. května. Pravda, v její tváři je ten rok znát. Moudrost jí leze z těch jejích velkých modrých kukadel. A taky už má spoustu věcí na háku a super zmáknutých. Svoje teritorium (náš byt). Svoje lidi (nás s Tomem, ale taky babičky, dědy a tety – jak se ukázalo na naší zmrzlé dovolené na Lipně). Psy (všechny, které potkáme na procházkách). Moje prsa.

Moje prsa má super zmánknutá asi úplně nejvíc. Jakmile uvidí kousek prsa v malinko větším výstřihu nebo nedej bože třeba bradavku (když se převlékám), zaraduje se tak, jako se při pohledu na má ňadra neraduje ani Tom. A to je na pováženou. Kdybych ji kojila tak často, jak si říká, kojím snad patnáctkrát denně. Protože jsem uvědomělá matka, která umí svému dítěti dát pevné hranice a jasně se s ním domluvit, kojím jen dvanáctkrát. Třikrát se mi podaří odlákat Anitčinu pozornost k jinému objektu.

No, kojení. Ono to vlastně většinou úplně kojení není. Anit si párkrát cucne a běží si zase hrát. Některé dny potřebuje tento „mléčný doping“ častěji, jindy si vystačí třeba jen se třemi dávkami za den. Když má kolem sebe víc podnětů, nějak jí narušíme obvyklý režim nebo ji třeba trápí zoubky, obvykle saje víc. Myslím, že prostě potřebuje jistotu. A v prsou ji nalézá. Jak řešíte vy, když se vám dítě vrhá do výstřihu? Napište mi do diskuze.

Roční Anita a chůze

Největší zábava naší roční dcery je momentálně stoj bez opory. Cvičí jej už několikátý týden a jde jí skvěle. Jen jej pořád zatím považuje za součást nějaké zábavné hry, na jejímž konci je žuchnutí na zem a hurónský smích. Fakt padá schválně. Vždycky, když zjistí, že ji sledujeme, začne se pohihňávat, láká naši pozornost a nakonec se s náležitě hlasitými projevy radosti svalí nebo chytí nejbližší opory.

Někdo by řekl, že Anit je takový opatrník. Své dceři nechci dávat nálepky, takže to psát nebudu. Ale je pravda, že co se týče chůze, rozhodně není zbrklá. Podle mě už by mohla chodit. Nebrání jí nohy nebo pochybná rovnováha, ale mysl. Třeba když si veze svůj nový kočárek, který dostala od tety k narozeninám, kráčí v podstatě sama. Kočár je totiž vratký, takže kdyby se o něj skutečně opírala, spadl by i s milou Áňou na zem. Jí ale stačí, že má pocit, že se může opřít.

Mám radost, že se nevrhá do všeho po hlavě. Občas i jídlo, které jí dám rovnou do pusy, nejdřív vytáhne, prozkoumá hmatem a očima a pak jej teprve strčí zpět. Nebo když leze po schodech nahoru, kontroluje, jestli jde někdo za ní a jistí ji. Když zjistí, že je sama, zastaví se a začne nás volat. Na druhou stranu třeba v posteli svou opatrnost odloží a řádí jako pominutá. Právě naše postel se tak stala dějištěm většiny jejích motorických pokroků – začala se tu otáčet ze zad na břicho i naopak, v osmi měsících pak sedět a o pár dní později lézt po čtyřech. S námi v posteli se zkrátka cítí bezpečně.

Pocit jistoty v ní nejspíš vyvolávají i zvířata. Před nimi totiž nemá sebemenší respekt. Na všechny pejsky si chce sáhnout. A v různých zoo-dvorečcích s volným vstupem ke kozám, ovcím a dalším domácím zvířatům Anit neohroženě krmí mlsné tvory. Jedou jsem jí ruku vytahovala pomalu až z krku nenasytného kozla.

Tak vidíte, nálepka „opatrník“ by ani nebyla na místě. Anitka zkrátka s chůzí čeká, až bude sebejistá a dobře připravená. Aspoň si tak ušetří třeba rozbitá kolena.

 Roční vzdorovitá Anita

Někdy mám pocit, že u Anit nastoupila fáze vzdoru o něco dřív. Už od nějakých devíti měsíců, kdy se naučila znakovat „dost, stačí,“ si umí velmi důrazně říct, co nechce (hlavně při jídle). Poslední dobou znak „stačí“ nahrazuje klasickým vrtěním hlavou „nenene“. A zdaleka nejen při jídle.

„Anitko, půjdeme spát?“ Nenene.

„Ani, jdeme na procházku. Ještě tě ale přebalím.“ Nenene.

V obchodě vyvolává sociální kontakt a na všechny prodavačky se usmívá, divže si neroztrhne pusu. Jakmile se nějaká ryba chytí, pokračuje dcera v komunikaci. Důležitě rozmlouvá, ukazuje na prodavačku znaky pro světýlko, psa nebo co zrovna připadá Anit jako vhodné konverzační téma. Dost často prodavačka po čase zjistí, že tohle dítě ji prostě miluje, a chce víc. „Holčičko, půjdeš za mnou? Můžu si tě pochovat?“ Dosud milá a společenská Anitka najednou zbystří a úsměv jí ztuhne na rtech. Nenene. Kroutí hlavou. Prodavačka se nevzdává. „Podívej, co ti dám,“ mává před dcerou nějakou tužkou, kterou rychle našla u pokladny. Nenene. Vrtí Anit horlivě a pak mi zaboří hlavu do prsou. „To vám to období vzdoru začíná nějak brzo,“ podivuje se prodavačka. Jen se směju a s Anitkou v náručí, která mě pevně objímá a rukou ukazuje, jakože jdeme pryč, odcházím.

Roční „já sama“ Anita

Jídlo zvládla sama už dávno. Přivedla jsem ji k tomu tím, že potraviny jen postavím před ni. Ona pak kousky masa, zeleniny, těstoviny, dokonce i zrníčka rýže nabírá ručkou a strká si je do pusy. Dost často taky krmí mě, Toma nebo jiné osoby v okolí. Ne každé jídlo jde ale nabrat rukou. Jogurt nebo třeba takový kuskus – to jsou adepti na lžičku. Jenže Anitka chce jíst lžičkou SAMA. Někdy ji obalamutím a používám na jídlo lžičky dvě – jednu má v ruce Áňa a sem tam se jí podaří dopravit jídlo do pusy (ale častěji končí na zemi, jejím obličeji a vlasech, oblečení, na mně). Druhou lžičkou ji mezitím krmím já. Občas můj trik prohlédne, vytrhne mi druhou lžičku a začne oběma šermovat: sama, sama. Úspěšné pokračování v jídle pak vyžaduje spoustu diplomacie a papírových ubrousků.

Kromě jídla Anitka sama (nebo jen s mírnou pomocí) pije z pet lahve, utírá loužičky vody nebo zbytky jídla (popřípadě loužičky moči, když běhá po bytě bez plíny), utírá si pusu, šroubuje vršky na lahve, čistí si zuby, snaží se obouvat boty a oblékat různé oblečení. Oblékání jí zatím moc nejde. Zápasí s rukávy a po chvíli snažení se naštvaně vzdává. Aby si spravila náladu, nasadí mi aspoň čepici nebo brýle. Taky si chce sama stříhat nehty – a z této činnosti, která u nás dosud probíhala naprosto v pohodě (a já se divila debatám ostatních maminek o tom, jak musí své dítě ošálit, aby si nechalo ostříhat nehty), se stává rodinné drama.  Myslím, že s „Anitkou – já sama“ si ještě užijeme!

Konečně ta rekapitulace

O roční Anitě by se toho dalo napsat spousta. Roční Anita je totiž děsně boží, stejně jako byla Anita jednodenní, měsíční nebo půlroční. Nebudu psát, jak jsem nadšená, že ji máme. To je asi z mých článků jasné. Spíš bych v této poslední kapitolce mého posledního MIMI LIVE! článku ráda zanechala pár postřehů a otázek k zamyšlení pro budoucí Veru. Třeba se jí to bude hodit, až bude znovu těhotná.

Takže. Milá budoucí Veru. Tohle je deset postřehů Veroniky – jednomatky:

1. Nikdy nejsem sama. Nikde nejsem sama. Ani na záchodě. No vážně, musím se zeptat rodičů, jak si zvykli vůbec zase vyměšovat za zavřenými dveřmi. Mně už by to snad ani nešlo.

2. Pořád mám pocit, že nemůžu stihnout vše, co jsem si naplánovala. Přesto vše stihnu.

3. Celá řada běžnodenních momentů se stala vzácnými, až slavnostními – patří sem: sprcha, jóga, čtení knížky.

4. I když spím přerušovaně a v celkovém součtu míň než bezdětná Veru, spánek mi nijak moc většinou nechybí (před ostatními rodiči, kteří si stěžují na spánkový deficit, se samozřejmě přidám k nim, jinak bych vypadala divně).

5. Divím se a žasnu mnohem víc než dřív. A to je další otázka pro naše (popř. všechny, kteří už mají odrostlejší děti): Kdy vás přestaly vaše děti fascinovat? Kdy jste přestali tleskat každému jejich pohybu a začali se štítit jejich šušňů a slin? Mám pocit, že z Anit budu paf už navždy.

6. Všímám si světa – abych jej mohla Anit ukázat a popsat – a tak sama zjišťuji, co vše mi předtím unikalo (zkoušeli jste někdy spočítat, kolik potkáte třeba jen cestou do obchodu ptáčků, pejsků, lidí s brýlemi, žlutých kytek, stromů…?).

7. Rozhodně se víc směju.

8. Lidi jsou na mě hodnější – v obchodě mě občas pustí před sebe, na přechodu auta zastaví a řidiči se ještě usmívají, na úřadech se protivné byrokratky mění v rozněžnělé babičky. Samozřejmě to vše za předpokladu, že mám Anit s sebou.

9. Mám větší strach. Občas mě popadne úplný záchvat paniky při myšlence, že by se Anit mohlo stát něco zlého. Nemůžu číst žádné negativní zprávy, ve kterých figurují děti nebo těhotné ženy.

10. Za celý můj první rodičovský rok jsem nepřečetla jedinou beletrii, zato jsem s chutí přelouskala spoustu výchovných knih a článků. Navštívila několik kurzů a přednášek. A mé sebevzdělávání rozhodně není u konce.

A bonusová jedenáctka: Osmička neplatí u zlodějů. Ti klidně ukradnou auto s kočárkem i autosedačkou pro miminko, ani nemrknou. Takže na laskavost lidí vůči rodičům malých dětí zase tak moc spoléhat nejde.

Příštím článkem přeskakuji do pro mě už třetí rubriky BATOLE LIVE! Tak zase na napsanou…

Vaše V.

11. 6. 2014Veronika
Komentáře k článku
Počet komentářů: 5
Obrázek uživatele Veronika
Veronika

Ahoj Misho, to je super, co píšeš. Je dobře znát pohled i "dvoumatky" - protože je fakt, že mám pocit, že některá témata zbytečně řeším místo abych spoléhala na intuici:-) Nebo jinak: spoléhám na intuici, ale pak mě rozhodí, když hodně lidí kolem mě pochybuje o mém rozhodutí a zviklává mě (už ji nekoj, je velká, už jí to nic nedává, jen tě vysává, atd.) - zvlášť když to jsou doktorky nebo právě matky víc dětí (tedy by měly být kompetentní a zkušené osoby:-)). Naštěstí mě strašně moc podporuje Tom a taky nejbližší rodina, takže v tomto ohledu to mám dobré. Jo a Anit taky nechce dudlík. Z hrnečku ale pije vodu - nejraději "po dospělácku" (ale to se vždycky dost polije, ještě že je léto:-)). Papa. Veru

 

Obrázek uživatele Misha
Misha

Ahoj holky, nemůžu jinak než vás podpořit :-) Moje čerstvě roční holčička dokonce neokusila jinou tekutinu než MM...vždycky se jí snažím něco podstrčit, ale nechce (stejně jako od narození odmítala dudlíky a cokoliv jiného než prso :-)). Ale užívám si to, vím, že u mého 4letého syna to tak rychle uběhlo a furt jsem řešila všechno možné ohledně toho jak a kdy odstavím (u něj teda pít z hrnečku ani dudlík nebyl problém, podotýkám), tak nyní to vidím jinak :-) Kojím a jsem v pohodě :-) a hlavně dcerka :-D Každé dítě to má jinak a nám nezbývá, než je podporovat a milovat ;-) Mějte se krásně a těším se na další články batolátka!

Obrázek uživatele Veronika
Veronika

Ahoj Jani, díky za komentář. Jsem moc ráda, že to má někdo podobně. V mém okolí už moc maminek nekojí - nebo aspoň ne tak často:-) Přesně, když těm našim holkám chutná, tak proč jim bránit? Mějte se prima! Veru

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahoj Veru a Anitko,
Váš blog je opravdu super počteníčko. Mé slečně je téměř rok, také jsem "rozumně kojící matka",  takže také kojím téměř neustále :o). Když se na mě prcek žene, chechtá se, že chce prso, jsou všechny triky marné, prostě nedá pokoj až tam vleze :o) a když vidím jak jí chutná, tak okolí neřeším.

JKrásný den přeje Jana

 

 

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahoj Veru a Anitko,
Váš blog je opravdu super počteníčko. Mé slečně je téměř rok, také jsem "rozumně kojící matka",  takže také kojím téměř neustále :o). Když se na mě prcek žene, chechtá se, že chce prso, jsou všechny triky marné, prostě nedá pokoj až tam vleze :o) a když vidím jak jí chutná, tak okolí neřeším.

JKrásný den přeje Jana

 

 

Stránky

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Anitka bude sestra

(Těhulka LIVE! Veronika) Vždycky jsme si přáli mít víc než jedno dítě. Já čtyři, Tom dvě. Kompromis je tři. Ale uvidíme. To ještě předbíhám. Když se narodila Anit, byla jsem v totální mateřské euforii. Ta ostatně stále trvá. Přála jsem si, aby... Celý článek »

Jak mluvit s dětmi

BATOLE LIVE! ANITA Dneska jsem po dlouhé době brečela. Brečela jsem jako želva spolu s Anit. Ta mě střídavě vinula k sobě a odstrkávala. A (na)říkala: „Máma ne!“ Mé slzy ji překvapily stejně jako mě samotnou. Celý článek »

Vzdorný týden

BATOLE LIVE! ANITA Minulý týden vzdorovaly události, věci i dítě. Jedna z velkých změn, kterou jsem slibovala v minulém článku, nakonec nepřišla. Měli jsme koupit byt. Den před podpisem smlouvy se ale majitelé domluvili s jiným zájemcem, který měl... Celý článek »

O holčičích věcech

BATOLE LIVE! ANITA Poslední dobou se dějí velké věci. Velké, intenzivní a většinou pozitivní. Čas, kdy o nich napíšu víc, ale teprve zraje. Dnes budu psát o malých věcech. Malých, ale pro nás neméně intenzivních. O naší holčičí holčičce.  Celý článek »

Léto s Anit

BATOLE LIVE! ANITA S Anit miluji všechna roční období, ale nejvíc léto. V létě se všechny drobné všednodenní problémy tak nějak řeší samy. Na oblečení Anit vystačí jedny šaty na týden, vše mokré hned uschne, vůbec nevadí, když Anit nechce nosit... Celý článek »

Umluvená máma

BATOLE LIVE! ANITA Nemyslela jsem si, že se mi to někdy stane. Jsem extrovert. Mluvím hodně. Mluvím ráda. Dokážu mluvit pořád! Zeptejte se kolegů z práce, kteří mají „to potěšení“ s takovou praštěnou nezavřipusou sdílet kancelář. Ještě štěstí (pro... Celý článek »

Zoubky jako perličky

BATOLE LIVE! ANITA Začaly prázdniny a najednou se toho děje nějak moc. Návštěva na Moravě a řádění s Anit v aquaparku, moje máma v Praze, party s Ániným kamarádem Edou na chatě. A taky první prohlídka u zubaře. Celý článek »

Máma, táta, Áňa

BATOLE LIVE! ANITA V létě nepracuji. Nebo jen minimálně. A tak s překvapením zažívám období, kdy během odpoledního spánku nebo v noci nepotřebuji brejlit do počítače. Kdy se nemusím do telefonu respondentům omlouvat, že se neslyšíme, protože dcera... Celý článek »

Party time!

BATOLE LIVE! ANITA Anitka absolvovala dvě oslavy svých druhých narozenin. A je potvrzeno: Anit je "párty člověk". Miluje společnost. Tanec. Veselí. Focení. Náš malý extrovet si prostě užil dosyta. Pozornosti se jí dostalo ze všech stran. Celý článek »

Poprvé u moře

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek by mohl být krátký. Krátký jako jedna věta. Byla to fantastická dovolená! Víc než to. S Tomem jsme u moře nebyli tři roky. Předtím jsme si to ale dávali pěkně v našem stylu. Věděla jsem, že teď to bude jiné. To mě... Celý článek »

Kytičková koupel

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek píšu těsně po tom, co jsem Anit uspala. Anit občas usíná s hlavou na mém břiše nebo hrudníku. Stejně jako dnes. A tak ji můžu očichat. Sledovat, jak chvilku hýbe očima pod zavřenými víčky. Jak se usměje z... Celý článek »

Temná stránka rodičovství

BATOLE LIVE! ANITA Na Velikonoce jsme jeli navštívit Tomovy prarodiče na Slovensko. Liptovský Mikuláš je sice z Prahy pořádný kus, ovšem s mezipřistáním na Moravě u našich se to dá celkem v pohodě zvládnout. Veškeré cestování navíc plánujeme tak,... Celý článek »

Srabíci, nemehla a špindírové

BATOLE LIVE! ANITA A bylo jaro. A všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli, a ta Anitka se nemohla nabažit houpání... Celý článek »

Nemocná máma

BATOLE LIVE! ANITA Před časem mě dostihla letošní podivná zima-nezima a svými virovými drápy se mi zaryla do krku, průdušek, plic i nosohltanu. Zkrátka: totálně jsem odpadla! Za normálního stavu bych si prostě vzala volno v práci, virózu vyležela... Celý článek »

Batoletština

BATOLE LIVE! ANITA Právě jsem Anit uspala. Představte si tu situaci: ležím s ní v posteli, ona chvilku saje mléko. Pak se otočí, opře se zády o mou hruď. Poslouchám její pravidelný dech a přemýšlím, o čem budu psát. A zase mě nenapadá nic, na co... Celý článek »

Výchova nemá být dřina

BATOLE LIVE! ANITA O výchově se často bavím s Tomem a MILUJU jeho pohled. Ztotožňuji se s ním a děkuji Osudu za takového chlapa. Kterému nemusím nic tajit (třeba rozbitou skleničku nebo tři loužičky na koberci). Se kterým nemusím o nic bojovat ... Celý článek »

Co od dětí chceme...

BATOLE LIVE! ANITA Nejdřív prostě jen chceme, aby byly. Pak se ale naše požadavky začínají zvyšovat. Aby zvedaly hlavičku. Aby lezly. Aby seděly. Aby chodily. Vždy podle věku a (v "chytrých knihách" definované) probíhající fáze vývoje. Období, ve... Celý článek »

Herničky, dětičky a bacily

BATOLE LIVE! ANITA Nevlídné sychravé počasí nás v uplynulých týdnech několikrát vyhnalo do různých herniček. Bohužel mělo podobný nápad asi tisíc jiných rodičů z Prahy. Plán: zabavit Anit v suchu a teple - a tím ji udržet zdravou. Vzápětí na plánu... Celý článek »

Rok dřevěného koně

BATOLE LIVE! ANITA Rok 2014 byl podle čínského horoskopu rokem dřevěného koně. Vlastně pořád je, protože končí až v druhé půlce února. A jaký byl ten náš? Rychlý. Bujný. I plný rodinné intimity a budování vztahů.  Celý článek »

Prosím, nestrašit!

BATOLE LIVE! ANITA Tento článek bych chtěla věnovat Mikuláši. Tomu, jak se u nás slaví, a co vlastně znamená pro děti Anitčina věku. Předtím ale lehce zabrousím do uplynulých čtrnácti dnů. Ty jsme s Anit obě promarodily.  Celý článek »

Plínu, dudu a šup nahoru!

BATOLE LIVE! ANITA Naše slaďování práce a rodiny dosáhlo kritického stádia. Stádia, kdy se musí “něco” stát. Některé situace našeho života se totiž občas začínají podobat rodinné komedii. Takový scénář by si ale nikdo snad ani netroufl napsat.... Celý článek »

Sebezpytování

BATOLE LIVE! ANITA Svoje chyby znám a nějak jsem se s nimi naučila žít. Taky jsem s nimi naučila žít Toma (za těch nekonečně mnoho - 15 - let, co jsme spolu). A teď se s nimi učí žít Anit. Jenže má dcera mi nevinně a bez jakýchkoliv postranních... Celý článek »

Zvedáme kotvy

BATOLE LIVE! ANITA Konečně je to tady. Stěhování. Prodali jsme byt a přesunujeme se do nájmu. Zatím. Než se rozhodneme, kam dál. Stěhování je mimořádná situace, která otevírá celé rodině nové obzory. Obzory týkající se hlavně otázky, kolik je toho... Celý článek »

Jednomatka

BATOLE LIVE! ANITA Ještě než jsem měla Anitku, často jsem slýchala od svých “dětných” kamarádek: “Počkej, až budeš mít taky dítě. To ti teprve začne tóčo. Žádné vysedávání, vykecávání. Uvidíš!” Pak se narodila dcera. A teď zase poslouchám (obvykle... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí

BATOLE LIVE! ANITA Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak trochu... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí.

(BATOLE LIVE! ANITA) Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak... Celý článek »

Pan Nočník

BATOLE LIVE! ANITA Nevím proč, ale k „nočníku“ a „záchodu“ jsem v rozhovorech s Anit předsadila slovo „pan“. Asi jsem tak podvědomě chtěla Anitce podsunout, jak důležité tyto věci denní hygieny jsou. Pan Nočník předává čurání a hovínka panu... Celý článek »

Hurá hřiště! Klouzačky a pískoviště

BATOLE LIVE! ANTIA A Anitinou zlepšující se chůzí přichází změna. Zjišťuji, že procházky po parcích najednou nejsou ta pravá batolecí radost. Sotva jsme se po (bohužel toto léto už poslední) dovolené trochu aklimatizovali v Praze, pustila jsem se... Celý článek »

Anita v botách

BATOLE LIVE! ANITA Odkaz na Perraultovu pohádku v nadpisu je tentokrát čistě náhodný. Ne, že by Anitka nebyla chytrá jako onen kocour. A výřečná je taky dost. Já chci ale psát o botách. Protože boty - to je téma. Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené