Škatulata, hejbejte se!

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Tedy řeknu vám, doufám, že se příštích několik desítek let stěhovat nebudeme. Jen všechno zabalit a připravit bylo chvílemi fakt „na palici“, a to nás čeká teprve ta horší část – vybalit a někam uklidit. Což v tuhle chvíli ještě dost dobře nejde, protože zatím nemáme to „někam“: chybí vestavné skříně, obložky a interiérové dveře, a tím pádem také lišty kolem podlah. Příštích několik týdnů (pevně doufám, že maximálně tři, počítáno od neděle 3. srpna) to tedy bude ještě takové krabicové provizorium, ale jinak to nejde. Chtěla jsem už od srpna do nového a zvykat si, neodkládat stěhování ještě o měsíc a pak stresovat, že do porodu nic nestíhám připravit. I tak budou poslední předporodní týdny pro mě docela náročné. Chtěla bych si to tu všechno pochopitelně „načančat“, zabydlet, usadit v klidu a beze spěchu, a pak mít dost času ještě na přípravu věcí pro miminko. Aktuálně se miminkovské oblečky nacházejí v krabicích u mých rodičů na půdičce, a já bych pochopitelně ráda měla vše vyprané, vyžehlené a připravené ve skříňkách, než se Filípek rozhodne vyklubat na svět. Držte mi palce, ať mi plány vyjdou. 😉

NAPIŠTE JARCE DO DISKUZE

V souvislosti se stěhováním jsem taky hodně řešila otázku, co na to všechno Honzík. Přece jenom je to velká změna pro celou naši rodinu, já sama jsem z toho byla až překvapivě rozhozená. Špatně se mi spalo posledních pár nocí ve starém bytě, a určitě to nebylo jenom tím horkem a velkým bříškem. Hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky, na co všechno nesmíme zapomenout, jestli to řemeslníci stihnou dokončit v termínu (jističe montovali v sobotu v šest odpoledne a my se v neděli ráno stěhovali!), jestli jsem to nepřepískla s koordinací toho, kdy má kdo dovézt který nábytek, aby to bylo vůbec kam složit… No byla jsem nervózní jak pes a taky se to projevilo – Honzík cítil, že se něco děje a byl pochopitelně sám mnohem citlivější na jakýkoli neúspěch nebo zádrhel, více chtěl mou pozornost a neměl moc pochopení, že nemůžeme jít na dlouhou procházku, protože musíme balit krabice. Když už jsme společně někam vyráželi, bylo to většinou do obchodu s nábytkem nebo do hobby marketů nakoupit posledních pár věcí. Honzík to ale v rámci možností nesl statečně, v obchodech s tatínkem vždycky pořádně projeli nějaký nákupní vozík a snažili se najít něco zábavného i na vybírání umyvadlové baterie nebo čekání ve frontě. Když jsme pak v neděli nanosili krabice do nového bytu a večer padali únavou, dostal mě Honzík do kolen. Chodil tady mezi těmi krabicemi a opakoval „doma, doma“.

Minulý týden jsme kromě stěhovacího šílenství absolvovali také kontrolní ultrazvuk ve 30. týdnu (přesněji jsem byla teprve 28+6, ale kvůli nedostatku termínů to jinak nešlo). Podle pana doktora váží Filípek 1325 gramů, asi je maličko menší, než byl ve stejné době Honzík. Těžko se to ale porovnává, protože u něj jsem byla na tomto velkém ultrazvukovém vyšetření až na konci 32. týdne (váhový odhad byl 2001 gramů), takže ten rozdíl tří týdnů určitě hraje také svou roli. Jinak je ale všechno v pořádku, miminko prospívá dobře, je hodně aktivní a má všechno tak, jak má mít. Až tedy na polohu. Zatím se tam mele tak usilovně, že je chvíli hlavičkou dolů, chvílí leží napříč a zrovna při tom vyšetření byl Filípek hlavou spíše nahoru. Doufám, že se ještě umoudří a ušetří mě i sebe porodu koncem pánevním. Nemusíme mít za každou cenu všechno. 😀

Tak zase za týden!
Jarka

 Jarka právě prožila 30. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?