Ťap, ťap na horách aneb Štěká celý pension

BATOLE LIVE! NIKOLKA Jak já si naivně myslela, že si na horách odpočinu. Nakonec to byl celkem záhul. Na chatě byla jedna nástraha za druhou a já za Niky lítala jako hadr na holi.

Nikolka má vodicí období. To znamená, že někoho (nejčastěji mě) chytne za ruku a zavelí: „Ťap, ťap“ a táhne mě, kam chce ona. Jak nejdu nebo si dovolím třeba v tu chvíli jíst, tak se rozbrečí. Na horách to bylo ještě horší než doma. Pořád chtěla na schody. Nahoru vyleze už celkem rychle. I když půlku se přidržuje a druhou půlku bere po čtyřech. Dolů to ale ještě nejde. Takže když byla nahoře v patře, museli jsme na ni pořád dohlížet, aby nešla dolů sama. Naštěstí je to naše kecka a začala se nás hned dovolávat. „Mamííííí“ nebo „tatííííí“ se rozléhalo po celém pensionu docela často.

Z čeho ale museli místní i ostatní hosté šílet, bylo Nikolčino „haf, haf“. V domě totiž bydlel pejsek. Buď ho všem ukazovala a štěkala na něj, nebo lítala po restauraci, lezla pod stoly a pod kulečník a malého psíka s hlasitým haf, haf hledala. Když ho našla, byla z něj úplně u vytržení. Začala výskat, ječet, skákat, až pejsek zdrhal pod lavici. Naštěstí byl opravdu hodný, takže si z ječícího batolete celkem nic nedělal.

Nikolka byla unešená z kdečeho, jen ne z bobů. Hrozně chtěla jezdit a pak po pěti minutách se snažila vystoupit a sápala se nám do náruče. Měli jsme s sebou i takovou tu krosnu na nošení děti, ale ta zůstala v našem krcálku a na výlety jsem brala nosítko. Poprvé mi Nikolka usnula na zádech a manželovi bez ničeho v náručí. To teda bylo horší, než na mých zádech, protože ji musel donést až „domů“.

Čtěte také:

A tebe, mámo, taky sním

Nikolka sice váží 9,5 kg i s botama, ale sní toho jak pětileté dítě. Příště už jí budeme muset objednat dětské porce nebo já budu o hladu. Snídaně ji nějak zvlášť neberou, ale jak má někdo plný talíř obědového menu, tak už mu šplhá na klín, oči otevřené v radostném očekávání a ptá se: „Mňami?“ A to dostává svačinky, svůj oběd, ovoce, zeleninu, všechno…

Někdy mi sní půlku jídla a pak se rozhodne zjistit, co má v talíři tatínek. Seskočí mi z klína a jde to zjistit. Občas je problém, že už chce jíst sama. Třeba jogurt zvládne, ale když se dožaduje samostatnosti u polévky nebo špaget, tak to není žádná radost. Doma jí dám prostě bryndák, případně ji převléknu, ale na dovolené to je pochopitelně komplikovanější.

Už jsme ale zjistili, že nemůže jíst v autě. Stačí, aby snědla jednu křupku, a už je vymalováno. Doslova. Pak jsem zjistila, že před cestou nemůže jíst ani kapsičku, ovoce a třeba rajčata. Výsledek vždy stejný. Pozvracené dítě, sedačka, oblečení a i pár věcí okolo. Takže zastavit, převléknout, utřít sedačku a hlavně přemluvit Nikolku, aby se nechala znovu posadit do auta. Scéna to byla šílená. Chudinka malá. Pomohlo chvíli ťapat po okolí a pořádně poňufat a pustit Mášu a medvěda. Po chvíli jízdy už letěl tablet na zem a malá spala. Na rozdíl od noci. Máme profesionálního budiče. Nikolka ještě ani jednou nespala celou noc. Stále se budí třikrát až čtyřikrát za noc. Takže dobrou noc na dvě hodiny. 🙂

15.2.2017 1:00  | autor: Moniq
Více o tématu: batolemlékoovoce

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist