Tatínek Emanuel (11): Táta v Bohnicích

Jsem Pražák. Ale prarodiče si drželi obludně velký záhumenek. Takže umím podojit krávu, ostříhat i zaříznout ovci, o dalších zemědělských pracích snad ani radši nemluvě, aby mě z toho nezačalo loupat v kříži… Proto, když jsem se před dávnými lety osamostatňoval, volba, kde chci bydlet, byla naprosto jasná. V paneláku, daleko od polí, zahrad, luk a chlévů!

Jak já jsem jako dítě záviděl těm šťastlivcům, kteří se mohli o víkendu poflakovat po městě. Já musel okopávat, kydat, jednotit, plít, sekat, žnout, obracet … Spolužáci si na prázdniny jezdili k Balatonu, na Rujanu, do Bulharska. Já po poli s traktorem. Ale už jsem se toho zbavil. První květináč do bytu přinesla až po svatbě manželka.

Nemohu si vynachválit své sídliště. Adresa je dobrá, mezi zoologickou zahradou a psychiatrickou léčebnou, na město se dívám shora, vzduch čerstvý. Dopravní obslužnost skvělá, nákupní příležitost a služby též. I jinak samá pozitiva.

Od začátku jsem zvažoval, jaké to tady bude pro dítě. Poliklinika 10 minut pěšky, ze škol a školek v místě si mohu vybírat, dětské hřiště na každém rohu, všude samá zeleň, o kterou se nemusím starat, přírodní rezervace přes cestu. Myslel jsem si, že pro dítě a osobu na mateřské, později na rodičovské dovolené, to tu bude učiněný ráj.

Ale mýlil jsem se. Je to tu ještě lepší, než jsem si uměl představit. Sídliště je prý anonymní. Možná, i když já se u nás zdravím skoro s polovinou lidí, co potkám. Anonymita se nevztahuje zejména na dvě kategorie občanů. Na pejskaře a rodiče s kočárky. Pejskaře nechám dále mimo svoji pozornost.

Manželka, která nakonec zůstala na obou zmíněných „dovolených“, se zprvu bála, že se ocitne sama, odstrčená a odloučená od dosavadních přátel, zapomenutá v betonové džungli, kde přes den všichni odjíždějí do práce, kde zůstane jen několik důchodců na lavičkách, krmících holuby. Naštěstí se její obavy vůbec nenaplnily.

Demograficky jsou na sídlištích hlavně mladší ročníky, takže kočárky občas na chodnících vytvářejí dopravní zácpu. V době dopoledních a odpoledních procházek, ať ve všední den nebo ve svátek, se sídliště doslova hemží dětmi a rodiči. Kdo chce navazovat kontakty, není nic přirozenějšího a jednoduššího.

Mám osmiměsíčního špunta. Vozím ho teď v poloze ležícího střelce, tedy na bříšku, s odhrnutou přední částí kočárku, aby dobře viděl na svět. Když se mu někdo líbí, upozorní na sebe hlasitým požvatláváním, naváže oční kontakt a kření se na dotyčnou osobu, jako Hurvínek od ucha k uchu. Málokdo se s ním nezastaví. Já se ani nemusím o nic snažit. Bohnice jsou vlastně fajn. Jsem rád, že bydlím, kde bydlím.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené