Tatínek Emanuel (15): Udělat další krok

Rodičovství je úžasný, skvělý, báječný a neopakovatelný zážitek, a kdo to nezažil, je neskutečně ochuzen. To říkám každému na potkání. A propos: kdy jste měli, mílí spolurodiče, naposledy chuť narvat své dítko do babyboxu nebo do domova mládeže a jít se oběsit?

Dítě řve jak bengálský tygr. Jsou dvě hodiny po půlnoci. Nenapadá vás jediný myslitelný důvod, proč ječí. Vyzkoušeli jste úplně všechny triky, které vám osobně někdy zafungovaly, všechny, o kterých jste slyšeli nebo četli. Zoufale zkoušíte všechno možné i nemožné. Výsledkem je silnější řev.

Dejme tomu, že jste se dočkali rána. Svěříte se v práci. Matky odrostlejších dětí vás nepolitují, zasní se a jen vás informují, že bude ještě hůř. Jen počkejte, až mu porostou zuby, až poprvé onemocní, až začne běhat, až přijde do puberty… Zkrátka se máte na co těšit.

A tehdy jsem si vzpomněl na nějaký (snad americký) vlastenecký film z 50. let. Velitel oddílu činditů, britských záškodníků v barmsko-indické džungli, říká svým na smrt vyčerpaným mužům při akci proti japonské přesile něco v tomhle smyslu: „Nemyslete na to, že je před námi ještě pět set mil v neprostupné džungli plné jedovatých a divokých tvorů, že trpíte malárií a dyzentérií, že nás čeká rozhodující boj s japonskou přesilou! Myslete jen na příští krok, takhle, dát nohu před nohu, to přece ještě dokážete! A znova, nohu před nohu a jdeme!“

Poprvé jsem tento způsob myšlení aplikoval dnes ráno. Máme rýmičku. Není to ten vysmívaný maminkovský plurál. Celá rodina smrkáme, frkáme a kašleme.

Nad ránem jsem seznal, že je třeba miminkovský nos ošetřit odsávačkou. Uchopil jsem skoro devítiměsíčního syna způsobem, o kterém jsem si myslel, že bych v něm udržel anakondu. Manželka se ozbrojila vysavačem a nasadila odsávačku. Kluk byl ale asi v některém z minulých životů Houdinim, slavným to eskapologem (eskapologie – nauka o únicích). Taky mě občas napadá, že je to kukaččí dítě a podstrčil nám ho sám Terminátor…

Zkrátka, v jeden okamžik byl syn v mém náručí a současně se teleportoval na podlahu, vykličkoval mezi nohama stolu, židlí a šup pod starožitnou komodu, kde se ruče zamotal do telefonní šňůry a začal vřískat. Půl páté ráno.

Žena vydala pokyny, abych nadzvedl dvousetkilovou komodu, zaběhl do vedlejšího bytu a proboural se k dítěti z druhé strany, vypnul proud a došel pro smeták. A začala dítě lákat ven dudlíkem přivázaným na šňůrce, který mu pod komodu házela. Potomek to vzal jako bezva hru a přestal řičet vzteky a začal ryčet nadšením.

Tehdy jsem převyprávěl ženě obsah amerického filmu. Začala se smát, možná trochu hystericky. Když se žena směje, také se směju, pro klid v rodině. A synek se bleskově odmotal a vylezl se podívat, o co přichází, když je pod komodou a rodiče se tomu smějí.

Byl lapen, vražen do krmicí židličky (předtím jsme ji nepoužili, aby si nepropojil židličku a jídlo s nepříjemným odsáváním) a přes protesty vysát.

A o čem je tenhle článek? Dožili jsme se rána, dožili jsme se večera. Den za dnem překonáváme překážky, prokousáváme se dospíváním svého dítěte. A někdy je třeba zatnout zuby, „neřešit, nepátrat, nepřepínat“ a něco zkrátka jen ustát. Jako všichni rodiče. Občasné trampoty stojí za to, rodičovství je přece úžasný, skvělý, báječný a neopakovatelný zážitek…

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené