Tatínek Emanuel (18): Je po mně, no nazdar…

Když se začal syn nezávisle pohybovat, asi v šesti měsících, začali jsme ho k samostatné hře umísťovat do ohrádky 1,2 m x 1,2 m. Jinak má svobodný pohyb po celém bytě, ale pod dozorem.

V posledních týdnech, asi od devíti měsíců, přestala ohrádka stačit, což začal syn dávat najevo výraznými akustickými signály. A tak jsme pro jeho chov vyčlenili jednu z místností našeho třípokojového bytu.

Z dětského pokoje jsme odstranili vše, o co by si mohl ublížit, jak jsme si bláhově mysleli, a na dveře zakoupili nízké žbrlení. Tam si může užívat samostatného života, a kdyby něco chtěl, stačí zakřičet, což mu jde ze všech činností nejlíp.

Ukazuje se však, že syn dokáže zneužít v podstatě jakýkoliv nástroj, doslova cokoliv, k potenciálnímu sebepoškozování. (A když už na něj žaluji, tak dnes ráno mě do oka praštil umělohmotnou zebrou, a už asi dva týdny mi umí vypínat počítač, když si myslí, že se mu málo věnuji.) A tak jsme z místnosti postupně odebírali další a další kusy nábytku, až zůstala postýlka, bedna na peřiny, komoda, policový systém na hračky, koberec, vrstva hraček na něm a sem tam pohozená autosedačka a houpátko. A syn, samozřejmě.

Hošík si často sám hraje v pokoji, když zahýká, přiběhneme. Pakliže si uvědomíme, že se už dlouho neprojevoval, přiběhneme o to rychleji, neboť předjímáme, většinou právem, že se věnuje něčemu velmi povážlivému. (Například že vyšplhal po silonovém pouzdře na hračky, již odstraněném, až ke stropu, kde se kochá z nezvyklého pohledu.)

Jednou takhle v sobotu zase bylo dlouho ticho a znervóznělá manželka se vydala na zvědy. Za několik vteřin přiletěla s tím, že nám Hášu někdo unesl, protože vůbec nikde není, ani v zavřeném pokoji, ani v uzamčeném bytě…Zůstal jsem ledově klidný. Ne že bych věděl, kdo je únosce, ale vzpomněl jsem si na historku ze svého dětství.

Bydlelo nás pět ve dvougarsoniéře, prarodiče, rodiče a já. Spával jsem údajně asi čtyři hodiny denně, jinak jsem řval, pokud mě matka nechovala. Matka mě chovat musela, abych nebudil všechno osazenstvo, které muselo chodit do práce a nemohlo být nevyspalé. Těžká doba…

Samozřejmě to nebylo příjemné zejména pro moji matku, která už byla schopna usnout kdekoliv, kdykoliv a v jakékoliv pozici. Když jsem v noci začal řvát a matka se hrabala ke mně, otec prý vždy v polospánku zabručel „Vyhoď ho z okna“ a spal dál.

Až jednou se takhle otec probudí, všude ticho. Matka spí a já nikde. Otec s ní zatřásl: „Kde je, co jsi s ním udělala?!“ – „Vyhodila jsem ho z okna,“ odpověděla matka v polospánku a spala dál. Otec běžel pod okno a nenašel mě ani rozpláclého na dvoře, ani lezoucího po střechách. A tak se vrátil domů, všechny vzbudil a začalo systematické a marné prohledávání 38 m2. A nic. Dokud jsem nezačal ječet. Byl jsem zapadlý na zemi mezi válendami.

Matka, vůbec si na to nepamatovala, si mě musela dát v noci do postele. Válendy mezi ní a otcem se musely rozestoupit, já mezi ně zapadl a válendy se zase srazily, já usnul na zemi. Jinak to být nemohlo.

Takže teď jsem šel hledat syna do prázdného pokoje. Vodítkem mi bylo, že má moje geny. Takže jsem se rozhlédl a jistě šel k zavřené bedně na peřiny. A opravdu na dně, na rezervní peřince, spinkal náš andílek.

Muselo to být tak, že se mu podařilo otevřít boční víko od bedny. To se zastavilo o autosedačku. Po ní vylezl na víko, z víka se skulil do bedny, nějak ji za sebou zavřel a usnul. Jinak to být nemohlo.

Manželka, když jsem jí to vysvětlil, nevěřila. Že jsem ho jistě schoval já a že ji oba chceme přivést do hrobu. Vůbec žena často o synovi říká, že takhle se ani ne desetiměsíční miminko nechová…

Já jsem na syna samozřejmě hrdý, ale… Mám ještě několik, upřímně docela dost historek z dětství, které své dobré manželce vykládat nebudu, ať raději neví, na co se může těšit.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené