Tatínek Emanuel (2): Lehký život muže s klokankou

Jsem ranní ptáče. Má dobrá manželka je sova. Vypadá to zatím, že synek se nám potatil. Je mu pět měsíců a vstává pravidelně v pět. Mezi kojením v pět a v osm je syn nejaktivnější. Vyžaduje, aby se dělo něco akčního, co může pozorovat. Že by se mu chtělo sledovat spící nebo usínající maminku, to se mu nechce. To hlasitě protestuje, a i když jenom žvatlá, já mu rozumím. A tak je nabíledni, že inkriminovanou dobu trávíme spolu. Syn a já.

Kluk pozoruje, když louskám ořechy, žehlím, přerovnávám spíž, provádím údržbu kočárku, zkrátka cokoliv dělám. Snese chvíli i to, když píšu na počítači. Jenom musí mít dobrý výhled. Někdy mu zpívám, nebo s ním cvičím, či jen tak, hrajeme si na opičáky, medvědy, probíráme si kožichy, hledáme blešky. Před narozením potomka jsem byl zvyklý asi ve čtvrt na osm chodit za nákupy do těsně přiléhajícího supermarketu, protože tam tou dobou vrcholí akce a slevy. Míval jsem svůj repertoár, asi deseti jídel, jejichž přípravu donekonečna opakuji. Manželka je na tom podobně. A tak mě napadlo, jak rozštípnout bludný kruh stereotypních krmí. Pokaždé koupím to, co je v akci, ve slevě. Nikdy není v akci totéž. Což mě nutí vymýšlet, hledat stále nová jídla z nových surovin. A když se to nepovede, no co, vždyť to bylo ve slevě.

Co mi tedy brání vzít kočárek, sbalit dítě a vyrazit? Stručně hluk. Žena spí. Já bych měl přiobléci dítě, nejlépe nerozsvěcet. Zkrátka vždycky jsem těmi manévry ženu vzbudil. A tu mě něco osvítilo a já sáhl po zapomenuté klokance, kterou nám věnovala kamarádka, že jejich dítě se v tom odmítá byť jen fotografovat. Mám to 50 metrů, nemusím dítě oblékat, zahřeju syna vlastním tělem a na hlavu mu budu dýchat.

Funguje to. Syn zajel do klokanky jako úplatek do úředníkovy kapsy. Nadýmaje se pýchou, jak jsem to vymyslel, opouštím byt se spící manželkou a ještě si říkám, že se sedmikilovým závažím na břiše si vyzkouším, jaké to těhotenství vlastně je. A víte, že nic moc? Jedna kamarádka mi kdysi ze zkušenosti říkala, že jediná výhoda těhotenství spočívá v tom, že když šlápne na hrábě, nepraští ji tyto do nosu. Všechno, co jsem chtěl koupit, bylo v nejnižších regálech. Ohnout jsem se bál, tak jsem si klekal. Ale o tom vlastně psát nechci.

Jako tatínek s kočárkem jsem okolím akceptován normálně. Ale jako tatínek s klokankou jsem zažil něco nového. Soucitné pohledy, zejména starších žen, které říkaly: „Co mu to, chudákovi, udělali?“ A tím chudákem mysleli zjevně mě. Pro širší veřejnost je otec s klokankou asi bílá vrána. Zažil jsem více ohledů, než když jsem kdysi skákal o berlích. Všichni mi nabízeli pomoc, pouštěli mě před sebe. A jelikož jsem pragmatik, hned mě napadlo, že tenhle kapitál se dá využít. Když jsem kdysi studoval na VŠ, všímal jsem si, že kolegyně si na některé zkoušky berou minisukně, jindy výstřihy a v několika případech si půjčovaly i děti. Všímal jsem si, ale nechápal. Tak teď jsem právě pochopil. Až zase půjdu vyřizovat cokoliv na úřady, beru si klokanku s prvorozencem.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené