Tatínek Emanuel (20): Jak na Nový rok, tak po celý rok?

„Tyhle svátky nejsou pro děti!“ – napadla mě parafráze knihy „Tahle země není pro starý“, když jsem před půlnocí na Silvestra stěhoval postýlku do relativně nejtiššího místa našeho bytu – za vstupní dveře na chodbu.

Manželka zatím svírala řvoucího potomka v náručí. Vztekal se, že pro výbuchy petard, hudbu z reproduktorů a všeobecný halas a tartas nemůže spát. A vysvětlujte jedenáctiměsíčnímu miminu, že je Silvestra, a proto se většina planety opíjí a chová hlučně… Co jemu je do toho? Ono chce spát. Chápe, že na to má jakési základní miminovské právo.

Věděl jsem, že ze silvestra se opupínkovávají, případně šílí, pejskaři. Zhusta se evakuují za tichem na jinak už zazimované chaty nebo nechávají svým miláčkům předepisovat veterinární sedativa. Znal jsem příběhy šílených psů, kteří po ráně dělobuchu navždy zmizeli v dáli.

Ale nevěděl jsem o jediném novorozenci nebo kojenci, kterého by rodiče dopovali na Silvestra Rohypnolem nebo který by z rachejtlí zešílel a utekl z domova. To dělají až děti pozdějšího věku a z jiných důvodů. Jak toho ví člověk málo…

Takže za všeobecného veselí planety a výčitek manželky, že za to můžu já, se plahočím se čtyřicet let starou postýlkou, která je těžká a rozpadá se, do chodby. Není to žádná Made in Taiwan, ale poctivá práce Made in DDR. Při tom se zpotím, a tak zjistím, že na chodbě je zima a průvan. Kde máme ten přímotop? Odrážím manželčiny návrhy, abych šel udělat ticho, nebo když jsem tak neschopný, že ani utišit sídliště neumím, tak ať zavolám policii a nahlásím rušení nočního klidu, oni že ticho na Silvestra jistě udělají.

No a tak nám v atmosféře klidu a rodinné idyly začal ten nový rok 2012. Dítě usnulo, za hodinu byl celkem klid. Manželka mě vyzvala, abych přece nenechal syna ležet v průvanu na chodbě a odstěhoval vše zase zpátky. Stalo se. Dítě samozřejmě nastydlo.

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Opravuji pošramocenou postýlku, kapu synovi do nosu Nasivin. Jinak tichá domácnost. Manželka včera při chaotickém a těkavém pohybu bytem srazila a nevratně rozbila budík. Když jsem tak neschopný, že ho ani neumím spravit, tak ať ho prý odnesu do opravy, nebo koupím nový. Neděle 1. 1. je jen výmluvou, protože ona ho nutně potřebuje, baterka do hodinek se jí vybila už před měsícem. Tu bych mohl, když už tam budu, taky koupit. Přerovnávám sklep. Někde tam budík po dědovi být musí…

Odpoledne si chtěla manželka promluvit. Je třeba začít připravovat opatření na příštího Silvestra. Odmítl jsem a vyslovil jsem názor, že vinou krize budou o příštím Silvestru všichni sedět potichu doma, potmě a v zimě žmoulat suchou kůrku chleba a připijet si o půlnoci sklenkou vody, aby se dožili konce dalšího roku. Nebo že náš Haštal bude už veliký kluk a bude slavit s námi.

Po návratu z novoroční procházky s kočárkem jsem zasedl k počítači a napsal tenhle článek. Vždyť přece jak na Nový rok, tak po celý rok. Doufám, že se s čtenářskou obcí budu setkávat i příští rok. Pokud mě ovšem žena nepřipraví o život, protože když nic nedělám, jenom si ťukám na klávesnici, mohl bych při tom přece hlídat dítě… Neuhlídal jsem. Ale já mu přece stokrát říkal, že má z toho kanape lézt nohama napřed, a ne házet tygra. Dítě vyčítavě fňuká, manželka hromuje a metá blesky…

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené