Tatínek Emanuel (23): Zvířecí výchova

Chápu výchovu, zjednodušeně řečeno, jako řešení řady situací, které nám soužití s dítětem neustále přináší. A každá situace nastává někdy poprvé.

Někdy je řešení situací instinktivní, jindy uvědomělé. Sahám pochopitelně po tom, co si vybavuji ze svého dětství, co jsem kde viděl, vyčetl, co mi kdo poradil. Někdy vymyslím i něco originálního, což ovšem neznamená, že je to vždy funkční. A hodně mých známých je chovateli domácích mazlíčků. Takže občas na syna zkouším i výchovné gryfy z živočišné říše. Konkrétně od psů a koček. Ale na začátek se pochlubím svým zatím, myslím, největším úspěchem. A to jsem se inspiroval u goril nížinných.

„U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo…“ Tak to asi všichni známe, nejen od Erbena, ale i ze života. Potomek něco chce. A svoji vůli si vynucuje agresí, řevem, třískáním hračkami. „… bum bác, letí do kouta!“

A tehdy jsem si vzpomněl na gorily nížinné. Zhlédl jsem kdysi o nich něco v televizi a při pohledu na řádícího syna jsem pochopil. Doslova jsem viděl gorilího samce, jak tluče větví o prales, buší se do prsou a vydává co nejhlasitější skřeky.

Rozhodl jsem se dát synovi jasně najevo, že minimálně příštích patnáct let jsem dominantním alfa samcem naší domácnosti já. Popadl jsem jeho košík s hračkami a třískl s ním silou o zem. Pak jsem se zmocnil židle, chvíli jsem s ní bušil o podlahu. Nechal jsem toho, abych se mohl bušit v prsa. Celou dobu jsem se snažil o silné neartikulované zvuky. Teda, spíš jsem trefil slona než gorilu…

Úspěch se dostavil okamžitě. Ve vývojově starších, předlidských vrstvách synova mozku se zapnulo to správné centrum. Okamžitě zaujal podřízenou polohu, dřepl si na zadek. Sklopil oči, vyjmul si z úst dudlíka a začal mi ho nabízet. Když jsem ho nepřijal, položil ho přede mě a vedle něj začal vykládávat hračky vysypané z košíku…

Zkrátka jsem dosáhl přesně toho, čeho jsem chtěl… Zvedl jsem synovi bradičku, zasunul mu zpátky dudlík do pusinky a šli jsme si hrát naši oblíbenou. Já stavím z kostek věže a on mi je shazuje. Po hysterickém záchvatu ani stopy. Už asi měsíc se o nic podobného nepokusil.

Nesouvisí to přímo s tématem, ale můj výstup měl ještě jeden, nezamýšlený, efekt. Přišla za mnou manželka s tím, že uznává, že by tu mohlo být více uklizeno a že málo vaří… Ale rozhodl jsem se nevyužít taktickou výhodu. Na rozdíl od jedné své nejmenované kamarádky si nemyslím, že manželství je boj o teritoria. Manželku vychovávat nechci, a tak jsem přiznal, že můj výstup byl výchovný vůči synovi a naprosto předstíraný a vykalkulovaný. Jedna větev mého rodu se už několik generací živí herectvím a já mám trochu komediantství taky v krvi.

Další moje výchovná metoda je odkoukaná od chovatelů koček. Když kočka dělá, co chovatel nechce, chovatel na ni syčí. Tak i já zkouším na syna syčet, když dělá něco, s čím nesouhlasím. Dejme tomu, že vyhazuje pečlivě naskládané prádlo z komody.

Částečně to funguje. Zřejmě má v mozku nějaké centrum pro obavy z hadů. Taky na něj nesyčím každý den a většinu nábytku jsem opatřil důmyslnými petlicemi. Když zasyčím, syn zpozorní a překvapeně se na mě podívá. Což mi zpravidla stačí, abych ho převedl na jinou, méně škodlivou, činnost. Ale kdybych jenom syčel a nechal ho, to by se vrátil k prádlu a ke komodě.

Do třetice jsem se inspiroval u chovatelů psů. Moje psí kamarádka jednu dobu chovala v bytě 2+1 až sedm sibiřských husky, štěňata nepočítaje. Když štěně dělalo, co nemělo, nejčastěji loužičku na zbytcích rozkousaného nábytku nebo koberce, tehdy ho paní majitelka vzala zuby zezadu za krk, nadzvedla a třásla.

Pokusil jsem se o to, ale s nulovým efektem. Synovi rostou zuby. Kouše do všeho a do všech. Tak jednou, když se mi svými dvěma stoličkami a osmi řezáky snažil ukousnout ruku, chytil jsem ho zuby za zátylek. Ale výsledkem byly jen salvy synátorova smíchu. Bere to za ohromně vypečenou hru. Buď to funguje jen u psovitých šelem, nebo se já bojím stisknout, přece jen mícha je blízko.

Byl u mě návštěvou i kamarád, amatérský herpetolog (hadař). A musím uznat, že jeho syn nekousl, tak obratně ho kamarád držel. Asi ho brzo navštívím, abych se inspiroval. Taktéž mám v plánu objednat se u kamarádů chovatelů králíků, strašilek, osmáků a sklípkanů. Jeden nikdy předem neví, kde se může poučit.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené