Tatínek Emanuel (30): Jak je to s malou?

Na začátek se chci omluvit zejména čtenářkám. Budu psát o věcech, o kterých asi každá maminka všechno ví. Ale pro mě jako pro otce to byla konfrontace se španělskou vesnicí…

Že si v tomto článečku chci posvítit na choulostivé až intimní téma vyplývá z toho, že doma nemám malou dceru, ale malého syna. Ano. Chci psát otevřeně o potížích, které vznikají, když si osoba opatrující dítě v kočárku potřebuje odskočit.

Hřišť máme na sídlišti, jak jsem psal už minule, skoro nepočítaně. Ale veřejné WC ani jedno. Netuším, jak se tenhle problém řeší na západ od nás. Dokud má dítě plenky, tak se dá na lavičce kdekoli přebalit. A když je nemá, prostě se jde za hřiště na trávu, nebo tam, kde si rodič myslí, že akt nebude budit veřejné pohoršení a na zemi nejsou kabely…

Je to tak správně? Anebo je těch hřišť v okolí hodně právě proto, aby měl rodič vždy čas do 5 minut s potomkem dorazit domů?

Ale co když lidskou potřebu pocítí rodič, jehož dítě ještě neodrostlo kočárku? Musí se domů? A co když opustíme svět hřišť?

Například v pražské zoo je to buď skvěle vymyšlené, nebo to pro tatínky prostě náhodou klaplo. Mohu s kočárkem všude zajet až k pisoárům a potom k umyvadlu. Netuším, jak tenhle problém řeší maminky. Jestli si vyjmou dítě z kočárku a odnesou do kabinky, zajedou do kabinky i s kočárkem nebo nechají kabinku otevřenou a kočárek před ní…

Trochu problém je v zoo s přebalovacím pultem. Je snad na každém WC. Dámském. Takže chtě nechtě hurá na dámy. Zrovna jsem tam byl poslední dubnový den, kdy bylo naposledy levnější vstupné a daly se koupit výrazně levnější permanentky.

Před každým dámským WC byla dvacetihlavá fronta. „Dovolíte, já si tam jdu jen přebalit dítě… Safra, to je patent tohleto. Dámy, netušíte některá, jak se dá ten přebalovací pult sklopit?“ Napodruhé jsem už přebaloval dítě na podložce na zemi kdesi u Gočárových domků.

Ale on se problém netýká jen veřejného prostoru. Sousedka mi líčila, jak si malá dcera doma zlomila nohu a přitom se na ni celou dobu dívala ze záchoda. Když naše dítě začalo chodit, manželka také přestala zavírat dveře na WC. Tak jsem si zase jednou udělal v jídelně ve škole, kde učiteluji, anketu mezi kolegyněmi, zasloužilými matkami, jak je to s tím zavíráním dveří…

Žádná je nezavírala, když byly děti malé! Některé připustily, že už by je mohly začít zavírat, když jsou děti před maturitou. Jedna kolegyně, co má WC proti vchodovým dveřím, měla pikantní historku, jak si manžel přivedl z práce několik kolegů na návštěvu…

A já si zase jednou ověřil, že co jsem považoval celý život za svoji vrozenou mužskou výhodu, může se za jistých okolností nevyplácet. Zatímco žena na WC je k dítěti čelem a ve stabilní pozici, já stojím k synovi zády a v poloze poněkud vratké…

Dítě, nevím, jestli každé nebo jen moje, je nadáno tím, že vždycky provede to, co v dané situaci škodí nejvíc a ještě je zvídavé jak stádo opic. Pochopilo, že věci označované „fuj a ee“ jsou obzvláště prozkoumáníhodné…

Takže si mohu hlavu ukroutit, až mě za krkem bolí, co si vymyslí tentokrát. Jestli mě zkusí s rozběhem taranovat nebo mi jen vrazí hlavou zezadu do kolena tak, že podklesnu. Taky se umí bleskurychle prosmyknout kolem mě a vyplivnout do mísy dudánka. Nebo tamtéž strčit ručičku či hlavičku nebo obojí nebo shodit dolů prkýnko, variantně i s poklopem… Kdo se má při tom soustředit?

Některé kolegyně a známé nutí své manžely, zejména ty s problémovou prostatou, aby vykonávali i svou malou potřebu vsedě. Ale já jsem se hrdě rozhodl touto cestou nejít.

Zpočátku byv nucen si odskočit strkal jsem dítě do postýlky. (Ohrádku jsme zrušili už v jeho 9. měsíci. Pochopil, že je to klec a nechtěl do ní.) To bylo řevu a vyčítavých pohledů a fňukání…

A pak jsem ho začal vést k samostatnosti. Prostě za sebou dveře zavřu. Syn je sám ve zbytku bytu. Ať si zvyká. Až mu umřeme, bude také sám na světě. A té důvěry si, zdá se, váží. Rozhodně si ještě při mém pečování nezpůsobil ani úraz, ani bebe…

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené