Tatínek Emanuel (31): Výchovné chyby

Jel jsem včera metrem a povšiml si plakátu ochránců zvířat, který nabádá cestující veřejnost, aby bojkotovala výrobky kosmetických firem testujících své produkty na zvířatech.

A tu mě napadlo, že já jsem ještě daleko horší netvor než ony firmy, které s vidinou mrzkého zisku potírají oholené potkany voňavkami. Já testuji své výchovné metody na svém vlastním dítěti! Přičemž jsou tyto moje metody nevyzkoušené a neschválené! Nebylo by správnější předat potomka do rukou odborníků v patřičném výchovném ústavu? Nebo se mám nadále spoléhat na matku přírodu a svou rodičovskou intuici?

Každý děláme chyby. Některé jsou úsměvné. Třeba když můj děda pojal podezření, že jsem coby batole onemocněl dětskou obrnou. Seznal, že moje hybnost znenadání dramaticky poklesla, a proto mě bez váhání v náručí odnesl k pediatrovi. Ten diagnostikoval můj stav tak, že mi děda při přebalování narval obě nohy do jedné nohavice, tudíž nemohu chodit.

Jiné chyby jsou závažnější. Moje matka se mnou v mém útlém věku svedla polštářovou bitvu s takovou intenzitou, že jsem i s polštářem v náručí skončil na žebrech radiátoru. Tuším pět stehů na zátylku. To už si i matně vzpomínám, byly mi tak tři, dostal jsem jako bolestné úžasnou pistolku… Abych jen nepomlouval svoje předky, i já dělám chyby.

Dítě chce stále nové a nové podněty, se kterými by si mohlo hrát. Zejména ho zaujaly některé putovní svatební dary, které skladuji od naší svatby. Teď se hodí. Jedním z nich byla jakási sada špachtliček, snad příbor na konzumaci pizzy… Myslel jsem si, že jsou neškodné. Až mi syn v nestřežených dvou minutách udělal ze židle vyřezávanou židli. Jedna strana těch špachtliček byla ostrá jako břitva.

Naštěstí můj syn už pochopil, že se musí spoléhat hlavně sám na sebe, a tak ho ani nenapadlo se pořezat. Ze stejných důvodů, kdykoliv ho nesu na ramenou a vidí futro, správně zárubeň, spustí na metr od něj řev, abych se při podcházení trochu skrčil, protože jinak ho to bolí. Taky když s ním sjíždím ze schodů, pevně se drží, protože ví, že vypadnout není příjemné…

Ale to mluvím o vyložených „minelách“, které jsou každému hned jasné a já si je zpětně také přiznávám. Ale nejhorší situace jsou ty, když vlastně nevím. Třeba tato – je ekologičtější používat jednorázové nebo látkové pleny? Ono to vypadá velmi ekologicky používat a prát stále stejný materiál. Ale já s dovolením nechodím a nebudu chodit prát pleny k řece a mlátit do nich klackem. Takže zapnu pračku. Spotřebuju vodu, elektřinu, prášek, aviváž. Je to menší zátěž pro životní prostředí než jednorázová plena v popelnici? Nějak si ta fakta neumím převést na společného jmenovatele. A konec konců, stejně mi zavinování do látkové pleny nejde. Zkoušel jsem to podle příručky na medvědovi, ale zdá se, že zahraniční příručka popisovala jiný tvar pleny, než je ta česká. Sestra u pediatra mi to odmítla předvést, protože to už přece nikdo nedělá a v čekárně čekají lidi.

Možná, že jsem tupec na látkové pleny. Jsem sice modelář a dokážu si pohrát s leteckými součástkami o zlomcích milimetru, ale třeba mikrotenové sáčky v supermarketu jsou mojí noční můrou. Ostatní je vezmou a rozevřou. A já s nimi bojuji často i s použitím zubů a ony ne a ne se otevřít… Ale to jsem zas někde jinde.

Zkrátka čím déle jsem se synem, tím více si uvědomuji, kolik toho nevím o jeho výchově. Kolik toho dělám nesprávně a co všechno vlastně nevím, jak se má dělat správně. Ale vím, že kdybych začal nastudovávat odborné texty a ptát se odborníků, bylo by to na úkor času, který se synem trávím.

Takže synku, promiň prosím, že spoustu věcí s tebou a kolem tebe dělám špatně. Ale všechno dělám v nejlepší víře a s láskou.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené