Tatínek Emanuel (36): Učme se od dětí...

Já vím, že teď právě neobjevuji pro lidstvo Ameriku. Jenom jsem si konečně všiml něčeho, na co se dívám vlastně celý svůj život. Tak na to chci jen upozornit. Třeba je mezi čtenáři někdo stejně nedovtipný jako já…

Předpokládám, že všichni známe K. S. Stanislavského, zakládajícího člena MCHATu, tvůrce jedné z avantgardních forem herecké práce. Ale přeci jen, opakování je matkou moudrosti. To je ten pán, co hlásal, že herec na jevišti nemá svoji roli hrát, ale prožívat. Zlí jazykové mezi jeho kritiky tvrdili, že vozil své herce do lesa, aby se tam naučili bát.

Tuhle jsem si na něj vzpomněl. Zase jsem byl jednou na dětském hřišti. (Žádný div, chodím tam v létě se synem i vícekrát denně, v zimě to nepůjde.) A tu jsem zaslechl srdcervoucí výkřik. Nejenom zaslechl, ale také si něco uvědomil. Takhle nějak bych si představoval, že bude modulovat svůj hlas herec ztvárňující Richarda III., když zvolá: „Království za koně!“ a padne rozsekán k zemi (jako).

Ve skutečnosti ani ne tříletý chlapeček zjistil, že jeho maminka se nedívá, přestože ji k tomu vyzval, jak se úžasně zavěsil na nějakou prolézačku. Zkrátka černá zrada a nevděk a vůbec.

Je to prkotina? Myslím, že v ten okamžik onen chlapeček trpěl stejně jako Richard u Bosworthu. A dal to okamžitě najevo. Teprve s dospíváním se učíme city napřed neprojevovat a nakonec často ani nemít.

Tudíž jak to, že dětská hřiště nejsou obležena herci a adepty herectví, kteří by se od dětí učili, jak zahrát emoce a nastudovávali si tam svoje role? Já jsem si najednou začal jinak uvědomovat dětské grimasy, gesta, výkřiky a repliky.

A viděl jsem, že vedle mě na pískovišti sedí Harpagon, který si hamouní svoje bábovičky. O kus dál intrikují Jago s Tartuffem a rok a půl starý Romeo svoje náhlé vzplanutí k roční Julii vkládá do vášnivého pohledu, protože ani on, ani ona ještě neumějí mluvit. A neobratně se spolu někam rozběhnou. Tedy spíše se odbatolí, on ji zkouší podpírat, aby neupadla…

Vždyť já vlastně ani nemusím chodit do divadla, ani se dívat na filmy! To nejúžasnější divadlo se přeci odehrává před mýma očima na dětském hřišti! Učme se od dětí hrát divadlo!

Tady by můj článeček mohl skončit. Ale hned mě napadlo, že děti vlastně divadlo vůbec nehrají. I když se také velmi rychle učí, sportovní terminologií, přifilmovávat, ale to se alespoň zpočátku dá snadno prohlédnout, protože je to tak málo autentické…

Tak se tedy od dětí učme nehrát divadlo! Buďme autentičtí! Netvrdím, že se máme rozplakat, když nás v práci kárá nadřízený nebo nám ujede tramvaj či zavřou před nosem v čistírně.

Ale…Trocha projeveného citu navíc by asi neškodila. Potomek ke mně občas přijde a z ničeho nic, jen tak, mi dá pusu. Já to udělat nemohu, rodiče už nemám. A když jsem je měl, kdy jsem to udělal naposledy? Nevím. A je mi to líto.

Tak se přimlouvám, ať jsi, jak jsi dospělý, milý čtenáři, při setkání se svými rodiči se nestyď být dítětem a projevit cit.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené