Tatínek Emanuel (37): Loučení s kočárkem

Už z názvu vyplývá, o čem že chci dnes vlastně psát. Vždycky, když jsem se s kočárkem prodíral přes kořeny, kameny, hustý porost a brodil se potoky, snil jsem o době, kdy se syn bude pohybovat po vlastní ose a za pohon mu budou sloužit jeho vlastní nožičky. Teď ta doba pomalu nastává. A jako všechno v životě, na co se člověk těší, o čem sní, v co doufá, když to nastane, teprve tehdy si uvědomí všechna ta úskalí, která předtím neviděl, nevnímal…

Tedy musím přiznat, i když to přímo nesouvisí, že kočárky máme čtyři. Jelikož jsem se ženil a měl dítě jako téměř poslední z okruhu svých přátel, známých, sousedů a kolegů, tak když jsem vyhlásil: „Přineste, co komu doma překáží po dítěti, bude to vbrzku potřeba,“ sešly se nám čtyři kočárky, dvě vaničky, dvě „papací židličky“, tři nočníky, čtyřicet šest plyšáků, devět přepravek od banánů oblečení, čtvero dětských kol… A pak jsem přestal počítat, protože se syn narodil a já už přestal mít na všechno čas.

Věci to nejsou nové. Zejména kočárky jsou záležitostí pro kutily. Samé už nevyráběné kusy bez dostupných náhradních dílů, opotřebované až běda, zhusta poškozené, pera stržená, části ztracené, nalomené, obroušené, deformované… Naštěstí já jsem kutil. Tak jsem si je zprovoznil. Jeden je v záloze ve sklepě, jeden u tchána, dva používáme.

Základnímu kočárku říkáme „křižník“. Je to kombinace „ležaté klasiky“ se sedačkou. Váží asi 20 kg. Má nafukovací gumy. Průchodnost terénem je úžasná, brodil jsem s ním Mumlavu. Únosnost nepředstavitelná, mimo dítě uveze basu piva a obvyklý nákup. Ale nevejde se všude a manipulace s ním je obtížná.

Do městské hromadné dopravy se ideálně hodí „torpédovka“. Váží sotva tři kila. I manželka ji snadno popadne i s dítětem pod paži a vyběhne ladně jako gazela do autobusových či tramvajových schodů… Ale jsou to „golfové hole“ a příliš toho neuvezou, špatně se v nich spí. Na dlažbě čekám, kdy že to kolečko už uletí…

Kočárek se postupně stal částí mé identity. Dávám už automaticky znamení řidiči MHD, že hodlám nastoupit s kočárkem, i když jsem zrovna výjimečně bez kočárku… Pokud nakupuji, opět výjimečně bez kočárku, samovolně provádím pohyby nákupním vozíkem, jako bych uspával miminko…

A hlavně, vše co potřebuji, je v kočárku. Potřebuji toho vlastně dost. Hadr na otření atrakcí na dětském hřišti, pokud je po dešti, vodu na umytí zaneřáděných atrakcí, pokud jsem po ránu první na hřišti a užívala si tam života problémová mládež. Voda se dá použít i na umytí potomka a sebe sama před krmením. Dále pak vozím přebalovaní set (podložka, asi tři plenky, vlhčené ubrousky, rybilka, sáčky na použité plenky), pískový set (lopatička, kbelíček, bábovičky, autíčka atd.). Nesmím zapomenout na vodu a potravu pro dítě, případně pro řidiče kočárku, obé aby vystačilo na minimálně 12 hodin, potom na oblečení pro případ masivního ušpinění dítěte a změny počasí, tedy také mám krycí igelit, deštník, pláštěnku a holínky, pokud na meteorologickém radaru vidím blížící se dešťová mračna.

Aby odstavec nebyl už příliš dlouhý, až do dalšího uvádím opalovací krém a lékárničku, kde je zejména dezinfekce, náplasti a obinadlo, i když jsem právě uvedené na svého potomka nikdy nepoužil. A vzhledem ke stáří kočárku také vozím šroubováky, kleště a drát. To už jsem použít musel. Občas podle cíle cesty přibalím odrážedlo-motorku nebo míč.

Řekněte mi, kde tyhle věci mají rodiče, kteří své dítě nosí na ruce nebo v nějakém vaku, ať už jakékoliv důmyslné konstrukce? I bez nářadí je toho trochu příliš…

Navíc kočárek je použitelný jako postýlka a „krmící židlička“. Když má dítě záchvat vzteku, potřebuje se válet po zemi a nemá se k plánovanému odchodu, můžete ho prostě „narvat“ do kočárku a odjet. Pamatuji-li se dobře, použil jsem tohle krajní řešení jen jednou, ale v záloze je. A syn má dobrou paměť.

Pokud jste s kočárkem v přírodě a dítě vysadíte, aby si pobíhalo po lukách a lesích, stává se kočárek i orientačním bodem. Na hřišti, pokud si dítě zaleze do kočárku, je to jasný signál, že už chce domů.

Ale teď už syn má fyzicky na to chodit sám a do kočárku se mu chce den ode dne méně. Pokud ho vypustím mimo hřiště, stává se kočárek významnou překážkou při synově pronásledování. U syna mají, snad dočasně, nožičky ve vývoji převahu nad mozkem, tedy rychleji běhá než myslí. Je schopen vletět pod cokoliv, obtěžuje cizí psy i chodce, šlape do všeho…

Když si tak po sobě čtu, k čemu všemu je mi kočárek, kladu si otázku: „Je vůbec možné vychovávat dítě bez kočárku?“ Evoluce mě učí, že se buďto nové situaci přizpůsobím, nebo vyhynu. Budu se tedy snažit přizpůsobit, ale bojím se, že lehké to nebude.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené