Tatínek Emanuel (38): Příšerný rodič naprosto vážně

Vzpomínám si, že kdysi dávno, když jsem ještě míval na něco čas, než jsem se stal otcem, sledoval jsem někdy televizi. Protože jsem si vždycky pečlivě vybíral, co budu sledovat, hodně z viděných informací si pamatuji.

Utkvělo mi z přírodopisného filmu, že tygr napadá divokou svini s mládětem jen ze zoufalství, při největším hladu. Bachyně za svoje mládě bojuje doslova do roztrhání těla a je i tygrovi nebezpečná. Tož příroda…

Z jakéhosi historického pořadu o potopení pasažérské lodi mi zase naskakuje příběh neidentifikovatelného dítěte, které zachránci vylovili navlečené ve dvou plovacích vestách. Rodiče se nepochybně obětovali. Což příroda, ale jakých obětí je pro svoje potomky schopen pán tvorstva!

A pak se občas vyskytnou ve zpravodajství informace o hladomoru kdesi ve světě. Vidíme na záběrech umírající hladové děti v náručí matek, slyšíme příběhy o mrtvých dětech z úst jejich rodičů… Není tu něco špatně? Neměli by ti rodiče vedení instinktem zemřít hladem dřív než jejich děti?

Neměli. Příroda nezná slitování a je racionální. Lev nikdy nedává milost antilopímu mláděti, ať je z našeho hlediska jakkoliv roztomilé. Jestliže dospělý zemře, stejně zemře i jeho dítě. Když dospělý přežije, má šanci si za příznivějších podmínek pořídit další děti a přispět k zachování druhu.

V minulosti a v té chudší většině světa i dnes má proto dospělý stále ještě mnohem větší cenu než dítě. I proto tam jsou rodiče svými dětmi daleko více respektováni. Dožít se dospělosti bylo a někde ještě je daleko náročnější než tady a teď…

V poslední době jsem zaregistroval sérii článků na téma „příšerní rodiče“. Obhajuje se v nich zhruba to, že rodič se nemá plně obětovat dítěti. Neprospěje tím v důsledku ani jemu.

Celkem to koresponduje s mým chápáním rodičovství. To nejcennější, co můžu svému synovi dát, je čas. Ale nemyslím tím jen čistý čas strávený s ním třeba na pískovišti. Myslím tím i dobu, kterou ho budu doprovázet na tomhle světě.

Pokud napodobím své rodiče, zemřu v jedenašedesáti. To bude synovi právě osmnáct. Neměl bych se snažit být s ním trochu déle? Už kvůli němu…Takže moje zdraví a má duševní pohoda jsou vlastně stejně důležité jako synovo a synova.

Konec úvodu! Tímto článkem otevřeně říkám svému synovi, že venku je sice krásně, ale ať si řve, jak chce, že zůstáváme doma. Bolí mě klouby a začíná mě škrábat v krku. Tatínek, milý synku, už totiž není žádný mladík! A abys těch špatných zpráv neměl málo, tak peníze, které ode mě chceš na 47. plyšáka, pošleme „na Afriku“.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené