Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.

Kdo ho nezná, myslí si, že mu ty tři, čtyři roky jsou. Jenomže jsou mu dva. A měsíc k tomu. A teď okolí předpokládá určitou emoční a sociální vyspělost, kterou syn zkrátka nemá. A to už občas problém je. Vznikají nedorozumění.

Co nám jde, to je cestování v MHD. I když by to mohlo být kapitolou samo pro sebe. Některý řidič počká, až se s dítětem usadíte, jiný vás přivře ve dveřích a jede. Někdo vám uvolní místo, někdo do syna vrazí. Žena radši bere kočárek. S ním si myslí, že si vynutí víc respektu. Já už mám syna jen „na volno“ a beru situaci, jak je.

Proč by měl zdravý dvouletý kluk sedět? Takže když je plno a nikdo se nemá k tomu nás pustit sednout, řeknu synovi, aby se držel. Evoluce i u dvouletého kluka vyvolala silný pud sebezáchovy.

Poprvé, jako správný primát, vmáčkl se do kouta autobusu a zaujal neuvěřitelně stabilní polohu drže se v pravém úhlu oběma rukama, každou za jinou tyč s nožičkama zapřenýma do podlahy, opíraje se o stěnu autobusu.

Pan řidič se opravdu činil. Brzdil, akceleroval, autobus skákal, lidé padali, nadávali... A syn zůstal stát. Držel se... No jako pavián hřbetu své maminky. Perfektní bojovka!

Ale v interakci s dospělými a dětmi máme problém. Syn moc nemluví. Nechce půjčovat hračky, sám je bere, pere se o ně, ječí, brečí, běhá se nechat pochovat, ještě nosí plenky, příliš neposlouchá... A vypadá na čtyři. Co byste si mysleli o rodičích, kteří mají takhle nevycválané a neovladatelné čtyřleté dítě? Hezkého asi nic, v nejlepším případě něco soustrastného.

Ženě to vadí. Takže do kolektivu vodím dítě pokud možno já. Teď v zimě toho sociálního kontaktu příliš nebylo. Na sjezdovce si zpravidla každý užíval na svých sáňkách. Ale při dočasném oteplení jsme vyrazili na hřiště. A hned syn svedl několik rozhořčených bitev o bábovičku a házel písek po jiných dětech.

Žena má v těchto situacích potřebu syna odvléct a vysvětlovat okolí, že je ještě malý. A pak synovi domlouvá a uvádí mu argumenty, proč se nemají bít jiné děti, proč se mají půjčovat hračky... Občas mu jako výraz zoufalství naplácá.

Já se zachoval liberálně – nechal jsem syna nést důsledky jeho jednání. A padla kosa na kámen. Tedy syn narazil na asi pětiletou holčičku. Zkusil jí sebrat lopatičku. Ale neměl na to sílu. Začal ječet. Nevšímala si ho. Já jako taky ne. Hodil po ní písek. Taky po něm hodila. Začal jí rozkopávat bábovky. Složila ho zápasnickým chvatem vedle nich.

Syn se silou vůle zklidnil. Vzal svoje hrabičky a nabídl výměnu za její lopatičku. Přijala. A pak si začali spolu normálně hrát. Na odchodnou mu holčička řekla: „Čau!“ Syn obvykle říká: „Pá, pá!“ Ale tentokrát taky řekl: „Čau!“

No zkrátka myslím si, že když se budou klást na syna nároky jako na čtyřletého, tak se časem jako čtyřletý začne chovat. Tlak okolí ho k tomu donutí. Aby přežil, aby se cítil dobře. Ale bude to cesta konfliktů a nedorozumění.

A děkuji tatínkovi té pětileté holčičky, že zůstal v klidu!

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Tatínek Emanuel (45): Příšerné dítě

Uznávám, že konec roku svým způsobem je důležitým mezníkem. K nějakému datu se účetnictví uzavírat musí a daně se taky musí zvyšovat k nějakému termínu. Ale proč bych měl oslavovat zrovna zdražení plenek, to mi uniká. Někteří lidé si pak vyloženě... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené