Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to udělal schválně, aby tatínek měl o čem psát. Ani ho nepodezírám, že by to udělal „natruc“, řeknuv si: „Tak vy si, rodičáci, myslíte, že máte se mnou problémy? Tak hele, jak vypadá pořádný problém...“

Vyslovuji ale jinou hypotézu. Syn má rozdrcené přesně stejné články přesně stejných prstů přesně stejné ruky, jako jsem kdysi měl i já. (Posklizňová linka na chmelové brigádě.) Ostatně, můj čtyřprstý tchán by mohl vyprávět, že pracovat s frézou v rukavicích se nemá... Zkrátka, někdo nám jde po prstech! Takže bude moudré syna pojistit. (Ani tuto skrytou reklamu nemám placenou.)

Co se vlastně stalo? Moje dobrá manželka mě prosila (No, spíš mi to nakázala.), abych zdůraznil, že v okamžiku úrazu byl syn pod mým dozorem, ona zatím cídila náš pelíšek.

Takže jsme šli se synem po ulici. Kolem soukromých stání pro automobily. Ta byla zabezpečena proti vjetí nepovolané osoby postavenou a zamčenou zábranou. Když k místu přijede páníček, zábranu si odemkne, položí a zajede. Syn si do jedné z postavených zábran zkusmo strčil. A ta byla sice postavená, ale nezamčená. A šla k zemi a syn pod ní. A rovnou konec tyče na prsty!

V okamžiku dopadu jsem začal přemýšlet, kterou dětskou autosedačku dám do auta. Jestli tu vypranou, ještě mokrou (Taky Vám dítě zvrací, když to nejméně potřebujete?). Nebo tu starou, suchou, ale už poněkud malou? Že jde o tříštivou zlomeninu, mi bylo jasné hned. Víte, jak postupovat při první pomoci batolat?

Taky mě napadlo, že tohle zavání veřejným ohrožením a mohlo by to být na žalobu o způsobenou újmu na zdraví. Ale pak jsem se rozhodl věnovat se dítěti a nikoliv shánění svědků. Nejsme v Americe. Kdo by měl čas na soudy...

Bylo pět hodin odpoledne. Byli jsme, tentokrát i se ženou, na pohotovosti do patnácti minut. Nejvíc času nám zabralo hledání automatu na devadesátikorunový poplatek. A pak podepisování lejster, která jsme stejně nečetli.

Ze syna bylo najednou to nejvzornější dítě. Maximálně spolupracoval a správně reagoval na všechny příkazy rentgenologa i chirurga, které předtím nikdy neslyšel.

S manželkou to bylo horší. Nedala si vymluvit, že kdyby se synem byla ona, tak by se to nestalo. Ale s tím jsem také od počátku počítal, takže se mě to nedotklo.

Neměl jsem zrovna chuť v nemocnici podrobně vysvětlovat, co se synovi vlastně stalo. Prohlédli si ho, jestli nenese jiné stopy po soustavném týráním, a pak zapsali, že na něj spadla branka. Proč ne, zábrana jako branka...

Odešli jsme se sádrou a antibiotiky. Hodinu a půl po úrazu Háša seděl u počítače a sledoval svůj oblíbený kreslený seriál, který mu samozřejmě komentujeme.

Žena se neuklidnila. Vyděsili ji tím, že komplikace jsou vždy možné. Říkali i něco o amputaci. Samozřejmě, jak se ve středověku říkalo: „V kůži ranka, k smrti branka!“ Žena si vůbec všechny lékařské rady vzala moc doslova. Celou noc se snažila, aby syn spal s rukou ve vyvýšené poloze. Tudíž se nevyspal ani syn, ani manželka.

Další půlnoc znovu na ambulanci. Ruka Hášovi díky devastujícímu zranění měkkých tkání otekla, tudíž ho příliš malá sádra začala tlačit. Dozvěděli jsme se, jak těžký je život sloužícího lékaře, že jsme té služby jedenatřicátí a konečně aspoň něco jiného než pád s palandy...

Přečtěte si: Jak můžeme ochránit dítě?

Další den jsme změnili nemocnici. A udělal jsem pro ženu na místě rekonstrukci nehody. Žena pochopila, že i kdyby na místě sama byla, stejně by k úrazu došlo. A plakala, když viděla a potěžkala tu zábranu. Prohlásila, že s tím něco udělá. Tak nevím. Jestli chce přerazit prsty majiteli stání nebo ho zažalovat? Ženě je dnes sedmatřicet.

Takže dítě máme zasádrované a každou chvíli ho vozíme na kontroly. Nemůže se pořádně koupat, bere po osmi hodinách antibiotika. Hlavně ve 2.30 je to zábavné. Má se šetřit.

Alespoň jeden problém nám odpadl. Zmiňoval jsem se, že nám málo papá. Tak teď přestal papat a začal se doslova cpát. A jí téměř všechno. Jeho organismus pochopil, že potřebuje hodně energie na srůstání. Preferuje mléčné výrobky. Potřebuje zjevně vápník. Jak se říká: „Lékař léčí, příroda uzdravuje!“

A myslím si, že tohle téma mi vystačí i na příště... Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Tatínek Emanuel (45): Příšerné dítě

Uznávám, že konec roku svým způsobem je důležitým mezníkem. K nějakému datu se účetnictví uzavírat musí a daně se taky musí zvyšovat k nějakému termínu. Ale proč bych měl oslavovat zrovna zdražení plenek, to mi uniká. Někteří lidé si pak vyloženě... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené