Tatínek Emanuel (58): Sádra a profesní orientace

Skoro měsíc měl syn na levé ruce sádru, od špiček prstů po loket. A mistrně se svému dočasnému handicapu přizpůsoboval. Sádra mu byla kyjem, beranidlem, štítem i nárazníkem. My mu ruku samozřejmě uvazovali na obvaz, na šátek, na dva šátky, na dva obvazy a šátek a tričko přes… Marná sláva, stejně ji dokázal dvakrát rozbít a museli jsme na mimořádné přesádrovávání.

My jsme se také přizpůsobovali. Syn sice, nevíme proč, nemluví, ale zjevně chápe jednotné a množné číslo. Při zmínce o rukách projevoval silnou nevoli. Takže jsme si trochu překopali frazeologii: „Pojď si umýt ruku!“, „Postav se na všechny tři a podlez to!“ atd.

Chlapec také příliš rychle pochopil, že se sádrou na ruce je chudinka, který si může vůči okolí víc dovolit, protože obořte se na zasádrované ubožátko, že. Když jsme ho prokoukli, snažil se každému výchovnému plácnutí nastavit sádru. Při kontaktu sádry s trestající rukou se pak rozeštkal a ukazoval si na raněnou ručičku… No komediant k pohledání. Asi po mně.

A když už syn zasádrovanou levačku používal stejně důmyslně a obratně jako obrázkový bezruký pirát svůj hák, tak mu sádru najednou rozřízli a sejmuli. A teď mu všichni tvrdí, že je zdravý, nelitují ho a nemá žádné úlevy proti ostatním obourukým batolatům. No to je ale svět tohleto…

Abych našel na sádře také něco pozitivního. Rozhodlo se myslím definitivně, že syn bude pravákem. Před sádrou celkem nepreferoval žádnou ruku, teď je výrazně dominantní pravá. Praváků je víc a většiny to mají vždycky snazší.

Ne že by v naší rodině byl od nepaměti někdy nějaký levák. Nepoznal jsem nikdy tak dominantního praváka, jakým byla moje matka. Ta si nedokázala ostříhat levou rukou nehty na pravé ruce. To patřilo od útlého věku k mým povinnostem.

Synův úraz byl takového rozsahu, že chodíme na rehabilitace. Vypadá to zatím (ťuk, ťuk, ťuk), že syn nebude mít žádná omezení. Naopak. Jak mu prsty cvičíme, je schopen je ohýbat v rozsahu větším než běžném. A my mu pro srovnání cvičíme všechny prsty obou rukou, ne jen ty postižené. Že bychom z něj dělali virtuosa, kapsáře nebo tak něco?

Měli jsme trochu strach, co všechno syn během zasádrování zapomněl, kolik obratnosti ztratil. Naštěstí nic. Na odrážedle, na prolézačkách i při hře navázal přesně tam, kde byl před sádrou.

Takže zapomínáme na sádru a hurá na prázdniny. V pátek šla sádra dolů, v pondělí jsme odjeli na chalupu, v úterý se syn roznemohl virózou a nakazil zbytek naší rodiny. Tak jsme se vrátili domů.

Syn si vynašel ještě nový způsob týrání svých starých rodičů. Vyrážíme s ním na krátké jednodenní výlety autem. Po zkušenostech s ním se raději držíme v blízkosti pediatrie a zázemí domova. Různí živočichové, ptáky počínaje a kytovci konče, mají různé systémy navigace. Nevím, jak to kluk dělá, ale ať jedeme kterýmkoliv směrem, ve kteroukoliv denní či noční dobu, vždycky patnáct kilometrů od domova se pozvrací.

Zkoušel jsem měnit styl jízdy. Jel hladový, jel najedený, napitý i žíznivý, vyspalý i nevyspalý… Jak přijde 15. kilometr…

Už nevozíme mikroténové sáčky, ale solidní kbelík. Vždycky ženě hlásím, 14. ujetý kilometr. Ptáme se ho, zda je mu dobře. Odpovídá kladně. Ptáme se ho, zda bude zvracet, zásadně odpoví, že ne, pak odstrčí kbelík a už to jde… Lhář jeden.

Maně si vzpomínám na prezidenta Antonína Zápotockého: „Tato měna je pevná, žádná měnová reforma nebude!“ A druhý den byla. Syn se zatím nevyjádřil, čím by chtěl být. Že by nacvičoval na prezidenta?

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Tatínek Emanuel (45): Příšerné dítě

Uznávám, že konec roku svým způsobem je důležitým mezníkem. K nějakému datu se účetnictví uzavírat musí a daně se taky musí zvyšovat k nějakému termínu. Ale proč bych měl oslavovat zrovna zdražení plenek, to mi uniká. Někteří lidé si pak vyloženě... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené