Tatínek Emanuel (60): Blaho naší civilizace a jeho důsledky

Dokud se člověk má dobře, neuvědomuje si to. Teprve až časy hojnosti skončí, uvědomí si, jak skvěle se kdysi míval… Což samozřejmě není můj objev. Jen se mi to znovu potvrdilo prostřednictvím mé teplovodní společnosti.

Průměrný Západoevropan otočí kohoutkem a teče teplá voda. A proto asi moje teplovodní společnost zařazuje každoročně tzv. letní odstávku dodávky teplé vody, aby si každý uvědomil, v jakém luxusu že si to vlastně žijeme.

Možná mají ve firmě celozávodní dovolenou. Nebo snad nějaké tradiční závody šneků v teplovodních trubkách dotované Evropskou unií? Třeba se tam něco i kontroluje a opravuje. Kdo ví...

Zřejmě chce moje společnost, aby se jejímu výchovnému úsilí nikdo nevyhnul. Asi tři roky nás odpojovala ve stejný týden v roce. A tak si většina odběratelů začala myslet, že ten termín je věčný, asi jako začátek doby záplav na Nilu. A prásk ho! Když si teplé vody chtiví občánci naplánovali dovolenou tak, aby dobu bez teplé vody překonali někde daleko, společnost letos termín změnila.

Moje matka se jako dítě ještě koupala v plechových neckách na praní, které se v kuchyni bytu 4. kategorie v Praze na Harfě stavěly v kuchyni na dvě židle. V kuchyni proto, že se voda hřála v prádelním hrnci na kamnech. Ta byla na uhlí, samozřejmě. A na dvě židle proto, aby se k ní nikdo nemusel ohýbat. Na valše se v nich pralo stejně. Taky v kuchyni.

Když chtěla matka hodně zlobit, vytáhla v neckách špunt. A vytopila několik partají pod sebou… Já jako dítě jsem podobný standart zažíval už jen na návštěvě u babiček na venkově. Chápal jsem to už jako „těžkou“ exotiku.

A můj syn? Ten je zvyklý, že kdykoliv se trochu zapotí nebo zašpiní, vysprchujeme ho. I několikrát za den. A teď venku 38 stupňů Celsia a teplá voda se hřeje v rychlovarné konvici. A myje se jen jednou za den. No osypal se. Potničky… Jakmile pustili teplou vodu, za tři dny byly potničky pryč.

Jak by se asi synkovi vedlo koncem 19. století, když se kojenec přebaloval dvakrát denně a jinak ležel utažený v povijanu? A zvykem bylo koupat děti jednou týdně a vlasy mýt každých čtrnáct dnů… No rozhodně by se mu vedlo lépe než v raném středověku. To člověka umyli, když se narodil a pak, když umřel. Takže vlastně jednou za život…

Průměrný věk byl nízký, dětská úmrtnost z dnešního pohledu děsivá. Ale ti, co přežili, ti museli být panečku odolní… Ne, že bych v těch časech chtěl žít.

Ale rozhodně nebyly žádné vedlejší účinky civilizačního pokroku. Třeba takové papírové plenky. Ono se ví, že plodnost u mužů snižují těsné slipy. Ale existuje nějaká studie, co dělají s chlapci, až se dostanou do reprodukčního věku, v dětství nošené jednorázové pleny? Nosí se klidně do tří let. Moč v nich zachycená nestudí, matky syny nenutí je odkládat, jsou přece tak pohodlné pro obsluhu, vlastně hřejí…

Nejsnazší způsob, jak zabavit dítě, je posadit ho před obrazovku. Člověk si tisíckrát říká, že svému dítěti prozradí existenci televize až v patnácti letech. Technika to ale umožňuje, rodič je unavený. A existují přeci pořady pro děti…

Jenomže takzvané pořady pro děti vlastně pro děti vůbec nejsou. Ony jsou pro rodiče. Těm se líbí, proto je dětem pouštějí… Ruku na srdce. Je pan Spejbl vzorem svému synovi Hurvínkovi? Má být dítěti vzorem loupežnický synek Cipísek, který krade už v kolébce? A to mluvím o klasice, ne o moderních pohádkách.

Tam se dějí teprve „zvěrstva“! Nejhorší jsou pohádky o prasečí rodince. Tam se děti učí, že největší životní rozkoš je skákat v holinkách v kalužích bláta. A ještě lepší je skončit rovnýma nohama na tatínkovo velké bříško! A tatínek funguje jako trampolína. A ještě se tomu směje! Tedy nevím, co byste dělali, kdyby Vám skočil potomek nohama na břicho. Neoplatil jsem mu to, ale vysvětlil jsem mu dosti důrazně, že takhle ne…

A jako by můj teleoperátor (nemám TV, používám monitor od PC) věděl, co je pro mého syna správné. Už dvanáct hodin je moje linka hluchá. Videa ze sítě se nedají pouštět. Mojí první reakcí bylo zděšení. A teď si se synem kreslím a čtu mu pohádky. Na obrazovku si ani nevzpomene.

Aneb není všechno zlato, co se tváří jako pokrok.

23. 8. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Tatínek Emanuel (45): Příšerné dítě

Uznávám, že konec roku svým způsobem je důležitým mezníkem. K nějakému datu se účetnictví uzavírat musí a daně se taky musí zvyšovat k nějakému termínu. Ale proč bych měl oslavovat zrovna zdražení plenek, to mi uniká. Někteří lidé si pak vyloženě... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené