Tatínek Emanuel (9): Dobrý otec při přebalování nezvrací

Kolikrát mě i z praktických důvodů napadlo, jaká kritéria asi mají ženy pro výběr svých životních partnerů. Patří mezi ně, jaký bude jejich životní druh otcem? U žen, které hledají vztah a už mají dítě, se dá předpokládat, že tomu tak je. U těch, které si přejí rodinu teprve založit, si nejsem zcela jistý, ale dá se předpokládat, že nějaký vliv to mít bude.

Dá se vůbec rozpoznat, jestli potenciální partner bude dobrý táta? Se stoprocentní jistotou se to zřejmě říci nedá, ale určitá vodítka tu přeci jen jsou. Napadlo mě to, když jsem tlačil kočárek lesoparkem kolem neformální skupiny teenagerů, kteří si pokuřovali při zapnutém zdroji hudby. Jakmile mě uviděli, jeden ztišil rádio a někteří znatelně ztlumili hovor. Ale ne všichni. „Co je, kámo?“ „Kočárek, kámo?“ „A co?“ A o tom „A co?“ to je. Přepokládám, že ti, kteří ztišili, mají jistou zkušenost z rodiny, jak se chovat k miminu. Zkušenost, kterou naprosto nevědomky aplikují. Hypotézu, že hoši z rodin s více sourozenci mají lepší předpoklady pro otcovství, jsem si ověřoval. Předevčírem v půl desáté večer rozezněla panelák příklepová vrtačka. Pochopitelně, že to není proti domovnímu řádu, ale hádejte, jestli mi už dítě spalo a vzbudilo se? Když jsem zdroj vrtání našel a zazvonil, samozřejmě mi otevřel mladý muž – single. Hned ode dveří jsem se ho zeptal, jestli je jedináček. Byl sice trochu překvapený, ale připustil, že je. „Kdybyste nebyl, tak by vás napadlo, že v půl desáté večer vzbudíte všechny malé děti v domě. Neznáte tu zdravou zásadu – kdo vzbudí, ten hlídá?“ Neznal. Ale považuji tímto svoji hypotézu za, ne sice zcela vědecky, ale přesto prokázanou.

Dál už čistě spekuluji. Co je to vlastně dobrý táta? Pro mě někdo, kdo v případě nutnosti nebo domluvy umí stoprocentně zaskočit za manželku. Vyskytnou se situace, kdy matka je na pokraji sil. Už vědomí, že v nejhorším si může odjet na pohotovost, nebo „jen“ si jít lehnout a dítě nezahyne, je pro ni vzpruhou. Muž by měl být schopen veškerých operací s dítětem – přebalovat, koupat, krmit atd. Měl by umět připravit jídlo, vyprat, vyžehlit, nakoupit, udržet domácnost s malým dítětem v chodu, když žena odjede na šest týdnů do lázní. Mně to přijde celkem samozřejmé, ale prý jsou snad i muži, kteří něco z toho nedokážou… Je to vůbec možné?

Kde se tomu všemu naučí muž? Když vynechám rodinu, něčemu se šlo přiučit na vojně. My, starší ročníky, máme proto docela velkou cenu. Nechápu, že když se rušila povinná presenční služba, nepořádaly proti tomu budoucí nevěsty demonstrace. Dost se naučí mládenec i na koleji, případně na internátě. S tím prvním zkušenost mám. Pokud vám někdo bude tvrdit, že takový život byl jedna velká alkoholová jízda, nevěřte tomu. Taky jsme museli skládat zkoušky a alespoň trochu a občas se učit. Na alkohol nebyl vždycky čas, chuť a peníze. Zato jíst se muselo téměř denně. Takže něco o vaření se tam pochytit muselo. Velice komplexní přípravou na manželství a otcovství je vodáctví, případně jiná turistika. To vás taky procvičí ve vaření, praní, balení atd. Pokud nejste pivní skaut, samozřejmě. A pozor na doktory! Řeklo by se, že lékař bude mít nejlepší předpoklady k péči o potomka, ale ono ne. Mám kamaráda doktora, který jen jednou v životě přebaloval svého syna a pozvracel se při tom. Tuhle práci přece dělá střední a nižší zdravotnický personál!

Zbývalo by asi završit článeček tím, abych přiznal, co mi odpověděla manželka, když jsem se jí ptal, proč si mě vlastně vzala. Tak tedy… Nebo radši ne.

Váš Emanuel Pavlík, tatínek malého Haštala

26. 6. 2013Tatínek Emanuel
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Tatínek Emanuel (74): Muž v domácnosti

Má paní nastoupila do práce. Jelikož dostala výrazně vyšší plat než já, dohodli jsme se, že péče o dítě a domácnost tímto přechází na mě. Jelikož jsem učitel toho času na prázdninách, funguji jako dokonalá žena v domácnosti. Celkem si to užívám.... Celý článek »

Tatínek Emanuel (73): Trampoty a lamentace

Zase jedna hlídací babička na dětském hřišti měla potřebu říci mému synovi: „To máš ale hodného dědečka, že si s tebou tak hezky hraje!“ Tím dědečkem jsem byl samozřejmě já. Když si někdo pořídí prvorozence v pětačtyřiceti, tak se vlastně nemůže... Celý článek »

Tatínek Emanuel (71): A tak jde čas

V pátek si nechá syn vysypat na koberec kostky. A nic. Dělá z nich jakési nakupeniny a nakonec jimi metá do všech koutů světa, respektive našeho bytu. V sobotu si dá kostky vysypat znovu. A postaví z nich úžasný hrad. Barevně sladěný, s hradbami,... Celý článek »

Tatínek Emanuel (67): Syn bude jedináček

Všechno ve vesmíru začíná stárnout okamžikem vzniku nebo zrozením. Stárne i náš syn. I když se o něm zatím říká, že roste. A na Hromnice, 2.2. 2014, dorostl do tří let. Takže už to není žádné batole, ale dítě mladšího předškolního věku! Celý článek »

Tatínek Emanuel (66): Prosinec

Abych vykradl klasika: „Tento způsob zimy se mi zdá být velice nešťastným.“ Sáňky a pekáč smutně stojí opřené v chodbě a místo sněhových vloček venku poletují komáři.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (65): Syndrom PAN

V odborné literatuře se věnuje hodně prostoru syndromu CAN, tedy syndromu týraného dítěte. Ale dám ruku do ohně za to, že syndrom PAN, tedy syndrom týraného rodiče také existuje. Vždyť jsem jedním z těch týraných! Celý článek »

Tatínek Emanuel (64): Malé monstrum

(Aneb je zdravé si občas obtěžovat.) Obvykle si nečtu nápisy na oděvu svého syna. Stejně si je nezvolil on. Až si bude nápisy vybírat sám, to bude jiná. Zejména v pubertě to bude možná jedno z mála sdělení, které mi o sobě poskytne… Ale to jsem se... Celý článek »

Tatínek Emanuel (62): Hurá do školky

Každý vychovává, jak dovede. Někdy vědomě, někdy nevědomky. Občas jsou moje cíle vznešené, sem tam se snažím jen přežít… Asi jako všichni rodiče. Není už pomalu čas delegovat část výchovy na odborníky? Tedy vrazit syna do školky? Celý článek »

Tatínek Emanuel (56): Přeražené dítě

Chtěl jsem původně psát o našich výchovných problémech. O tom, jak synáček nepapá, nespinká, neposlouchá, nepůjčuje hračky, nemluví… A on si minulý týden, potvora jeden, způsobí tříštivou zlomeninu dvou článků prstů! Upřímně si nemyslím, že by to... Celý článek »

Tatínek Emanuel (55): Mašinkov

Minule jsem psal o tom, že můj synátor si za zvládnutí techniky vyměšování se do nočníku vysloužil dřevěné vláčky, vagonky, koleje, výhybky, budovy… zkrátka celý Mašinkov. Tak tomu u nás doma pod dojmem jakéhosi kresleného seriálu říkáme. Celý článek »

Tatínek Emanuel (53): Reportáž z nočníku

Obecně jsou dvě možnosti, jak učit dítě. Osobně sázím na vnitřní motivaci. Syn si osvojí nějakou novou dovednost, jakmile to bude sám pro sebe považovat za přínosné. Moje nejdražší manželka praktikuje spíš motivaci vnější, ať už negativní, kdy... Celý článek »

Tatínek Emanuel (49): Velký kluk

On to není problém. Vlastně naopak. Měl bych být hrdý. Můj dvouletý kluk vypadá starší. Velikostně vyrostl z tabulek, fyziognomii má tak na tři roky a pohybově zvládá snad to, co čtyřletý.  Celý článek »

Tatínek Emanuel (48): Řeč mého syna

Na počasí nemá smysl žehrat, počasí prostě je. A to takové, že dopoledne jdeme se synem sáňkovat a odpoledne si vyrazíme s odrážedlem a druhý den zas naopak. Někdy je takový nečas, že si nevyrazíme vůbec. Ale syn se přesto potřebuje vylítat a... Celý článek »

Tatínek Emanuel (46): Jedináček

Od narození našeho prvního potomka má dobrá paní řeší otázku, zda si pořídíme ještě další dítě, eventuálně děti. Argumenty pro pořízení jsou silné. Např. aby tady jednou nezůstal sám, aby si měl s kým hrát, že už máme aspoň základní představu o... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené