A teď tě mámo pořádně dokopu

Týden uběhl nečekaně rychle. Možná je to tím, že je venku tma už v 5 hodin a pak se venku nedá velice nic dělat. Vypadá to, že hodování nám ještě neskončilo, jelikož každý víkend je nějaká akce, narozeniny, hody, zabijačky a tak asi ani do konce těhotenství nepřestanu jíst a hlavně přibírat.

Někdy je výhoda mít velkou rodinu, no v těchto chvílích je to spíš za trest. Nebo je spíš za trest to, že neumím říct jídlu ne – hrozně ráda jím, přežírám se a pak trpím přecpáním. Cvičit jsem nezačala a popravdě to vypadá, že jsem tak moc zlenivěla, že už asi ani nezačnu. Ale nikdy se nemá říkat nikdy, třeba nás dlouhé večery přinutí a my rozhoupeme svůj velký pupek a zavrtíme se v nějakém tom rytmu.

Nevím, čím to je, ale poslední dobou se mi zdají hrozně divné sny. Ani ne tak o porodu, jak jiným maminám, spíš jsou to katastrofické sny, které se buď opakují nebo jsou hrozně zvláštní. Z velké většiny se mi zdá o tom, jak mě přítel podvádí (ikdyž vím, že by to nikdy neudělal, jsem prostě jen paranoidní, doufám), jak někde něco hoří, padá, jak nás honí teroristi nebo jak mučí cizí lidi naše nejmilovanější.

Asi bych se měla přestat dívat na televizi, která je teď poslední dobou plná takovýchto hrůzných zpráv. Každopádně od té doby, se ve mně malé mrská jak nikdy předtím. Asi vycítilo špatné sny. Před návštěvou se sice nikdy moc nepředvede, zato večer, když si chci odpočinout, to je ve svém živlu.

Cítím, jak se jeho miniaturní nožičky a ručičky vytlačují na mém pupku, jak se otáčí a jak se snaží zvolit správnou polohu, aby se mu dobře leželo. Samozřejmě tak, aby mi to bylo co nejmíň příjemné. Je to zábava, ale některé kopance jsou bolestivé, obzvlášť ty do žeber. Aby taky ne, když (zatím teda podle internetu) by mělo mrně mít okolo 30 cm a necelé dvě kilíčka.

Ve čtvrtek to zjistím přesně, abych mohla poreferovat v dalším článku, jak krásně rosteme! Taky jsem někde vyčetla, že je dobré si sestavit porodní plán. Zase totiž začínám studovat informace o porodu. Tak teď aktivně projíždím internetové stránky a hledám, jestli má cenu si ho vůbec sepsat (v porodnici, kterou jsem si zvolila, porodní plán dodržují).

Podle toho, co zjistíme u pana doktora, budu buďto tuto metodu zábavy dále rozšiřovat a sepisovat si informace a nebo se na to vykašleme. Stále totiž není jisté, jestli bude císařský řez nutný a nebo budeme mít mrňavé dítě a proleze ven i bez díry v břiše.

Každopádně tašku do porodnice ještě nachystanou nemám, dokonce nemám ani nakoupené všechny potřebné věci, které bych tam s sebou měla mít. Teda podle příručky. Jako prvorodička jsem zatím docela v pohodě, na to, že za nějakých 8 týdnů mám rodit.

Víc jak z porodu mám strach z toho, jak to všechno bude probíhat po porodu, až s tím malým nebohým tvorečkem budu doma a budu se o něho muset zvládnout postarat. Ale tak zvládli to všichni, zvládneme to taky!

P.S. Budu ráda za názory, co se vám v porodnici osvědčilo mít svoje, co je méně potřeba, ale je dobré to mít pro jistotu a co naopak není nutné si s sebou brát. Taky řeším stále dokola dilema, jestli jít na nadstandartní pokoj a nebo se spokojit s obyčejným dvoulůžkáčem. Zatím jsem rozhodnutá pro nadstandart, ale spousta lidí mě od toho odrazuje, že tam budu sama a bude to horší, jak kdybych byla s někým.

Vendy je v 32. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se děje s jejím tělem?