Nějak jsem v úterý večer dostala křeče od ledvin, které se tvářily jako kontrakce a tak jsme pro jistotu vyrazili s manželem do Podolí a tam si nás nechali. Ano, čekáme holčičku, a jak už jsem již psala bude to Klárka.
Dostali jsme nejdříve kapačku na zastavení kontrakcí a pak mi dali na pokoj dobrou duši Lenku, ta mi první noc jako spolupacoška velmi pomohla, a já i když bez spánku, ale i tak přečkala to nejhorší období na světě. Ta bezmoc, zda se nám Klárka narodí ve 24tt, je šílená. Ano, když jsme plánovali s mužem miminko, tak jsem s komplikacemi tak nějak počítali, ale já si to nedokázala představit. Říkala jsem si: OK, ono to nějak začne a nějak to skončí, ale ta strašně křehká hranice bytí a nebytí je tak uzounká, a to si člověk uvědomí, až si sáhne na to pomyslné dno. Teď si o tom čtete a v duchu si asi říkáte, že ono se to nějak dá zvládnout, ale ouha až ta situace opravdu nastane a přijde i kamarád strach, co nechce odejít:( Ono slůvko nějak a někdy je strašák v mysli velký, ale nebojte on zase „někdy“ odejde sám a zase nastane období smíchu a slz radostí.
Několikrát jsem slyšela, že to naše těhotenství moc prožíváme, ale ono to u nás je o tom prožít a nebát se toho, a dovolit svým citům, aby nás na čas pohltily, pak se po čase poohlédneme a s klidem si můžeme říct uf, už je to za námi. Ale pokud svůj život profrčíme jako strmý kopec dolů na kole, tak nám zbudou jen vzpomínky na to, jak jsme chvátali a nic si neužili.
Ve středu ale bolesti pokračovaly a bylo už zdřejmé, že to kontrakce nejsou, tak nastal kolotoč vyšetření a přišli mi na údajný zánět močových cest a ledvin. Resp. měla jsem písek v močovém ustrojí. Kapačky začaly zabírat a ve čvrtek odpoledne písek dal sbohem mému močovému měchýři a hned bylo lépe. Dneska Nás pustili domů. Ano, ano píšu tento článek za „tepla“, abych si ještě ty pocity dokázala intenzivně prožít, a neřekla po týdnu uf už je to za námi a zapomeneme na to. Nene, i tyto okamžiky je potřeba zvěčnit, aby bylo pro další chvilky z čeho brát. )
Děkuji všem kdo nás čtou a posílají mi signály podpory.
Díky všem, kdo se pozastaví nad svým životem, díky mým článků , díky všem, komu nejsou lidé s RS lhostejní. Sice mám nějaké postižení, ale přesto jsme lidé, kteří si přejí žít plnohodnotně!!
Mějte se fajn přejí Marie a Klárka z Bříška:*)
-352x198.jpg)
