Trocha nostalgie

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Konečně přišlo dlouho očekávané jaro (i když při momentálních nočních mrazech to tak zase nevypadá:-)) a mně začala práce na zvelebování zahrady, jak už jsem kdysi zmiňovala. Ovocno-zeleninové záhonky mi manžel vytvořil už před pár týdny, takže už mi teď na nich vykukují první ředkvičky a mrkvičky a nakvítají jahody. Potřeba však bylo dodělat okrasnou část zahrady.

Již minulý víkend jsme s mamkou podnikly výlet do zahradnictví a nakoupily pár okrasných travin a keříků. Jenže je nebylo kam dát. Dva dny mi trvalo, než jsem zlikvidovala (vlastníma rukama vyplela:-)) všechnu nechtěnou zeleň, aby se tam dala položit plachta, přes kterou už plevel neproroste. Vzhledem k tomu, že v jiné poloze než v kleče mi to nešlo, odnesla to moje kolena, která se pak pár dní regenerovala.

Tento víkend jsme pak plachtu konečně natáhli, zčásti zasypali kamínky a mohla jsem začít sázet. Stihla jsem to akorát v pondělí, než nastalo období dvoudenního deště. Aspoň se mi to krásně zalilo. Už chybí jen dovézt zbytek kamínků na úplné zasypání a bude hotovo. Jsem ráda, protože s mým stále se zvětšujícím bříškem by to bylo čím dál náročnější. Stačí, že bude třeba se ještě starat o ovoce a zeleninu.

Tento týden jsem se také konečně po skoro dvou měsících dostala k tomu, abych zkorekturovala deník z naší loňské dovolené nazvané Tour de Dofča 2015. Kamarádka ho napsala (což jí mimochodem také trvalo dost dlouho – od loňského července:-)), ale vzhledem k tomu že je Slovenka, nejde jí přece jen ta psaná čeština tak dobře. 😉 A navíc jsem její text doplnila ještě o svoje vzpomínky a poznatky. Tak jsem se při tom zasnila, že jsem během jednoho dne opět prožila 14 dní v Černé Hoře. 🙂 Byla to opravdu úžasná dovolená strávená napůl v horách a napůl u moře. Zčásti byla i dobrodružná, a to vždy při přesunu z místa na místo, protože dopravní předpisy v těchto zemích nikdo příliš nerespektuje, a pak zejména při zpáteční cestě přes Bosnu a Hercegovinu, kde nás asi třikrát zastavili policisté s kalašnikovy. Klidně bych si ji však hned zopakovala. Jenže to si budu muset pár let počkat, až bude náš brouček dostatečně velký. Určitě ho ale sem někdy vezmeme. Jen doufám, že do té doby nebude tato krásná země přeplněná turisty jako sousední Chorvatsko. Byla by to velká škoda. Myslím, že je dobré psát si takovýto deník z cest. Zjistila jsem, že si pak člověk lépe vryje vzpomínky do paměti a také se při jeho čtení zpětně pobaví nad věcmi, detaily, které by jistě dávno zapomněl, kdyby nebyly zadokumentovány. Nostalgie by už ale stačila.

Musím se vrátit zpět do reality a jít se chystat na oběd s kamarádkou. Už se těším, jak si dám něco dobrého. A bez námahy! 🙂

Krásný, konečně opět slunečný den všem!

Denisa

Denisa právě prožila 30. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?