Ty jez – ty nejez

MÁMA LIVE! KATEŘINA… toho jsme se se sestrou v dětství něco naposlouchaly. Někdy vyloženě takto jasně-stručně, jindy i s osloveními, aby bylo jasno: „Lucinko, to už stačí. Kačenko, pořádně papej.“ A třicet let poté málem vypouštím podobné věty z pusy i já. No děs!
foto: Fotopromě.cz

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Přestože se snažím nesrovnávat naše děti, někdy se tomu neubráním, protože teď se nestačím divit. Jsem totiž zvyklá, že Tomáška jídlo nikdy nezajímalo a že jsou období, kdy žije snad vážně ze vzduchu. Je mi záhadou, že se ještě drží na nohou, když vím, co za den sní, respektive nesní při jeho výdeji energie. A ještě větší záhadou je, že vypadá docela normálně – tedy není žádné rachitické dítě s průhledným obličejem a břichem, jak kdyby mu do něj někdo zakrojil lžící a kus si vzal. Takové děti totiž znám a takové dítě jsem byla i já.

Tomáš je šlachovité dítě s vypracovanými břišními svaly, které pořád lítá, sem tam způsobně běhá, leze na prolézačkách, je mrštný, živý, někdy šíleně rychlý a neposedný – tedy vážně málokdy sedí a málokdy jí. Málokdy jí rád. Na den mu stačí jogurt, půlka rohlíku, asi tak 5 lžiček příkrmu/oběda, 2 grahamové chlebíčky a večerní kaše. Bez cukety a bramborové kaše by jeho jídelníček neexistoval a co vůbec nechápe, proč by měl jíst každý den k obědu něco jiného, když mu stačí kousek cukety.

Nemá rád maso. Nesní nic, co je slizké nebo mokré – rozuměj veškeré ovoce, ale i mokrá těstovina v puse mu nesmírně vadí. Kromě toho, že ji okamžitě vyplivne, si obřadně a velmi dlouho čistí jazyk, aby tam neulpěla ani mikročástice toho, o čem si myslím, že je to dobré.

Ovoce sní jedině v bílém jogurtu. Je nesmírně konzervativní a nejí, co nezná. Nikde. Neloudí, neprosí, nesnaží se ochutnávat jídla dětem zapovězená. Nutriční terapeut i pediatrička mě nezávisle na sobě shodně uklidnili slovy: „Buďte ráda, že jí alespoň něco. Jsou děti, které nejedí doslova skoro nic.“ Takže dle rad nabízím – nabízím třeba stokrát s motivačním očekáváním, že třeba po sto první to najednou sní. Dle rad se mu snažím neúnavně nabízet, jíst jídlo před ním, nenutit a hlavně neznechutit.

Jenže ta hranice je velmi tenká... Zvlášť, když máte ještě jedno batole, které chce jíst úplně všechno a pořád. Vzdala jsem pokus řešit, aby starší dítě jedlo jinak nebo víc než to mladší. Kačenčinu stravu prý může jíst Tomáš do tří let klidně a nic hrozného se nestane. Tak teď se snažím, aby jedli spolu a alespoň stejné porce. Kačenka totiž jí mnohem více než její brácha. Váhově je dělí necelá tři kila při čtrnáctiměsíčním věkovém rozdílu.

Když se Tom večer dloube v kaši, Káča nemá nikdy problém po něm dojíst. A smutné na tom je, že nepozná, kdy už má dost, přejídá se a pak blinká, čemuž se mám snažit stůj co stůj zabránit. Tedy to by samozřejmě tak smutné nebylo, ale mně je smutno, když jí beru jídlo od úst, protože jsem se naučila rozpoznávat hranici, kdy to už stačí, aby jí nebylo těžko.

Jenže to Káťa stočí pusu do obloučku – směrem dolů, její bernardýní očička ještě více povisnou vnějšími koutky dolů a začne dramaticky kutálet slzy po tvářích. Ublíženě pláče, takže to ji pak uklidním u kojení a držím tak dlouho v nějaké neblinkací poloze, dokud neusne.

Je vážně těžké nabízet jednomu to, co nemá jíst to druhé nebo čeho nemá jíst tolik. A tak si v těchto situacích říkám, jak to měla naše máma těžké. Byla jsem totiž jeden čas fakt extrém – jídlo mě nejenže nezajímalo, ale obtěžovalo. Ve školce jsem měla od rána stres, že bude oběd a že mě budou zase nutit jíst. Nenáviděla jsem koprovku, a když jsem po čichu poznala, že se vaří právě toto jídlo, dokázala jsem se rozplakat a trpět celé dopoledne, než nastal okamžik O – okamžik oběda.

Socialistická školka byla zvlášť krutá a výkonově orientovaná – kdo polil ubrus, dostal před sebe kartičku s prasátkem, aby se pořádně styděl – asi (já pořád nechápu, proč se to vlastně dělalo). A kdo nedojídal, dostával černou kartičku na stolek, u kterého seděly další 3 nevinné děti. Takže já byla ta očerňovaná. Našli na mě strategii – paní Beranovou, velmi tučnou paní Beranovou, která si přede mě sedla a svými sto dvaceti kily mě měla motivovat k výkonu řádného najedení se. Když to nezabralo po dobrém, rvala mi hliníkovou lžící hluboko do krku jídlo, až jsem často zvracela a rázem jsem měla vedle černé karty tu s prasátkem.

No byly to nechutné zážitky. Dokonce to došlo tak daleko, že si mě ve vyšším oddělení musely učitelky venku na procházkách předávat, abych šla na první čas jídla s menšími dětmi a abych dojedla v čase těch z mého oddělení – půlhodina navíc mě měla donutit sníst víc, než bych snědla jinak. Nakonec mě ze školky vyhodili.

Čtěte také:

Fakt – když se nám narodil brácha a byly se mnou takové jídelní problémy, máma si nás nechala doma oba a – trochu jsem jíst začala. Takže vím, co všechno lze zkazit přístupem. Máma je výtečná kuchařka a nebyla tak úporná jako paní Beranová, i když sem tam na mě zoufalí rodiče zkoušeli něco jako: „Budeš tu sedět, dokud to nesníš.“ A já klidně klouzala hodinu napíchnutým bramborovým knedlíkem v tuhnoucím tuku na talíři. Fuj!

Takže jak na to? Netučně, klidně, bez paní Beranové a hliníkové lžíce vyvolávající zvedání žaludku, bez úpornosti, s trpělivostí… uvědomuji si, co všechno jsem nesnášela a jaký to mělo efekt. I když se přiznávám, někdy jsem zoufalá a mám chuť spojit děti hadičkou (jak mi krásně sedí v jídelních židličkách vedle sebe), krmit jen Káču a nějak zařídit, aby se jídlo z ní dostalo k bráškovi. Sestřička je totiž jeho jediným motivátorem – takže upozorňování „Káťa papá, dívej, jak je to dobré“ tak nějak jedině trochu funguje.

A pak taky – lžička za bábu (ty máme tři), lžička za dědu (ty máme taky 3), pak máme ještě Áňu (sestřenici), tetu Lúcu (to je ta „ty nejez“, dnes fešně tučná – lékařsky vzato obézní, promiň ségro) a pak poslední lžička je za Hawkieho (tchynin pes). Akorát pořád nevím, jak se motivuje k zastavení jedení u batolat, která se přejídají, blinkají a je jim pak těžko. U batolat, která přibírají kilo třicet za měsíc a kterým se pořád vytahuje větší a větší oblečení. Žádnou hru na minus lžičku neznám.

A to se chystáme s Kačenkou na dámskou jízdu na svatbu, kde svědčím kamarádce. Svatba je to velmi tradiční – 130 lidí, kostel, ale pak kulturák a prohýbající se stoly s jídlem typu tlačenka a nakládaný sýr. Ještěže je ženich vegetarián a bude mít uzpůsobený jídelníček. Snad se s ním s Káťou nějak svezeme. Nerada bych vlekla ze sálu řvoucí dítě vyžadující zakousnout se do tlačenky. Když ji uvidí, určitě ji bude chtít ochutnat jako zatím všechno na světě – to k jídlu i to, co se jíst vážně nedá.

Mějte krásné září

Kateřina

9. 9. 2015Kateřina
Komentáře k článku
Počet komentářů: 2
Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Milá čtenářko, díky za Vaši reakci. Jsem ráda, že jsem naším příběhem mohla někoho uklidnit - opravdu to řeším s odborníky a všichni mě uklidňují. Tomášek prospívá, roste, má dost energie, nemá podváhu, jen mu zkrátka chybí asi dost apetitu a je pro nás náročné ho k jídlu nustále motivovat a zároveň krotit Kačenku. A školky? Taky Vás nutili jíst škvarkovou pomazánku, karbanátky, buřtguláš a bramborovou kaši s párkem? Hlavně, že to máme za sebou a že víme, že dnes se to už stát nemůže. Pozdravuji Vašeho jedlíka. Kateřina

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Katerino, dekuji za Vas dnesni prispevek. Dosud jsem si myslela, ze nas syn moc neji, po precteni Vaseho clanku, a hlavne Tomaskova jidelnicku, jsem se velmi uklidnila, ve srovnani s Tomaskem musim naseho syna nazvat Otesankem. Dnes, kdyz nechtel dojist obed ani svacinu, tak jsem byla v naprostem klidu, mela jsem stale v hlave Vase vety s vyctem Tomaskova denniho menu a rekla jsem si, ze syn toho snedl uz dost a nebudu ho trapit. Jeste k dalsi casti Vaseho prispevku, konkretne te tykajici se zazitku ze skolkove jidelny, kdybych se mela ja rozepsat, co jsem zazila, co si sama pamatuji a co vim zprostredkovane od mych rodicu, ze se delo okolo me osoby a jidla ve skolce, tak by mi to ani nikdo neveril, ze se neco tak neuveritelneho mohlo skutecne stat.

Stránky

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Nějak mi vyrostly!

MÁMA LIVE! KATEŘINA Né, prsa né. Děti, jak jinak. Nevšimla jsem si toho já, ale sousedka z ulice. Na chvíli jsme se spolu zastavily a prohodily pár slov. Cenná chvilka na rodičovské. Celý článek »

MuFuMa na vodě

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kamarádka mě před nedávnem označila jako MuFuMa, což má znamenat multifunkční matka. Pomáhám jí s tvorbou e-learningu, tak mě patrně chtěla pochválit, povzbudit, poděkovat. Milé MuFuMy, jestli chcete, i dnes čtěte, jak jsme... Celý článek »

Učesaná-neučesaná

MÁMA LIVE! KATEŘINA Když už jsme tak na dva tři dny jednou za čas v Praze, obvykle si vymýšlím nejrůznější malé projekty – vzít děti k zubaři (o tom možná příště), probrat oblečení, pomalovat s dětmi křídami betonový nájezd na kočárky před domem... Celý článek »

Sopka

MÁMA LIVE! KATEŘINA Milá paní Lenko, před několika dny jsme se potkaly v lounském supermarketu a dostala jsem od Vás milou zpětnou vazbu na mé psaní a taky výzvu – že se těšíte na článek, kterak jsme s dětmi zdolali sopečné vrchy (Raná, Oblík a... Celý článek »

Regres, progres

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nastává u nás, věřím, příjemná vývojová fáze obou dětí – takhle blízko si s dovednostmi, zájmy a naladěním ještě nebyly.  Celý článek »

Pampeuvližky aneb Příušnice – díl II.

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnešní článek jsem začala psát historicky nejdříve před uzávěrkou, a to krátce po uzávěrce předchozí. Asi tak před 14 dny v příjemném rozmaru a snad z potřeby po úmorné chorobě se vyzdravit veselejším a přírodním tématem –... Celý článek »

Zázraky přírody

MÁMA LIVE! KATEŘINA Měla jsem rozepsaný rozverný článek o tom, jak děti mluví – trochu polsky. Jak my mluvíme s nimi, jak s nimi mluví druzí a jak mluvíme všichni dohromady a co z toho vzejde. Ale nakonec je všechno jinak – píši o tom, jak jsem se... Celý článek »

Koroptve

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnešní titulek volím proto, abych zvýšila pravděpodobnost, že se dozvím, proč se říká „čurat jako koroptev“. Ví to někdo z vás?  Celý článek »

Ukojené

MÁMA LIVE! KATEŘINA … jsme s malou obě dvě! Je klidno, vyhověno, co do očekávání splněno, utišeno, nasyceno. Celý článek »

Máma na telefonu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Po zápisech do školky se rozšířila moje mateřská role ještě o jednu malou – jsem máma na telefonu. A to já nerada. Celý článek »

Moje ne-zelená domácnost

MÁMA LIVE! KATEŘINA 10 let jsem ve 21. skautském oddíle střediska Vočko žila v přímém sepětí s přírodou. A taky prožívala čas na třech a půl tisících metrech čtverečních zelené zahrady na chatě takřka mimo civilizaci nebo u babičky na venkově (v... Celý článek »

139 vteřin do klidu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kdo by je miloval – kouzelné pěvkyně, které vábivým zpěvem lákají námořníky ke svému ostrovu, kde jejich loď ztroskotá na útesech. Netroskotá loď, ale moje uspávací pokusy.  Celý článek »

Nynyny

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nynyny u nás nebylo nikdy citoslovcem nářku, jak jej vyplňuji v křížovkách, ale batolecí synonymum pro „sluší“, „jsem nejkrásnější na světě“ nebo „chci nějakou parádu“. Celý článek »

Zmizet

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dočetla jsem už asi potřetí knihu Zmizet. Možná to znamená, vzhledem k tématu, že se ráda drásám a taky, že si potrpím na kvalitní beletrii. Možná spíš, že v sobě nosím ještě nezpracované emoce. Celý článek »

V popředí

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kačenčiny vyjadřovací schopnosti dost pokročily – snad díky bráchovi, který ji v tomto ohledu žene dopředu. Její slovník je mnohem bohatší, než byl Tomášův v jejím věku. Celý článek »

Rybička uplavala

MÁMA LIVE! KATEŘINA Advent bych s dětmi příští rok ráda strávila určitě o dost jinak, ale Vánoce jsme měli pěkné. Šlo to i bez chaty, sněhu, v březnovém počasí, s bolavým zubem a navzdory útokům batolat na vánoční stromek! Celý článek »

Kateřino, Kateřino...

MÁMA LIVE! KATEŘINA ... ty jsi víno, co mi bere dech... Neckářův song mi zpívávala ségra o mém svátku. A ještě celkem svižně zvládnu předříkat (rozhodně ne perfektně zazpívat) text písničky Katce:  Celý článek »

Jizva k narozeninám

MÁMA LIVE! KATEŘINA Před rokem by mě ani nenapadlo, že 1. narozeniny naší dcery oslavíme na chatě (ta, že už bude) a hlavně zčásti venku – pod lampiony, u grilu, na pískovišti. Skvělý to listopad! Celý článek »

Dušičky

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nemám na mysli hřbitovní téma. Nevím, zda z pohodlnosti nebo pověrčivosti na hřbitovy s dětmi nechodím. A když jsem bez dětí, to zase jdu raději za něčím veselejším. Na své zesnulé blízké si raději vzpomenu naveselo a bez... Celý článek »

Mejdan podle plánu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Děti začaly o poledním klidu pořádat mejdany – se vším všudy – hudba, tanec, hlučno a připíjení si. A spát se nece a nece. Celý článek »

Máma bác!

MÁMA LIVE! KATEŘINA Právě jsem dočetla článek, v jehož titulku byla slova „pády dětí jsou neobvyklé“. Mně se naopak zdají dost obvyklé, protože líčení různých pádů a foukání bebí je samozřejmou součástí naší rodičovské konverzace. Nikde jsem ale... Celý článek »

Kapitální bříško

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnes jsem celkem dlouho přemýšlela, jak na dnešní článek. Jak se bude jmenovat? Co bylo v uplynulé době to hlavní? Kačenčiny první samostatné krůčky? Změna jejího chování? Dámská jízda? Káčina urputnost a moje natržené ucho?... Celý článek »

Spurtovkyně

MÁMA LIVE! KATEŘINA Všechno začalo nevinným i vinným popojížděním v čase. Najednou přestalo být vedro. „Už né,“ jsem řvala i já, revmatička libující si ve vedrech, protože to pak plesám a je mi dobře, neofouknu, neprochladnu, mám prohřáté svaly a... Celý článek »

Dětinka

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tomáš má svérázný přístup k češtině, což mě jako češtinářku samozřejmě víc než baví. Děti – dětinka – dětinek a když nerozezná jasně pohlaví, tak jde o dětinko. Kačenka je holčička, takže je dětinka, a on je její táta. A Lukáš... Celý článek »

Zavři uši

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tak nám otrnulo. Neduhy máme snad za sebou a způsob trávení tohoto léta se nám už zdá podstatně šťastnějším. Díky mnohému – vyzdravování se na chatě v polovičním klidu a tichu, díky letnímu počasí, které se venku zdá být... Celý článek »

Zubnička zase nepřišla

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tak se to nakonec povedlo – dokončuji přerušenou trilogii s lékařskými tématy, tentokrát jednoznačně s průšvihy. Zoubková víla k nám zase nezavítala, zato přišla nějaká hubatá čarodějnice. Nějak se mi vlastně podařilo navázat... Celý článek »

Bariérovo

MÁMA LIVE! KATEŘINA Jako je Krakonošovo kopcovitá krkonošská pohádková krajina, my teď máme naopak v našem světě s miminy rádi nebariérovo, na které jsem s tandemem naprosto odkázaná. Dá se říci, že je náš program do značné míry určován tím, jak... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené