Týden plný zážitků

KLUB TĚHULEK! JARKA V uplynulém týdnu jsme toho prožili tolik, až se divím, že se to všechno do jednoho týdne vešlo! A jak se zdá, tempo bude ještě nabírat na obrátkách. 🙂

5848_7247-1100x618.jpg

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Začnu tedy kontrolou v poradně, která proběhla už o týden dříve, 22. srpna. Podle pana doktora je vše v pořádku, Filípek ukázkově přibírá, maminka taky (zatím mám nahoře necelých 10 kilo a kromě bříška to není nikde vidět). Honzík opět panu doktorovi asistoval. Má už docela slušnou gynekologickou praxi v necelých dvou letech. Jen doufám, že mu nehrozí nějaká psychická újma. 😀 Sestřička mi taky nabrala krev na poslední rozbor, co se dělává ke konci těhotenství. Ještě nás čeká jeden ultrazvuk s kontrolou průtoků pupečníkem a stěry na streptokoka, a pak už si nás převezme do péče porodnice. Neklamná známka toho, že se TO fakt blíží. 🙂 Taky jsem si konečně odbyla kontrolu na EKG, nějak jsem ji odsunula do pozadí a teď jsem si s hrůzou uvědomila, že výsledky z ní po mně budou chtít v porodnici. A to jsem ještě stále neabsolvovala prohlídku u zubaře do 20. týdne! 😀 Nějak to trošku flákám, že? Ale snad to ještě doženeme. A teď už k těm slíbeným zážitkům.

Pomalu se zabydlujeme a prozkoumáváme okolí našeho nového bydliště. Procházky s Honzíkem jsou výborná zábava a přiznám se, že mi jeho dětské pomalé tempo docela vyhovuje, sama bych už ani rychleji jít nemohla. Tedy mohla, ale tvrdlo by mi bříško. S Honzíkem mám optimální rychlost pro závěrečnou fázi těhotenství. Jen toho ohýbání dolů a zvedání zase nahoru by mohlo být trochu méně. Jedna naše procházka vedla na poštu pro balíček. Byl sice adresovaný mně, ale největší radost z něj má Honzík. Přišlo nám totiž na ochutnávku několik Sunárků do ručičky, celkem 4×4 příchutě. Trošku neprozřetelně jsem krabici rozbalila už na poště, takže hned tři Sunárky padly cestou domů. Čtvrtý už jsem nedovolila, ale bez breku se to neobešlo. Myslím, že Honzíkovi by s jeho apetitem vyhovovaly porcičky tak po 300 gramech. Ale chápu, že je to určené pro děti už od 7 měsíců a pro ně je porce 90 gramů optimální. Jako svačinka na cestu je to ovšem k nezaplacení, neřešíte skleničku a lžičku, jak dítě nakrmit nebo kam pak s tou skleničkou, pokud není nikde na blízku koš. Takhle jsem vždy jen odšroubovala víčko, podala balíček Honzíkovi a on se už obsloužil sám. Prázdný sáček je plochý, takže pokud jste třeba v přírodě, nezabere moc místa a vejde se vždy do nějaké postranní kapsičky u batohu nebo bundy, necinká a nic neváží. Jen tedy musím pečlivě hlídat, aby doma Honzík neviděl, ve které skříňce jsou Sunárky uklizené. Chtěl by je totiž i doma, a to mi zas přijde škoda. Raději mu je pošetřím na ven nebo na cesty autem. Hned v sobotu jsme uplatnili další dva kousky.

NAPIŠTE JARCE DO DISKUZE

Po pár týdnech jsme opět vyrazili na venkov k mým rodičům. Děda nás už od pátečního večera lákal na houby, a protože byla v sobotu ráno mlha jako u Rákosníčka, sám se nevyklubal dříve než my. A tak jsme nakonec vyrazili úplně všichni. Honzík se osvědčil jako zdatný houbař, nosil si vlastní malý košíček a hledal poctivě houby. Sice by sbíral i muchomůrky červené, ale to časem vypilujeme. Už ví, že houba má nohu a klobouk a pozná hříbek. Po lese jsme chodili skoro dvě hodiny, což je s mým pupíkem a Honzíkem za ruku nebo v náručí docela sportovní výkon. Když jsme se vraceli k autu, vytasila jsem se z kapsy se Sunárkem a hned se šlo veseleji. Zbytek sobotního dne jsem povětšinou strávila vsedě pod ořechem a čistila jsem ty naše úlovky. To je na houbaření vždycky největší otrava, chvilka radosti v lese a pak ty hodiny práce. Ale nasušeno budeme mít celá rodina minimálně na jednu sezónu, a to za tu námahu stojí.

Když se Honzík odpoledne vyspinkal, čekal ho ještě jeden silný adrenalinový zážitek. Ostatně nás všechny. Děda s babičkou totiž dostali společný narozeninový dárek – let balonem. Tak trochu jsme se obávali, že to budou takové malé Vratné lahve a babička to v koši spíš protrpí, ale nakonec se ukázalo, že si to náramně užili oba dva. My jsme s manželem a Honzíkem fungovali jako takové druhé doprovodné vozidlo, takže jsme napřed čumendovali u přípravy a nafukování balónu, pak jsme autem sledovali balón a po přistání jsme zase asistovali u skládání a balení balónu. Martin se ujal i role fotoreportéra a vše pečlivě dokumentoval. Pánové od balónu byli oba velmi milí, všechno nám ukázali, vysvětlili, zasmáli jsme se s nimi při závěrečném křtu mých rodičů a v osm večer jsme si odváželi dědu a babičku domů bohatší o skvělý zážitek a mírně přiopité tím křestním sektem. Byla to vážně legrace.

Jak tak koukám, kolik už jsem toho zase napsala, schovám si svůj poslední zážitek na příště. Bude víc o mně a o miminku, a trochu méně adrenalinový než lítání po lese a balónem. 😉

Mějte se krásně!
Jarka


Jarka právě prožila 34. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

b633476601802691961.jpg

4.9.2014 12:46

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist