Tyhle nové generace

MOMMA ZE ZEMĚ OZ Už zase uplynula strašně dlouhá doba, kdy jsem se neutrhla na pár hodin, abych napsala článek. Někdy mě to opravdu štve, protože mám hlavu plnou nápadů o čem bych Vám chtěla napsat, ale můj šéf „pupík“ je poslední dobou hrozně časově náročnej, takže jsem ráda, když večer hodím šipku do postele a vypnu. Ale dneska už konec výmluv, šéfík tady vedle mě klidně podřimuje, tak se do toho pustím. 

Jelikož malýmu pupíkovi už budou skoro tři měsíce a dostáváme se tedy pomalinku do fáze, kdy je adaptabilnější k novým věcem, prostředím a lidem, dává mi to jako matce víc rozletu. Můžeme víc chodit ven a konečně se i stýkat s dalšíma maminama a nebo i nemaminama. Prostě pro mě strašná úleva, že kromě šišlání a žvatlání zase můžu s někým prohodit normální „dospěláckou“ konverzaci.

V minulých dvou týdnech se mi poštěstilo si vyrazit ven s pár mými kamarádkami, které jsou zatím taky na mateřské dovolené. Jsou to všechno české holky, což je super, protože se s nimi dá pořádně pokecat. S jinou národností si člověk prostě takhle nepokecá. A všechny mají stejně tak jako já, děti s cizincem. Ať už je to Australan, Ir, Filipínec nebo Brazilec... prostě to není Čech. A když tak ty příběhy poslouchám, vnímám a vlastně i sama jeden takový příběh žiju, napadla mě tahle myšlenka, jak se naše generace mění.

Tím, že se mladí lidé rozeběhnou do světa a mnoho z nich už se do své domoviny nevrátí, tím se kolem světa tvoří nová generace rodin. Rodin, které jsou rozprášené po celém světě. Narušují se tím tak ty staré rodinné tradice a vůbec celá skladba rodiny. Zvyšují se tím nároky na všechny nové rodiče, kteří se rozhodnou mít děti, i přesto, že jejich vlastní rodiny žijí daleko předaleko. Prostě celý ten klasický vzorec rodiny se zásadně mění. A já si tak říkám, kam to spěje? Je to dobře, a nebo není? 

Když se třeba jen podívám na svůj konkrétní případ, abych nevrtala do nikoho jiného a taky protože ten je pro mě nejvíce transparentní. Jsem češka žijící s Australanem a „překvapivě“ žijeme v Austrálii. Moji rodiče (oba Češi) žijí na druhé straně zeměkoule. Ozíkovi rodiče (máma Australanka, táta bílý Jihoafričan) jsou v JAR. No a pupík... to je Čechoaustralan. To je bordel, co? A to je jen jedna malá rodinka a už ji máme rozsypanou na třech světových kontinentech! Vývoj lidstva, sociálních médií a technologií, pomalu se měnící mentalita. Tohle všechno jsou důsledky nového vzorce rodin. Myslíte, že bychom vydrželi žít tak daleko od svých rodin, kdyby nebylo Skypů, Viberů, Facebooků a dalších milionů technologických vymožeností, jak se vidět a slyšet i když jsme od sebe miliony kilometrů? Upřímně si myslím, že nevydrželi. Ale nemůžu říct, jestli je to dobře nebo špatně. Jako každá věc, přináší to svá pozitiva, ale také nám to dost bere.

Fakt, že lidé začali cestovat kolem celého světa je úžasný. Cestování je jedna z nejlepších investic, které pro sebe může člověk udělat. Fakt, že se lidé ze svých cest přestávají vracet domů, je přirozený vývoj a důsledek toho. Někam jedete, něco tam vidíte a někoho tam potkáte. To, co vidíte se vám líbí a ten koho jste potkali vám buď nabídne něco, co vás přinutí změnit rozhodnutí se vrátit a nebo se z toho člověka stane někdo, kvůli komu odmítáte odjet. A najednou místo jednoho domova máte domovy dva.  Já osobně budu mít Čechy vždy na prvním místě. I když žiju v Austrálii a mám tu svou novou rodinu, místo kde jsem se narodila, kde jsem vyrůstala a mentalita, kterou jsem byla obklopena po velkou část mého života, bude mému srdci vždy nejbližší. Naše země je pro mě vzácným místem na téhle planetě, kam se vždy budu s láskou vracet. A i když vím, že to bude strašná dřina, chci tuhle lásku vypěstovat i ve svém synovi. V žilách mu koluje stejně tak jako ta australská, i česká krev. A já věřím, že bude Čechy milovat stejně jako já. A vždycky se bude těšit, až poletí za babi a dědou na prázdniny. Takže já si myslím, že tahle nová generace rodin vlastně není tak úplně špatná. Rozhodně nás jako jedince dělá silnějšími, více open-minded (otevřenými novým věcem, lidem, kulturní nevázanosti).

Jsou ovšem okamžiky a milníky, kdy je to celé o něco těžší a smutnější. Jako třeba různé svátky, narozeniny, svatby a samozřejmě i vítání nových členů rodiny. V tyto momenty se vám stýská víc, vaši blízcí vám chybí víc než normálně a prostě ten fakt, že jste tak daleko, vás chvíli sere. Jak se s tímhle naučit žít? Myslím si, že je hodně důležité zůstat v kontaktu, opravdu využít na maximum těch technologií a médií, které máme k dispozici a hlavně, přinést si tam, kde zrovna jsme, svůj vlastní kus domova! Nezapomínat na naše zvyky a tradice, nevynechávat svátky, které jsme slavili se svými rodinami, nepřestávat jíst jídlo, které nám vařila naše maminka a mluvit jazykem, který nás naučila. A pokud máme už svoje děti... předávat jim tenhle dar. Jen tak se česká kultura neztratí a ať už budeme žít v Brazílii, USA nebo na Filipínách... česká krev bude kolem nás proudit dál. 

Mým snem už od mladého věku bylo si vzít chlapa, který mluví anglicky. Sen se mi plní a já jsem za to opravdu vděčná. A nikdy bych svoje rozhodnutí, odjet pryč z Čech, nevzala zpět. Dnes jsem tam kde jsem, jsem samostatná, šťastná a spokojená. A i když vím, že život to bude náročnější než kdybych žila v dojízdné vzdálenosti od mé rodiny, bude to vždy život, pro který jsem se jednou rozhodla a teď ho plnými doušky budu užívat. A budu se těšit na okamžiky, kdy ve 40ti stupních Celsia budeme s pupíkem a Ozíkem rozbalovat dárky pod stromečkem, budeme se ládovat bramborovým salátem a cukrovím a budeme Skypovat babi a dědovi a on jim svou lámanou čecho-angličtinou řekne: „Thanks for darecky“. Pak večer, až budou všichni spokojeně spát, zabořím hlavu do polštáře a uroním pár slz. Proč? Protože pláč k tomuhle životu patří. Stejně tak jako fakt, že vám vždycky už po někom bude smutno. Ať jste tam a nebo tady, zůstanete nebo se vrátíte, už vždycky vám někdo bude chybět. Jedna z nejhorších věcí, které tato nová generace přináší.

A proto vy všichni, co jste rozeseti kolem planety, zůstaňte silní a věřte, že cesta kterou jste si zvolili je správná. A nebraňte se nostalgii a smutku. Není to ostuda, je to vaše česká dušička tam uvnitř, která si plesá, když slyší českou písničku nebo vidí starý český film. Je to znamení, že jste nezapoměli na to, kdo jste a odkud jste. Což by byla hrozná škoda. A pokud byste přece jen nevěděli kudy dál, jsou tu všude kolem lidi jako já. Jako vy. Je nás milion. Tak klidně napiště a kdykoliv se můžeme vzájemně podržet. Ať ta sociální média využíváme k něčemu opravdu skutečnému a užitečnéme. 

S láskou Bára

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Ztracená...

MOMMA ZE ZEMĚ OZ Dlouhou dobu jsem nenapsala žádný článek a upřímně, ani se nedivím. Malému pupíkovi byly před pár dny čtyři měsíce a já mám čím dál častěji pocit, že jsem v tomhle novém životě totálně ztratila samu sebe. A s tím bohužel i náboj... Celý článek »

Zkušebka úspěšně za námi

WILD MAMA Hurá. Máme za sebou šestinedělí. Já neskončila na psychiatrii, pupíka nám nesebrala sociálka a tatínek neskočil na surf a neodjel na první vlně do Indonésie. To se dá považovat za úspěch. Jaký to pro nás bylo a nějaké tipy pro ty, co... Celý článek »

Nahoru a dolů

WILD MAMA Porod za Vámi. Šestinedělí před Vámi. Jaká je nová role matky v mém podání a jak to celé zvládáme? Nahoru a dolů je možná vystihující popisek, za kterým se ale skrývá mnohem víc.  Celý článek »

Čáp přiletěl na tryskáči

WILD MAMA Odpočítávání posledních dní bylo přerušeno. Náš malý se rozhodl podívat na světlo tohoto světa dříve než jsme plánovali. O to větší to byl zážitek, o to větší to byla extáze. Jaké je to být maminkou? Teď už odpověď na tuhle otázku znám.  Celý článek »

Zpátky do minulosti

WILD MAMA Když se těhotenství blíží ke konci, není to jen fyzicky náročné. Psychika hraje obrovskou roli. Snažím se z toho získat maximum pro svůj velký životní krok. Vidět spojitosti, kde nejsou a poučit se z minulosti. Připravit se psychicky na... Celý článek »

Už tě vyhlížíme chlapečku náš

WILD MAMA Jak zvláštní je to pocit, když se Vám těch devět měsíců začne blížit ke konci a vy už vlastně nevíte dne ani hodiny, kdy se ohlásí to malé uvnitř, že je čas se podívat na svět. Chtěla byste relaxovat a nabírat síly na porod, ale v hlavě... Celý článek »

Mocná matka příroda

WILD MAMA Porod se blíží rychlostí rozjeté mašiny, den skáče za dnem, někdy už si ani nepamatuji v kolikátém jsem týdnu těhotenství, ale jedno vím jistě. A sice to, že mám před sebou v dohledné vzdálenosti cílovou pásku, ke které vzhledem k... Celý článek »

V zemi kde třešně nekvetou

WILD MAMA Takový krásný svátek jako je První máj se tady u nás v Austrálii bohužel neslaví. Tedy ne oficiálně. Každý si své svátky přizpůsobuje podle sebe a svých tradic. Já osobně mám První máj hrozně ráda, ale jak ho oslavit v zemi, kde na... Celý článek »

A je osprchováno

WILD MAMA Jedna z věcí, kterou zbožňuji na životě v cizí zemi je poznávání nových tradic, svátků a zvyků a pomalu je brát jako vlastní. Jednu z takových oslav jsem měla minulý týden a o co krásnější, že to byla oslava příchodu mého chlapečka.... Celý článek »

Jiný kraj... jiný mrav

WILD MAMA Myslela bych, že porod bude probíhat všude stejně. Jak ale pomalu zjišťuji, na druhé straně zeměkoule na to mají jiný názor. A tak jak moje těhotenství postupuje a já se dozvídám více informací o tom, co nás v následujících měsících čeká... Celý článek »

Očekávání vs. Realita

WILD MAMA Zřejmě tak jako každá žena, která prožívá své těhotenství poprvé v životě, jsem měla spousty očekávání a předsudků, jak to asi celé bude probíhat. Ještě mám nějaký ten měsíc před sebou, takže se spoustu věcí může změnit, ale už nyní můžu... Celý článek »

Půl cesty za námi

WILD MAMA Opravdu už mám za sebou dvaadvacet týdnů těhotenství? Teď už zbývá jen hádat kolik asi zbývá. Termín porodu se blíží neuvěřitelnou rychlostí a dny utíkají jako zběsilé. Jaké byly ty moje poslední? Milé i nemilé. Někdy to těhotenství až... Celý článek »

Uzavřete sázky... Je to kluk!

WILD MAMA Týden našeho ultrazvuku je tady. Nemohli jsme dospat. Konečně se dozvíme tu velkou pravdu. Holka nebo kluk? Růžová nebo modrá? Tanečnice nebo surfař? Ať už nám řeknou cokoliv, hlavně ať je miminko zdravé a má se čile k světu. A jak... Celý článek »

Protančené těhotenství

WILD MAMA Utíkají týdny vašeho těhotenství stejně tak rychle jako ty moje? A pokud jste si stejně tak jako já někdy představovala, jak si budete to svoje první těhotenství užívat plnými doušky, vypadá to opravdu tak? Užíváte si ho nebo ho jen... Celý článek »

Těhotná v cizím jazyce

WILD MAMA Možná, stejně jako já, žijete v cizí zemi, daleko od domova. Možná jste, stejně jako já, těhotná. A možná i stejně jako já občas panikaříte, jelikož vám právě došlo, že být těhotná v zemi, kde všichni mluví jiným jazykem a mají jinou... Celý článek »

Těhotenství vzhůru nohama

WILD MAMA Co je lepší? Trávit dovolenou s vašimi dvěma kamarádkami na ostrůvku v Indonésii, kde není nic jiného než bílý písek, palmy, průzračně modrý oceán, výborné jídlo a alkohol tam teče i z kohoutků a nebo konečně spatřit ty „dvě“ vymodlené... Celý článek »

Naposledy navštívené