Uspávací tatínek

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz

Pepa je schopný mou roli stoprocentně zastoupit (včetně kojení, pokud samozřejmě odstříkám dostatečné množství, což tedy vůbec nebývá lehký úkol). A nejen, že je schopný, on je především ochotný. Protože ne schopnosti, ale spíš ochota je to, co některým mužům-tatínkům chybí. Mají pocit, že přišli z práce a mají právo na odpočinek. Jenže to je ten rozdíl mezi jejich a naší „prací“ – ta naše – tedy starost o domácnost a především o dítě totiž nikdy nekončí. Je to práce na dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu, tři sta šedesát pět dní v roce. A je to sice práce krásná, ale i tak ji někdy můžeme mít až po krk a potřebujeme vydechnout. Proto vzdávám hold všem tatínkům, kteří tohle chápou, a když přijdou domů z práce, zapojí se do péče o dítě. Ať je to večerní koupání, čtení pohádek, zlobení. Beztak to nedělají jen proto, aby ulehčili partnerce. Je to i nesmírně důležité pro vytváření vztahu s jejich vlastním potomkem, který si jinak tatínka přes den nemá šanci užít. U nás zatím neprobíhá čtení pohádek a zlobení snad jen ve smyslu nespaní. A právě uspávání je Pepova parketa. V tu dobu já většinou padám únavou, má trpělivost už je vachrlatá a záda z celodenního nošení našeho obříka bolavá. A tak Pepa bere do náruče Adinku, houpavým krokem chodí po bytě a uspává. Někdy to trvá pár minut, ale když Áďu trápí zažívání, je to akce i na hodinu. To pak střídavě Pepa chová, masíruje bříško a kroutí nožičkama. A všechno mu jde na jedničku!

Minulý týden jsme opět byli na kontrole. Vše v pořádku. Váha pět a půl kila. Do příště si máme rozmyslet, co si necháme všechno píchnout za vakcíny. Hexa – vakcína je asi jasná a pak máme možnost nechat Adinku ještě očkovat proti pneumokokům. Nic moc jsem si o tom ještě nestihla nastudovat, poslední dny jsou totiž přeci jen hlavně o balení dárků a pečení cukroví, ale během svátků si na to sednu a trošku se dovzdělám. Co je mi ale jasné už teď – nebudu jedním z těch moderních rodičů, co se brání i „povinné“ hexa-vakcíně. Ano, je pravda, že pro to malé tělíčko může být očkování náročné, ale považte sami: Budou-li neočkována dvě miminka ze sta, s velkou pravděpodobností se nic moc nestane, ale obrátí-li se poměr na dvě očkovaná, nemoci se vrátí. Takže všichni ti rodiče s alternativním „zdravým“ přístupem si mohou luxus neočkovat své dítě dovolit jen díky nám, rodičům, co svá dítka očkovat dáme. A díky bohu, že nás je zatím valná většina. Možná by chtělo přečíst si něco třeba o dětské obrně – kolik rodin přišlo díky této nemoci v první polovině dvacátého století o své dítě a jak bylo oslavováno, když byla světu představena vakcína proti této nemoci. V Evropě byla obrna vymýcena v roce 2002 a nyní se vyskytuje pouze v několika afrických a asijských zemích. Ale při dnešní globalizaci světa, není Afrika nikterak vzdáleným místem a přestat s plošným očkováním, by podle mého názoru znamenalo i návrat třeba právě dětské obrny. A to si snad nikdo nepřejeme.

Dost ale o nemocech, všem Vám z celého srdce přeji krásné svátky s vašimi poklady! Ať už budou ležet vedle stromku v zavinovačce a budou to jejich první Vánoce, netrpělivě vyhlížet Ježíška z okna a popohánět Vás, ať toho kapra už nedojídáte, nebo je zatím nosíte pod svým srdcem…