Ve víru oslav

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Minulý týden, 10. září, jsme byli opět na ultrazvukovém vyšetření. Pan doktor kontroloval průtoky pupečníkem, sdělil mi výsledky z toho posledního krevního obrazu (vše je v normě, ani železo mi nechybí, jsem spokojená) a hlavně jsme si na ultrazvuku zase mohli Filípka prohlédnout pěkně ze všech stran. Honzík se taky se zájmem díval, jak se tam bráška mele. Podle váhového odhadu už má něco kolem 2,5 kg, takže roste prý ukázkově, i když já mám pocit, že se mi bříško poslední dobou moc nezvětšuje. Ovšem podle váhy jsem od 22. srpna do 10. září přibrala lehce přes 2 kila, to je od začátku těhotenství zatím největší rychlost. Stále jsem ale s celkovým přírůstkem spokojená a neřeším, jestli to je víc nebo míň než s Honzíkem. Tehdy šla po porodu kila dolů sama a věřím, že se dvěma dětmi to tak bude taky. Jen mě všechny kamarádky upozorňují na to, že po druhém miminku se bříško už nesmrskává tak ochotně jako poprvé. Asi to bude chtít nějakou pomoc ve formě cvičení, ach jo. Jsem takový vyloženě „sportovní“ typ, kromě pohybu venku na procházkách nebo na výletech mě jakákoli řízená sportovní činnost hrozně nebaví. Když už se dokopu třeba k tomu, že si zaplatím kurz těhotenského pilates cvičení nebo po prvním porodu kurz cvičení na míčích, hlavní mou motivací je to, že se tam potkám se známými tvářemi a že to přece nenechám propadnout, když už jsem za to dala ty peníze. 😀

Zato sportovním aktivitám v souvislosti s Honzíkem se nebráním. Opět chodíme na plavání, a i když se při rychlejších pohybech ve vodě trochu zadýchávám, užívám si, jak si to Honzík užívá. Vodu miluje od narození a na hodiny plavání se vždycky moc těší. A na lektorku „Móňu“! Během prázdnin si na ni několikrát vzpomněl a ptal se, kde je. Minulý týden jsme kvůli kašli na plavání nebyli a Honzík mě překvapil tím, že se sám od sebe na plavčo ptal v den, kdy tam chodíme. A to jsme předtím měli jenom první lekci po prázdninách, navíc jsme změnili den i čas lekcí, aby mohl Honzík s kurzem pokračovat i v době po porodu, kdy nebudu moct ještě do vody. Doufám, že tatínek mě v tom období zastoupí a užije si plavání s Honzíkem ve vodě, zatímco já budu buď doma s miminkem, a nebo (bude-li vše v pořádku a šestinedělí za námi) je budu pozorovat ze břehu.

V neděli jsme byli na oslavě hned sedmi druhých narozenin najednou. S kamarádkami z prvního těhotenského kurzu, se kterými jsme stále ve spojení a podnikáme občas společné akce, jsme uspořádaly oslavu narozenin našich prvorozených. Sešlo se 5 holčiček a dva kluci, samozřejmě rodiče a hned tři miminka v bříšku. Strávili jsme společně moc milé odpoledne, které se snad líbilo nejen nám, ale především našim broučkům. Každý měl svůj minidortík se dvěma svíčkami, velikou hernu plnou hraček a spoustu dobrot, které všechny maminky společnými silami připravily. Honzíka nejvíc bavil bazének plný míčků a balonků, odkud mohl nerušeně pozorovat holky v zápalu boje o kočárek s panenkou. Zdá se, že ve větší skupině dětí to bude spíš tichý pozorovatel než zapálený účastník bitek. Zato některé holčičky se tak rozdivočely, až jsme se s maminkami smály, že nejspíš každá z nich povede nejpozději v 15 letech vlastní motorkářský gang (kromě kočárků byly totiž hodně v kurzu odrážedla-motorky).

A hned v pondělí jsem stylově oslavila své 32. narozeniny. Jeden řetězec má totiž od pondělka akci na dětské oblečení a já už nějakou dobu sháním pro Honzíka nepromokavé kalhoty do deště a k tomu i bundu. Ráno po snídani jsem se tedy vybičovala a namísto obvyklého ufuněného dopoledne doma, kdy většinou nic moc neudělám a mám takový celkem pomalý rozjezd, jsem oblékla Honzíka i sebe a vyrazili jsme pěšky (Honzík v kočárku) do daného obchodu. Když jsme tam dofuněli (je to trošku do kopce), nevěřila jsem svým očím, tak narváno nebývá snad ani poslední tři dny před Vánocemi. Po chvíli jsem konečně našla sekci s gumovými kalhotami, a musela jsem se skoro protlačit až k boxu se zbožím, jak tam bylo plno. Všude maminky s plus mínus stejně starými dětmi; očividně hledaly přesně totéž co já. A navíc chlapecké barvy už hodně probrané! Měli jsme ale štěstí, našli jsme bundičku ve velikosti na letošní podzim i druhou pro příští dva roky, kalhotami jsem rychle po telefonu pověřila manžela, který zanedlouho uspěl v jiné pobočce. A protože si na narozeniny ráda dělám radost, koupila jsem ještě Honzíkovi dvoje parádní kalhoty a pyžamko, a pro Filípka jedny manšestrové kalhoty vel. 74, budou se mu hodit na jaře. Zkrátka, jsem jako většina matek, místo abych vybírala něco pro sebe, nakupuju dárky pro své děti a mám z nich větší radost, než kdybych koupila něco sobě. Máte to tak taky? Nebo si umíte udělat radost nějakým pěkným kouskem do svého vlastního šatníku? Napište mi do diskuze, jak jste na tom, ráda si počtu. Zjistila jsem totiž, že už z nakupování pro sebe nemám zdaleka takovou radost jako dřív. Přijde mi to škoda peněz, daleko hůř se mi hledají věci, které by se mi opravdu líbily, a stejně se nakonec vždycky přistihnu, že místo do oddělení dámského oblečení mířím do dětského.

Ale nebojte, úplně ošizená jsem nezůstala. Manžel dorazil domů o něco dřív, přinesl mi nádhernou luční kytici, mou oblíbenou čokoládu a skvostný malinový dort. Společně s Honzíkem jsme si na něm pochutnali a pak jsem nechala své dva chlapy doma a šla si s tím nejmenším chlapáčkem v bříšku trošku protáhnout tělo na pilates. Velká rodinná oslava teprve bude, a protože Honzík má narozeniny za pár dní, bude to společná oslava jeho, moje a naše – musíme totiž taky konečně zapít naše přestěhování. Na konci září nás tedy čeká ještě jedna velká rodinná událost, na které bych byla ráda 2v1, a pak už můžeš Filípku ven. 😉

Krásný týden všem!

Jarka

Jarka právě prožila 36. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?