Velké nočníkové téma

MIMI LIVE! MAX Dnešní článek píšu z práce. Dnes je můj první pracovní den po mateřské dovolené. První den bez Maxe. A kupodivu to jde. Toby je v jesličkách a Maxík je u Michelovo rodičů. To, že jsem „sama“, jsem si uvědomila dnes ráno v autě. Tobyho jsem vysadila v jeslích, pro Maxíka si dojel děda a já si v autě pustila rádio na plný pecky! Hráli „hříšňák“. Já už jsem sama hodně dlouho nebyla, tak to byla docela změna. Protože jakmile je z vás máma, nejste sama téměř nikdy. Ani na záchodě! Když jsme byli ještě v Čechách u mých rodičů, kteří mají na toaletu šoupací dveře, Toby mě tam nikdy samotnou nenechal . Vždy otevřel dveře dokořán ve chvíli, kdy jsem si tam trůnila. A to jsem pak skoro chtěla brečet, ať mě nechá alespoň pět minut samotnou.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Také jsme se rozhodli koupit pro děti dvojitý kočárek. Dlouho jsem si myslela, že je to zbytečnost, ale nakonec jsem podlehla. Důvodem byl náš výlet do zoo. Max ještě potřebuje kočárek s korbou, kde může během dne spát. Pro Tobyho jsme golfky nebrali, nechali jsme ho běhat. Ale po dvou hodinách byl unavený a neustále kňoural, že se chce nosit. A samozřejmě ho nemá nosit táta, ale máma. A nosit 16 kilo nebylo tedy nic moc. Proto dvojitý kočárek. Vzhledem k tomu, že je to docela drahá záležitost, koupili jsme použitý kočárek přes inzerát.

A konečně jsem zašla s Maxem na prohlídku. O měsíc později, tudíž mám pouze jeho tříměsíční míry. Váží 7 kg a měří 67 cm. Proporčně je na tom dobře, jen je maličko napřed. Ve třech měsících má míry půlletého. Mohla jsem porovnat míry, které měl v jeho věku Toby a Max je o něco větší a těžší. Na třetí dítě bych snad tedy neměla ani pomyslet, abych neporodila miminko rovnou půlroční.

Maxík už je také více aktivní (dokonce tak aktivní, že jsem musela přestat používat monitor dechu, protože se mi za noc několikrát spustil díky Maxovu putovaní po postýlce) a to se líbí Tobymu. Často k němu přijde a povídá mu, hladí ho, pusinkuje. Když ho nemá v dohledu, ptá se, kde je Max. Doufám, že mu to vydrží. : -)

Tobymu už je něco přes dva roky, tudíž je čas skoncovat s dudlíkem a začít s nočníkem. Zatím jsme tak na půl cesty. Dudlík si Toby nechává v ložnici, přes den ho nemá. To mi zatím stačí. Když si náhodou vzpomene, že by chtěl dudlík, stejně jako Max, odpovím mu, že dudlík je pro miminka. Toby jen přikývne, a řekne „Max miminko“ a dál to neřeší.

Zato plínka/nočník… Zatímco Toby v jesličkách chodí párkrát denně na nočník, doma ani náhodou. Nechce. Na nočník, na záchod… ne a ne a ne. Když ho nechám bez pleny, přijde, až když se počurá, se slovem „mokrý“. Nechci ho nutit, protože to na něj neplatí. Zkoušela jsem to. A byl z toho akorát ještě větší odpor. Zkoušela jsem ho i uplácet. Čokoládou. A nic, to si radši tu čokoládu nevezme. Je tvrdohlavý. Co tedy dělat? Asi prostě počkám, až to přijde samo. V jeslích mi říkali, že chodí na nočník úplně bez problému, nejspíš proto, že vidí ostatní děti. Neříká si, ale často děti na nočník posadí a oni se prostě vyčurají. Jako taktika dobrý, pokud máte doma další malé děti (to, že čurá táta, Tobyho nechává klidným). Když jsme měli na návštěvě Ferdu, který je o něco starší než Toby, lákala jsem Tobyho na záchod. Stejně jako byl Ferda. Toby neustále opakoval: „Ferda na záchod, Toby taky.“ A radostně si to mířil k záchodové míse. Posadil se na ni, myslím, že se mu zadeček ani nedotkl záchodového prkýnka, opět nadšeně vyskočil a křičel: „Hotovo!“ Samozřejmě, že hotovo nebylo, ale Toby už se odmítal posadit. Jak se vaše děti učili chodit na záchod/nočník? Existují nějaké triky, když už ani uplácení nepomáhá? Napište mi do diskuze.

Mějte se krásně a příště zase na napsanou!

Gábina