Velký bratr II.

MAMINKA JARKA Minule jsem nedokončila výčet všech Honzíkových úžasností. Tady je pokračování :-)

Milník druhý: Spaní

Když se Honzík narodil, spal ve své postýlce umístěné asi metr od naší postele. Uspávání v náruči po nakojení trvalo v řádu minut, pak jsem Honzíčka položila do postýlky a on spal s jedním či žádným probuzením až do rána. Postupně se ale večerní uspávání prodlužovalo, neobešlo se bez kojení a i v noci se Honzík budil častěji. Nevyhovovalo mi, že musím vždy úplně vylézt z postele, udělat dva kroky, vzít si ho k sobě na kojení, a pak zase ty dva kroky k postýlce. Přisunula jsem tedy postýlku na doraz ke své. Pak jsem odstranila bočnici a srovnala výšku matrací tak, aby Honzíkova postýlka tvořila jakýsi „balkónek" vedle mojí postele. Noční kojení se od té doby odehrávalo v polospánku. Mém i Honzíkově. Po odstavení jsme se s uspáváním střídali, nebo jsme Honzíka uspávali společně, a tak bylo více než logické, že se Honzík přesunul v posteli mezi nás. Nejdřív jen výjimečně, ale časem se chtěl tulit k tátovi i mámě současně každou noc.

Po přestěhování do nového bytu přibyla druhá postýlka, rovnou od začátku už v režimu „balkónek" – vedle mě pro Filípka, vedle táty pro Honzíka. Ten se tedy přesunul na opačnou stranu, a ač poměrně neochotně, nakonec krátký čas spal ve své postýlce na tatínkově straně postele. Jenže co čert nechtěl, Honzíkova postýlka byla trošku neprozřetelně přislíbena manželovu kolegovi z práce pro zatím ještě nenarozené miminko. My jsme si totiž mysleli, že v době, kdy to bude aktuální, bude už Honzík dávno spát ve svém pokojíčku (naivně jsem si plánovala, že stěhování bude skvělá příležitost pro to, aby šel Honzík do svého pokoje – ovšem nechtěla jsem to řešit „na sílu", nutit ho k tomu a vyhánět z ložnice, notabene v době, kdy se měl narodit Filípek). Honzíkova postýlka tedy po čase putovala k novému miminku a Honzík zpět mezi nás do manželské postele.

S blížícími se třetími narozeninami jsem ale oprášila myšlenku samostatného spaní a přišla se skvělým plánem: pořídit velkou dospěláckou peřinu, povlečení, ušít kapsář s mašinkami na stěnu nad velkou postel (která už rok čekala v pokojíčku a zatím na ní jen příležitostně přespával švagr, když měl hodně práce v Praze a potřeboval někde složit hlavu). Zkrátka nachystat pokojíček tak, aby to vzbudilo Honzíkův zájem a touhu se osamostatnit. Naplánované jsem to měla moc pěkně, to se musí nechat. Náš Honzík ovšem nečekal na třetí narozeniny. Pár dní po návratu z dovolené, asi týden před koncem prázdnin, jednou večer prohlásil, že jde spát do pokojíčku. A bylo to. Odstěhoval se sám, zničehonic, bez velkého povlečení, bez kapsáře, a natrvalo (ťuk ťuk ťuk).

Milník třetí: Školka

Ano, je to tak, náš malý Honzík už vůbec není malý, a letos v září slavnostně nastoupil do školky. Dokonce dvakrát. Stalo se to tak. Na jaře jsme podali přihlášku do dvou mateřských škol. Jednu máme hned vedle domu, druhou asi 2 km, ale protože je to státní Montessori školka, chtěla jsem zkusit štěstí. I přesto, že je do ní velký nával, a že Honzík jakožto zářijové dítě neměl žádnou šanci se do školky dostat. Podle očekávání také přišlo rozhodnutí o nepřijetí. Jenže ouha, z té školky hned vedle domu taky. Honzík byl první pod čarou. Maminky ze sousedství, se kterými se potkáváme na pískovišti za domem, mě uklidňovaly, že to máme jisté, že se vždycky někdo odhlásí a místo se uvolní. To se taky stalo, během léta mi ze školky volali s dobrou zprávou, že Honzík může být přijat – ovšem místo se uvolnilo na druhém pracovišti této školky, o několik ulic dál (stále však v pěším dosahu, pohodička). Samozřejmě jsem to ráda vzala! Poslední měsíce jasně ukázaly, že Honzík už potřebuje více mezi děti, a co si budeme nalhávat, i já jsem se těšila, že si od sebe trochu odpočineme a o to více si budeme užívat čas strávený společně.

A tak jsme prvního září ráno pěkně celá rodinka vyrazili poprvé do školky. Honzík to zvládnul na jedničku. Předem jsme ho připravovali na změnu, byli jsme se ke školce projít, vysvětlili jsme, co to znamená, být ve školce a bez maminky, co ho tam asi čeká a že by to mohla být zábava. První den tam měl být jenom do deseti dopoledne. Zatímco Martin čekal s Filípkem na školní zahradě, já šla s Honzíkem dovnitř. Srdceryvný řev ze třídy mi vehnal slzy do očí, ale zachovala jsem klid, s Honzíkem se hezky rozloučila, ukázala mu na hodinách, kdy se pro něj vrátím, a zmizela jsem ven na vzduch. Musím říct, že být těhotná, bulím regulérně s těmi dětmi. Bylo pro mě hrozné vidět je plačící, uslzené, vystrašené z toho, že jsou v cizím prostředí, bez maminky, obklopené plačícími dětmi (davová psychóza fungovala dokonale, brečely i děti, které by nejspíš jinak zůstaly v klidu). V deset jsem tedy přišla s lehkou obavou, jestli to Honzík v té atmosféře ustál a zvládl bez slziček. Našla jsem ho s ostatními dětmi na školní zahradě, proháněl se na motorce a křičel na mě, že tam chce ještě zůstat! Dostat ho domů mi trvalo asi půl hodiny. :-D Další dny už zůstával ve školce až do oběda a domů chodil „po o", spokojený, usměvavý, vydováděný. Někde vzadu v hlavě mi ale pořád hlodal malý červíček: „Kdyby vyšla ta Monte školka, to by bylo něco!"

Druhý týden školního roku se u nás nesl ve znamení rýmičky, a tak jsem jako zodpovědná matka radši Honzíka nechala doma, aby nedonesl rýmu ostatním dětem ve školce. No a ve středu najednou telefonát od paní ředitelky z Montessori školky, že se jim uvolnilo místo a mohou ho nabídnout Honzíkovi! Vzala jsem si čas na rozmyšlenou do druhého dne, přece jenom šlo o velkou změnu a chtěla jsem, aby se k tomu vyjádřil i Honzík. Prostředí školky už znal, před prázdninami jsme tam chodili do takové „přípravky", a moc se mu tam líbilo. Téma jsme u večeře probrali ze všech stran a Honzíkovi vysvětlili, že si může vybrat, do které školky chce chodit nastálo, a co bude změna pro nás všechny znamenat (dřívější vstávání, dojíždění autobusem a/nebo delší cestu pěšky, jiné děti ve třídě, jiné paní učitelky). Honzík se celkem jednoznačně rozhodl pro Monte školku (a mé srdce zaplesalo). :-) Po zbytek týdne už tedy Honzík zůstal se mnou doma, abychom mu v těch školkách nedělali takový zmatek.

No a v pondělí 14. září jsme opět vyrazili poprvé do školky. Už bez tatínkovy pomoci, pěkně autobusem, abychom si to vyzkoušeli, jaká ta naše školková rána vlastně budou. Všichni tři jsme to zvládli na jedničku. Honzík byl ve školce nadšený, skoro mě vyháněl, ať už jdu, a při vyzvedávání po obědě jsem na něj musela notnou dobu čekat. Zatímco děti, které byly ve školce i na spinkání, už si vesele chystaly matrace a převlékaly se do pyžamek, Honzík si potřetí přidával oběd a nerušeně hodoval u stolečku. Zmerčil mě až za pěknou dobu, co jsem ho pootevřenými dveřmi „šmírovala". Přála bych vám vidět ten jeho spokojený výraz, když si sám nandaval na talíř ovocné knedlíky. Domů se mnou šel docela ochotně, ale už při odchodu ze školky se ujišťoval, že zítra půjde zase. Po prvním týdnu ve školce už i spal, shodou okolností v den svých 3. narozenin. Tedy spal – zůstal na odpolední odpočinek a svačinku. Od dvou let po obědě nespí, a jak jsem předpokládala, ani ve školce neusnul. Alespoň že klidně ležel a poslouchal pohádku. Po prvních dvou týdnech ve školce mi Honzík jednoho dne cestou ze školky zcela vážně řekl: „Mami, to je dobře, že jsi mě sem dala." :-)

Spaní si vyzkoušel asi dvakrát nebo třikrát, a že prý to není zas až taková zábava a bude domů chodit po obědě. Tenhle bod školkové docházky musíme ještě trošku doladit. Dneškem počínaje má Honzík ve školce první kroužek – jógu. Odchod až po odpolední svačince je tedy objektivně daný. A ještě jeden den budu potřebovat, aby zůstával i odpoledne – když mám s Filípkem plavání. Zkušenosti posledních týdnů ukazují, že už není únosné, aby měli kluci lekce hned po sobě. Filip nevydrží na břehu, zatímco Honzík má lekci se mnou, takže to končívá tak, že jsou ve vodě obě děti a jednoho z kluků má vždy v náručí lektorka. Nechci zneužívat její ochoty, a také vím, že to do určité míry narušuje průběh lekce a může to omezovat ostatní maminky a plaváčky. Vydržet hodinu ve vodě je navíc dost náročné i pro Filípka. Od příštího týdne tedy měníme zaběhlý režim a dělíme plavání do dvou dnů. Honzík jeden den, v lekci, kde už jsou děti v bazénu bez rodičů (budeme s Filípkem sledovat Honzíkovo počínání ze břehu), a Filípek jiný den, během Honzíkova pobytu ve školce.

Vlastně se nám tak v průběhu tohoto týdne objevil čtvrtý milník – plavání bez maminky. V porovnání s jinými stejně starými dětmi z Honzíkova prvního kurzu plavání vím, že by Honzík mohl umět víc. Jiné děti už dávno bez obav skáčou, potápějí se, samostatně plavou (s pomůckami, některé i bez pomůcek). Honzíček opatrníček má své tempo, měl období úplně bez potápění, bez skoků do vody, potřeboval se mě aspoň držet za ruku. Ale po prázdninách zaplul do bazénu jako rybička, radostně plaval bez dopomoci, do vody skáče, a srší z něj radost a spokojenost. Věřím tedy, že dospěl do stádia, kdy mu bude bohatě stačit mamka na břehu a lektorka Móňa ve vodě.

Všechny velké kroky, které náš prvorozený syn v poslední době udělal, mají jedno společné – dospěl si k nim sám, svým tempem, bez většího tlaku z naší strany a bez ohledu na občasné poznámky okolí, že to nebo ono by už měl dávno zvládat. A tak věřte svým dětem a své intuici, a nenechte se tlačit do něčeho jenom proto, že se to má a že sousedovic Anička už to dávno umí.

Užívejte si své děti a jejich malé i velké pokroky!

Jarka

7. 10. 2015Jarčátko
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Reportáž psaná na čokoládě

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj všichni, poslušně hlásím, že jsem opět zde. Po dobu mé nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo, aspoň myslím. Vlastně jo, stalo. Byli jsme celá rodina na focení ve Fotopromě. A byl to fakt zážitek! Celý článek »

Oslavy sem, oslavy tam

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj všichni. Dneska to bude asi hodně o bráchovi. Měl narozeniny. Vlastně ani pořádně nevím, kdy byl ten den D, protože jsme to slavili celkem třikrát a furt se o tom mluví. Celý článek »

Rituálno

BATOLE LIVE! FILIP Tak jsem po dvou týdnech zase tady! Nějak ten čas strašně rychle letí, nezdá se vám? Já mám pocit, že než se ráno rozkoukám, už pádíme na autobus do školky, pak po obědě zase pro Honzíka, a najednou je večer a jdeme spát. Skoro... Celý článek »

Kojí celá rodina! (skoro ;-) )

BATOLE LIVE! FILIP Tak jak si všichni užíváte prázdniny? My si dáme ještě jednou dva týdny u babičky a dědy, a vlastně na tom tak trochu vyděláme. Naše letní prázdniny začaly o týden dřív, a o týden později taky skončí. Je to pohoda, když nejsme... Celý článek »

Prázdninová pohoda

BATOLE LIVE! FILIP Letošní léto je vážně super! Poflakujeme se na zahradě u babičky a dědy, jezdíme na výlety, cpeme se zmrzlinou, cachtáme v bazénku… Je to fakt boží. Klidně by to takhle mohlo být celoročně, nejen v létě. :-) Celý článek »

Já taky! Já první! Já sám!

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj, delší dobu jsem tu nebyl, ale nebojte, nikam jsem se neztratil. To jen máma toho má teď nějak moc a my jí to s bráchou zrovna moc neulehčujeme. Ale o tom vám asi napíše něco sama. Já jsem se chtěl zaměřit na to, že už je... Celý článek »

Parťáci

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj všichni, tak se zase hlásím s novinkami od nás. Představte si, máme novou kamarádku! Jmenuje se Brita, je o pořádný kus menší než já a je to pěkná dračice. Teda dračice… německá ovčanda to je, ale babička s dědou říkají, že... Celý článek »

Kde vzít a nekrást?

BATOLE LIVE! FILIP Sláva nazdar výletu! Normálně, máma mě vzala někam pryč, kde jsem to vůbec neznal. A bez bráchy! Bylo to trošku zvláštní, že s námi Honzík nejel, ale nakonec jsem si říkal, že je to vlastně úplně super!  Celý článek »

Nouzový výjezd

BATOLE LIVE! FILIP Můžu vám říct, že už vím, jak vypadá peklo! Ale teda nepřál bych vám to zažít na vlastní kůži. Fakticky ne. Celý článek »

Jarní restart

BATOLE LIVE! FILIP Tak máme za sebou ty Velikonoce! Bylo to takové zvláštní, některé věci jsem úplně nepochopil, ale celkově to byla vlastně docela švanda. Celý článek »

Malý divočák

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj, tak jsem zase tu – i když tedy s lehkým zpožděním. Jestli ono to není tím, že jsem teď nějak moc rozlítanej! Celý článek »

Kocour v botách

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj všichni, tak jsem od minula přežil, i když můj brácha je pořád celkem dost zdatný stalker a furt mě všude pronásleduje. Všimnul jsem si ale, že máma se snaží hodně ho utahat, aby mu na mě už nezbývalo tolik energie. Celý článek »

Regresivní asimilace

BATOLE LIVE! FILIP Minule jsem si stěžoval, že mě máma zlobí. To ale není nic proti tomu, co umí brácha! Kolikrát už ho mám fakt plné zuby (ono to není zas tak těžké, když máte jen sedm zubů a osmý se klube). Celý článek »

Vánoce, Vánoce...

BATOLE LIVE! FILIP Tak jaké byly? Já jsem si je docela užil. Nejvíc asi stromeček a strhávání ozdob z něj. A balicí papír. A perníčky! Celý článek »

Začínáme!

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj! Jmenuju se Filip a budu se s vámi kamarádit, jo? Možná už znáte mou mámu, z doby, kdy jsem se ještě schovával u ní v břiše, a taky mého staršího bráchu Honzíka. Dřív sem psala moje máma, ale protože na Babywebu píšou... Celý článek »

Velký bratr

MAMINKA JARKA Ve většině svých článků pro Babyweb jsem se věnovala těhotenství a později vývojovým milníkům našeho druhorozeného syna Filípka. Tentokrát chci ale udělat výjimku – a ne jen proto, že nedávno začal nový školní rok (a nám skončily i... Celý článek »

Můj brácha má prima bráchu

MAMINKA JARKA Tenhle název článku toužím použít už strašně dlouho. Tak snad se bude hodit i k obsahu. :-) Přece jenom, nechci ve čtenářkách Babywebu budit falešný dojem, že je u nás doma vždy jen idylka, klid, naklizeno a pohoda. Někdy je to spíš... Celý článek »

Bratrské dělení

MAMINKA JARKA Poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jak se bráškové vnímají navzájem. A taky jak mezi své kluky dělím svou pozornost. Je to spravedlivé? Může to vůbec kdy být spravedlivé? Někdy je to totiž vážně fuška, poznat, který z kluků mě v... Celý článek »

Příkrmy pro superhrdinu

MAMINKA JARKA Tedy, plánovala jsem si, že se ozvu každé zhruba 3 týdny a jak teď koukám, je to už dva měsíce! To je neskutečné, jak rychle ten čas utíká… o to víc toho mám ale na srdci. Tak se do toho dáme. ;-) Celý článek »

Taková malá rekapitulace

KLUB TĚHULEK! JARKA Je to už více než měsíc, co se Filípek narodil, a mně pomalu dochází, že se blíží i konec šestinedělí a mého působení v Klubu těhulek. A tak trochu na mě z toho padá nostalgická nálada a potřeba bilancovat. A srovnávat. Přece... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené