Z prvního do druhého

BÁŘINO TĚHOTENSTVÍ Z horšího do hrozného, z ničeho po něco velkého, od slz zklamání po slzy radosti. Takhle nějak bych popsala svoje pocity – totální zmatek, strach, překvapení a radost.

Už je to pár týdnů, co jsem zaslechla z úst gynekoložky: „Jste těhotná“. Měsíčky chodily nepravidelně, jenže ta neustálá únava a změna v mém běžném nadšení ke sportu, mě vyděsily. Co to se mnou najednou je? Samozřejmě jsem podezření měla a ty dvě čárky jednoho březnového odpoledne toho byly důkazem, nyní opravdové a potvrzené. Je tam, to malé nic, které vzniklo právě na svátek zamilovaných.

Mám za sebou ultrazvuk ve 12. týdnu a pocity, které jsem prožívala, když jsem to naše malé štěstí viděla, cítím stále. I ty slzy, když lékařka pustila srdíčko a tepalo pravidelně, silně a živě, sotva zadržím i dnes. Sice se mu nelíbilo, že ho pozorujeme a čekáme, co nám ukáže, ale bylo tam vše, co má – hlavička, ručičky, tělíčko i nožičky a vesele si tam poskakovalo. Asi bude běžec po mámě nebo nadšený cyklista po tátovi.

Nyní jsem ve 14. týdnu, zase o trošku blíže 8. listopadu, kdy ho nebo ji spatříme. Plynule přecházím z oprávněných obav, probdělých nocí stejně tak i myšlenek na to, jestli tam pořád je, jak se mu daří, k euforii. Začínám si to náležitě užívat. I únava se zdá být menší. Opět dostávám chuť ke sportu. Běhat sice nemůžu, ale vyjít si na delší procházku a plavat, je povoleno.

Poohlížím se i po těhotenském cvičení v blízkosti mého bydliště. Vše se změnilo, už to nejsem jen já za sebe, ale mám zodpovědnost i za toho malého bezbranného človíčka, který pomalu a jistě roste v mém bříšku. Každé tři hodiny mu pošlu něco dobrého, jak jde na mě slabost, vím že musím polevit a jsem si jistá, že je spokojené. Jen ta myšlenka ho zase vidět mě neopouští. Ještě 14 dní, kdy mě čeká pravidelná prohlídka a uvidím ho, jak vyrostlo, jak vypadá, možná už i budu vědět, zda je to holčička nebo chlapeček.

Bára právě prožila 14. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?