Zkušebka úspěšně za námi

WILD MAMA Hurá. Máme za sebou šestinedělí. Já neskončila na psychiatrii, pupíka nám nesebrala sociálka a tatínek neskočil na surf a neodjel na první vlně do Indonésie. To se dá považovat za úspěch. Jaký to pro nás bylo a nějaké tipy pro ty, co ještě nevědí, co je čeká. 🙂

img_3468-1100x618.jpg

Šest neděl uteklo jako voda a našemu pupíkovi budou tento týden už dva měsíce. Dva měsíce! Jak strašně to utíká, a jak se mi mění před očima. Najednou si uvědomuju, jak krátký čas to byl, co jsem kojila to malé droubounké miminko a teď už se mi pomalu ani nevejde na klín. Všude čouhají jeho dlouhé ruce a nohy. Každopádně jsem ráda, že máme šestinedělí za sebou a oba jsme to zvládli ve zdraví i psychickém. Opravdu to byla zkušebka.

Můj malý vokálista čtyři z těchto šesti neděl prokřičel, a to že docela zodpovědně. Hlásek má jako zvon. A tenhle zvon zvonil na každé malé zatřesení. Téměř celých šest neděl malého pupíka totiž trápily ty slavné a neodbytné prdíky, takže ráno co ráno se vedle mě probouzelo ne spokojené a usměvavé miminko, ale řvoucí tygr s hlavou červenou jak čínská vlajka. A pak už se to v tomhle duchu neslo po zbytek dne, takže si dokážete představit, že večer už jsme všichni padali na hubu.

img_3752.jpgZkoušeli jsme všechny možné i nemožné kapky, masáže, bříškování… nic neulevovalo, nic nepomohlo. Poslední šancí na záchranu byl až Espumisan, který se bohužel v Austrálii neprodává, což je obrovská ozonová díra na trhu! Zachránil nás ale dědeček, který pro svého vnoučka vypravil z Čech super rychlou zásilku nesoucí tekuté zlato. Espumisan během 48 hodin dorazil a bum… fungoval! Našemu pupíkovi kapky zabraly a prdělo mu to jako po fazolích. Dva dny po téhle velké úlevě, kdy se z pupíka zase stalo spokojené a dokonce i usměvavé miminko, jsme se ale museli rozloučit s mojí mamkou, která odlétala zpátky domů. Takže si tady chudinka slízla tu nejkyselejší smetanu, a většinu času strávila konejšením řvoucího vnuka. Docílili jsme ale aspoň jednoho a podívala se k Opeře. Bez její pomoci by pro mě bylo těchto šest neděl dvojnásobně těžších. Díky mami.

Asi se těch šest neděl opravdu z nějakého důvodu počítá, protože po jejich uplynutí se spoustu věcí zlepšilo. Pupík je víc aktivní a hravé miminko, snaží se s námi navázat řeč, takže poslední dny se naše komunikace doma nese v tónech „bůůůů, báááá, mééé, láááá, jůůůů a ťuťu“. Díky bohu je tohle mezinárodní jazyk, takže já i tatínek zatím mluvíme na pupíka stejnou řečí.

img_3739-1101x619.jpgTaky už se mu líp pere s prdíkama a vůbec jeho kondice se celkově moc zlepšila. Moje tělo se taky nádherně zregenerovalo a zotavilo z porodu. Gynekologickou prohlídku si tady bohužel musí ženská vydupat, pokud Vás nic nebolí, podle místních „odborníků“ návštěvu u gynekologa po porodu netřeba. Moje odboračka mi řekla, ať si vezmu zrcátko a sama omrknu jestli tam dole jako všechno v pohodě. Tak jsem nevěděla, jestli si dělá legraci, ale když jsem pochopila, že to myslí smrtelně vážně, s mrazivým pohledem jsem jí řekla, že gynekologa vidět CHCI. Tak doporučení mlčky napsala a asi si myslela, co jsem to za přecitlivělou husu. Každopádně jsem ráda, že mám po kontrole a vím, že je vše okey. Takže sečteno podtrženo, i když to bylo občas o nervy, šestinedělí je za námi.

Ze svých vlastních zkušeností a po konzultaci s pár dalšíma maminama, bych Vám, co vás to teprve čeká, ráda dala nějaký tipy, co se Vám opravdu těch šest neděl bude hodit k ruce. Takový prostředky první pomoci a záchrany. Takže tady jsou:

1. Vložky do podprsenky (hooooodně jich) – asi není třeba dlouhého vysvětlování, bez nich barák neopouštějte a předpokládám, že měnit každý den prostěradlo a okouzlovat svůj protějšek mokrýma koláčema se Vám taky chtít nebude.

2. Krém na bradavky – není potřeba pořád a vždy, ale když na něj přijde, utrhly byste za něj ruce. Protože kojení je někdy opravdu bolestivá záležitost.

3. Dudlík – byla jsem proti, ale teď na něj nedám dopustit. V mém případě, kdy se dítě mění ve řvoucí stvoření a nic jiného než dudák nepomůže… velký prst nahoru. Máme dudáky po celém bytě!

4. Krém na dětskou prdelku – další nezbytnost, kterou netřeba podcenit. Zdravá prdelka, pohodové miminko.

5. Suchý šampon – ou jé. Další velký prst nahoru. Mytí hlavy se pro Vás stane něco jako dovolená na Bora Bora. Nemůžete si to dovolit, kdy byste zrovna chtěla. Suchý šampon je v tomhle velký zachránce. Já používám český, ten sto let starý od Alpy a je nejlepší.

6. USB nebo volný hard disk – těch fotek a videií? Nechápu. Ale je dobrý je mít kam ukládat, protože si opravdu nebudete moct pomoc a budete fotit furt a všechno.

7. Swaddle blanket – takové ty obrovské mušelínové pleny. Mají milion způsobů využití, přes kočárek, přes autosedačku, jako přikrývka, pod bejby, při kojení jako přehoz… a hlavně swaddlování miminka. My už to moc nepraktikujeme, protože pupík miluje svoje ručičky, ale když to bylo ještě malé miminko, tohle zabalování do vánočky se mu líbilo.

8. Lahev na pití – všude s sebou. Budete mít žízeň a budete ji mít pořád. Kojení vyšťavuje.

9. Tablet nebo laptop nabitý filmy a seriály – budete jenom kojit a odkrkávat a kojit a odkrkávat. To znamená, že budete trávit hodiny sezením někde a čučet na tu malou sající osobu se pořád nedá. V klidu budete mít příležitost si sjet celou Ulici od začátku. Že už je asi dva tisíce dílů? Pfuuu, říkám kojit a kojit a kojit a…

10. Nosítko nebo šátek na nošení bejby – když má pupík blbé dny, bez téhle vychytávky bych se nenajedla, nenapila a byla bych v pyžamu přišpendlená na jednom místě.

img_3797-1101x619.jpg

Za těchto deset věcí, za ně bych dala cokoliv na světě, je při sobě mít. Pokud jste jako já prvorodička a prvomatka, budete spoustu věcí objevovat až v průběhu. Opravdu se nedá připravit, protože až když se miminko narodí, ono si samo řekne, co je potřeba. My jsme například už kupovali novou postýlku a novou autosedačku. 🙂 Pro ty malé prostě přelezete Mount Everest, jen je udělat šťastnými a spokojenými a hlavně… zastavit ten řev. 🙂 Oni to umí pak krásně vynahrazovat. Náš pupík je v tom naprostá jednička. Umí celou rodinu dostat do kolen jedním nahodilým úsměvem a zabreptáním.

Tak se držte maminky a i vy budoucí maminky. Je to jako jízda na horské dráze. Adrenalin, vítr ve vlasech, strach a štěstí. Já horský dráhy miluju.

Krásný den

S láskou maminka ze země Oz

img_3568-1101x619.jpg

10.8.2016 5:40

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist