Zpátky do školy

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Malé mě šikanuje čím dál častěji, od rána do večera, no prostě pořád. A když už si konečně myslím, že usnulo, tak dostane škytavku a nebo má špatné sny. A prej to bude ještě horší – fakt díky za utěšující slova kamarádky. Poloha v sedě je pro náš čím dál tím víc nepohodlná a tak teď hledám vhodnou alternativu v práci, doma a teď už i ve škole.

Když je možnost, radši chodím, přešlapuju nebo se jinak pohybuju, abych malé moc neutlačovala, protože lehnout si opravdu nemám kde. Na prohlídce mi ale bylo řečeno, že je malé díky mému neustálemu pohybu podrážděné a taky moc aktivní. Ne, že bych si toho bez pana doktora sama nevšimla. Aby mi netvrdlo břicho, dostala jsem za úkol zobat hořčík v tabletkách.

Výsledky cukrovky díky bohu vyšli na výbornou a já se tak můžu i nadále odměňovat čokoládou. Možná i proto už jsem na necelých 53 kg. A taky začínám mít problém udýchat vycházky směrem do kopce. Navíc bych měla naučit svého milého, aby se naučil dělat pořádné masáže. Nikdy jsem netušila, že bolest zad může být tak nepříjemná a komplikovat jakýkoliv pohyb. Ale ani to mi nezabraňuje v aktivním životě.

V týdnu jsem se doma nudila. Už jsem měla plné zuby uklízení, vaření a kdejakých „ženských“ prací, jak by řekl bratr. A tak jsem si prostě vymyslela práci „chlapskou“, chytla jsem do ruky štětku a pustila se do natírání. Druhý den jsem se cítila, jak kdybych došla z posilovny. Stehýnka mě bolely, jak kdybych udělala milion dřepů, ale byla to ta nejpříjemnější bolest za posledních 26. týdnů.

Za odměnu jsme v neděli vyrazili do Vyškova. Přítel se rozhodl, že si po dlouhé době zase zazávodí a tak vytáhl mazdu a vyrazili jsme na slalom. Užili jsme si to se vším všudy. Malé si aspoň zvykne na zvuk motoru rychlých aut a vůni benzinu, když už z něho/ní jednou bude ten závodník.

Taky jsem tento týden zjistila, že v příštím roce toho asi bude celkem hodně a už teď mi přijde, že nic nestíhám. Začali jsme plánovat svatbu, na internetu psali, že máme začít co nejdříve. Spočítali jsme hosty a docela jsme se zděsili, když jsme zjistili, že se snad nikam nevlezeme. A tímto naše plánování prozatím skončilo.

Jestli budu mít dostudovat, naplánovat svatbu a přitom se ještě postarat o maličké, mám co dělat, abych už začala.

P.S. Někdy bych si přála být samičkou mořského koníka. Naklade si vajíčka do vaku od samečka a má klid. Ale to by asi pak nebyla taková sranda.

Vendy je v 26. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se děje s jejím tělem?