Batole Live! (15): Období vzdoru, Winduk a ýýýýtáááh

Evička má období vzdoru a na všechno reaguje pekelným řevem, Helenka slaví, slaví a slaví, a Patrik vzpomíná, jaké to bylo na Mallorce.

Ahoj všem !

Máme za sebou krásný výlet do Beskyd na Pustevny. Počasí nám sice moc nepřálo, ale přesto si Evička výlet moc užila. Nejlepší částí výletu byla pro ni jízda lanovkou. Vůbec se nebála, sedla si mezi mne a manžela, držela se rukojeti a tvářila se veledůležitě.

Cestou k Radegastovi nás zastihl déšť, ale my jsme se nedali odradit. Asi deset minut jsme se schovávali pod stromy na okraji lesa, a když déšť zeslábl, pokračovali jsme dál. Dorazili jsme k soše, vyfotografovali se a spěchali nazpátek. Terén byl dost nepříznivý, samá louže a bahno, proto jsme Evičku u sochy ani nevyndávali z krosny. A taky jsme nechtěli riskovat, že nám ztropí další scénu, až ji tam budeme znova dávat. Ono totiž bylo dost obtížné ji přimět, aby v krosně seděla.

Vypadá to, že nám začíná období vzdoru. Chtěla šlapat do kopce sama, ale terén byl pro ni příliš náročný. Rozhodli jsme, že bude v krosně, a to jsme teda narazili. Řvala, že to vypadalo, jako bychom vraždili neviňátka, a snažila se z krosny vyskočit. Naštěstí se po pár minutách uklidnila nebo se spíše se řevem unavila a útrpně se nechala nést.

Další hysterické scény na sebe nedaly dlouho čekat ani v příštích dnech. Chce vše dělat sama, ale bohužel to sama ještě neumí. Například chce sama za plného provozu přecházet přes silnici. Když jí to nedovolíme, spustí ďábelský řev a pro náhodné diváky se i hezky vyválí na chodníku. Chceme ji posadit do kočárku. Řve. Chci ji přebalit. Řve. Chci ji posadit k jídlu. Řve. Doma to je jednoduché, nechám ji vztekat a odejdu, ale na ulici? Přece ji nenechám uprostřed rušné ulice samotnou! Jak období vzdoru u svého dítěte zvládáte vy?

Silvie


Ahoj batolata!

Do středy jsem si jako spokojené batole užívala výdobytků civilizace a od čtvrtka si opět hovím na Sázavě. Je krásně, svítí sluníčko, tak mám napuštěný bazén a chodím se koupat do řeky.

V pondělí jsem oslavila „21měsíčniny“ a od úterý slavím průběžně svůj svátek. V ten den mi přišla popřát bývalá sousedka se svým vnukem Denískem, ve středu jsem si šla s mámou vybrat dárky, a pak mě babi Zůza vzala na fantu do kavárny. Ve čtvrtek mi popřál celý náš kibuc na chatě, v čele s kamarádem Matějem, a Petí mi dal zadarmo malinovku a nanuk.

V pátek jsme si udělaly výlet do Benešova, vyzvedly jsme na tamním krásném nádraží tetu Anču a koupily dort. Byla jsem nadšená, že tetu zase vidím. Musela mě krmit, koupat, pořád jsme se mazlily a hrály si. Přivezla mi super plyšáka, který se mi už dlouho líbil. Podle tradice měl být pojmenován po osobě, která mi ho darovala, ale teta má jména jen dvě, a ty už jsme použily. Takže nový plyšák se jmenuje Winduk, podle hl. města Namibie, na počest strejdy Khamaha.

V neděli jsme s dědou udělali nová vrátka. Řezala jsem, šroubovala, vrtala a byla přitom moc důležitá. Taky jsem znovu objevila kouzlo jízdy na motorce. Kamarád Matěj jezdí na kole a já za ním na svém odrážedle. Jsme pak oba uřícení a unavení a večer se nám dobře usíná.

Vaše Helenka s maminkou

P.S. Gratulujeme Lucii z Těhulek Live k narození Lilianky! Přejeme celé rodině hodně zdraví a pohody.


Ahoj všichni!

Tak jsme, já i manžel Pavel, po dovolené lehli se zánětem průdušek a vyfasovali antibiotika. Marodit s batoletem je opravdu zážitek. Když už nezlobí, aby vás vyhnalo z postele, tak si do ní vleze a skáče po vás a z klidového režimu tedy není nic. Jenom doufáme, že to od nás nechytne.

Jelikož se náš celý týden točil kolem bacilů, napíšu ještě pár slov o dovolené. Při změně prostředí je vždy zajímavé pozorovat, jak se děti aklimatizují. Patrik s tím nemá sebemenší problém. Hned se chytí nějaké bandy. Jazyková bariéra v tomto věku vůbec nehrozí! Nejdříve byl stále v patách dvěma malým Angličankám kolem 6 let. Půjčily mu totiž své plyšáky. Pak pronásledoval všechna „mimi“ v kočárcích. Hned k nim letěl, aby jim udělal malá, a dal jim pusinku. Poučena kousací příhodou z hypermarketu se mám ale na pozoru, aby jim v rámci hry nezačal ubližovat. Naštěstí byl moc hodný a zůstalo u pusinek.

Další zajímavou skupinou byla početná černošská rodina. Páťa je první dny okukoval, až mi to bylo trapné. Přece jen v našich končinách jsou černoši rarita a pro Páťu to byl zážitek.

Poslední skupinkou, která Páťu zajímala, byli mentálně postižení Francouzi. Byli naprosto zlatí. Večer tancovali jako o život, skvěle se bavili a nikomu rozhodně nepřekáželi. Naopak, obdivovali jsme systém, který jim umožní, že si mohou „jen tak“ za doprovodu ošetřovatelů vyjet na dovolenou mezi „normální“ lidi. Patrika si zamilovali a on je taky. Dělali na něj neskutečné opičky, chtěli ho pořád hladit a také si s námi chtěli povídat, což vzhledem k naší znalosti francouzštiny (5 slov) moc nešlo.

Páťa se také „nesebevraždil“ tolik jako v Chorvatsku. Akorát jednou, přes naše NE, jel na motorce z kopečka, samozřejmě se vysekal a udělal si parádní bouli na čele. Z dovolené máme i jednu veselou příhodu. V hotelu byl výtah a Páťa měl čestný úkol mačkat tlačítka. Jednou, když jsme se k výtahu blížili, jsem Páťovi řekla, ať zavolá výtah, a Páťa z plných plic zařval „ýýýýtáááh“. Budu asi muset své pokyny formulovat přesněji.

Hezký zbytek léta ! Eva


 

Naše rodinky jezdí s krásnými kočárky Quinny. S tím, jak s nimi zvládají každodenní radosti i starosti, se vám budou svěřovat každou středu na našem webu!

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist