Batole LIVE! (25): Šťastné, upovídané, šikovné děti

Zdá se, že všem třem hrdinům našeho projektu se skvěle daří, navíc obě naše batolecí slečny slaví v listopadu narozeniny. A doma u malého Páti se chystá vskutku velké překvapení!

Zdroj: archiv redakce

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

hned v úvodu týdne nám dalo počasí pěkně zavyučenou. Šla jsem s Evičkou na procházku a za chvíli začalo poprchávat. Obloha nevypadala nijak děsivě, tak jsme v procházce pokračovaly. To ale byla chyba.

Za chvíli se strašně rozpršelo a my pěkně zmokly. Evíkovi se déšť moooc líbil a ani za nic si nechtěla obléknout pláštěnku. K narozeninám dostane svůj první deštník, tak snad alespoň s ním bude chtít chodit v dešti, aby nezmokla.

Evička mi udělala v posledních dnech velikou radost. A to tím, že začala používat nočník na 100 %. Ona sice na nočník chodí už delší dobu, ale když byla oblečená do kalhotek a tepláků, dělalo jí problém rozeznat, že nemá na sobě plenu. Párkrát se nám stala nehoda, že se počurala. Nechávala jsem ji tedy často běhat po bytě s holým zadkem, tehdy přesně věděla, že opravdu musí na nočník. Dnes, i když jí dám „pro jistotu“ plenu, tak volá na nočník. Uvedu příklad: jde spát, vypije svou láhev mléka a už by měla usnout. Já si dokonce myslím, že ta holka už dávno spí, když v tom se do hrobového ticha ozve „ee, ee“. Jsem šťastná jako blecha.

Evička má příští týden v úterý 2. narozeniny. Jenže naše Mája odjíždí se školou na ozdravný pobyt, tak oslava proběhla už tento víkend. Dort, který jsem vybrala, měl u Evíka velký úspěch. Byla nadšená z postaviček z Mickeyho klubíku, které byly na dortu. Když rozbalila všechny dárky, tak se už věnovala pouze nutným opravám se svým novým nářadíčkem od Mannyho a pusinkování myšáka Mickeyho. Není nic krásnějšího než šťastné dítě.

Silvie

Oslava Eviččiných 2. narozenin

Ahoj batolata!

Jsem ráda, že vám píšu a své zážitky vám nemusím vyprávět. Od samého mluvení mě brní pusa. Pořád něco vypravuji, komentuji, vedu dlouhé monology a telefonuju.

Naštěstí jsem se už zbavila rýmy, takže mi nic nebrání v procházkách a výletech. V týdnu to stíháme jen po našem městě, ale o víkendu jsem zase vyrazila za prababi Jarmi a Oliverem na chalupu. Potřebovali pomoci shrabat listí. Beze mě by to nezvládli. Stačila jsem si i pokecat s babiččiným psem a na cestě zpět sníst tři houskové knedlíky se svíčkovou.

Moje spotřeba jídla děsí celou rodinu. Budím se s křikem „papat“, běžím k lednici s výrazem, že pokud okamžitě nedostanu najíst, bude to můj konec. Pěstičkami buším do lednice a pak si sama vyberu z nabídky mléčných výrobků. K tomu dostanu džus nebo čaj. Pak se dožaduji „tatí“. Ne, nejedná se o žádnou osobu, ale o důkaz působení podprahové reklamy. Slovem „tatí“ označuji láhev nejmenovaného trvanlivého mléka z reklamy s neodbytným chlapečkem. Naštěstí můj apetit negativně neovlivňuje moji váhu. Vážím 12,7 kg, což je podle „chytrých tabulek“ v pořádku.

Ve čtvrtek přijela teta a já každému vypravovala, že „teta Aní šišííí hůů“, rozuměj pojedu vyzvednout tetu na nádraží. S tetou jsem si to užila a ona se mnou jistě taky. Když tu je, nikdo jiný mě nezajímá a pouze teta mě může koupat, oblékat, hrát si se mnou atd. V neděli bylo krásně, tak jsme se odpo s babi Zůzou a mámou vydali na procházku Kutnou Horou, kterou jsem zvládla po svých a pořídila jsem si spoustu hezkých fotek.

Přejeme vše nejlepší Evičce k jejím 2. narozeninám, které oslavila na začátku listopadu. Hodně zdravíčka a ať si stále tak usměvavá a spokojená holčička!

Vaše Helenka

S maminkou na procházce

Ahoj všichni,

podzim udeřil v plné síle a s ním i nemoci. Za poslední týden Páťu potkaly rovnou dvě – ale jen půldenní. Ráno měl vysokou teplotu, okolo oběda už skoro nic, po něm si tři hodiny pospal a bylo po nemoci. Tak doufám, že u toho už zůstane.

Pro nás jako pracující je každé marodění dítěte komplikace – do školky s teplotou nemůže a babičky vždy hlídat nemohou.

Po večerech a o víkendu jsme dodělávali Páťův pokojík a s úlevou můžu říct, že je skoro hotovo. Ještě ho musíme doladit závěsy a doplňky. Páťa už se v něm zabydlel a má z něj velkou radost, hlavně z velké postele. Pořídili jsme mu už klasickou dospěláckou a namontovali zábradlí, tak doufám, že z ní nebude padat.

Nebýt Páti, bylo by hotovo už dávno. Miluje totiž, když se něco děje, a nesmí mu nic uniknout. Stále se motal pod nohama, když se vrtalo, rozsypával šroubky a hrál si s nimi, přeorganizovával tátovi bedny s nářadím, aby pak nic nenašel, atd. Jelikož si táta u práce místy zanadával, Páťa si obohatil slovník ne příliš pěknými výrazy. Tuhle třeba běžel po bytě a pištěl, že to je „na ho..o“. 🙂 Skamarádil se s akušroubovákem a parádně si vyhrál, když s ním „jako“ vrtal (bez nástavce, samozřejmě) do lahve od piva – podívejte se na naše video!

Událostí týdne byla návštěva restaurace, kde pití vozí přímo na stůl mašinky po kolejích. To bylo něco! Naše spotřeba nápojů neodpovídala Páťově potřebě pozorovat vláčky (žádní velcí pijani nejsme), tak jsme celý večer na střídačku lítali po restauraci a honili jedoucí mašinky s pivy. Dráha procházela celou restaurací a bylo nutné ji buď podlézat, nebo přelézat po schodech, tak to pro nás byl pěkný tělocvik.

Páťa stále mele o sto šest, věty už jsou na denním pořádku a živě komentuje veškeré dění. Speciálně jednu větu teď od Páti můžete slyšet docela často: „Mamí má mimi, tady – v bíšku.“ Je to tak, pokud vše dobře dopadne, na Silvestra budeme čtyři!

Mějte se krásně,

Eva

P.S.: Helenku a Evičku čekají tento měsíc narozeniny, tak přejeme všechno nejlepší, hodně zdraví a hodně dárečků!