Cukrovka – „vetřelec“, s nímž se dá žít

Nevyléčitelná, ale léčitelná. Cukrovka (diabetes mellitus) mnohdy klade větší psychické nároky na rodiče než na děti. Nebolí, a její příznaky lze snadno přehlédnout. Pokud ji lékař diagnostikuje, pro rodinu je to běh na dlouhou trať. Dá se vůbec zvládnout?
foto: istock.com

Miminko má plenky často a hodně mokré a jeho moč je nápadně světlá a divně po zaschnutí lepkavá. Kromě toho nepřibírá na váze zrovna nejlépe a není zrovna čilé. To není jen tak, řeknou si rodiče. Diagnóza, kterou stanoví lékař, jim vyrazí dech: cukrovka. Nemoc, která se nedá vyléčit, ale lze s ní žít. Ovšem při pečlivém dodržování pravidel.

Kdo za to může?

Po počátečním šoku se rodiče vrhají na literaturu, brouzdají po internetu a v hlavě se jim pořád vrací otázka: Proč právě naše miminko?

U nejmenších dětí se projevuje cukrovka 1. typu, k níž musí mít vrozené sklony, které získávají od svých rodičů. Ale pozor, tady nastává zrada, protože rodiče nemocného dítěte nemusí sami vůbec cukrovkou trpět. Jen po předcích podědili dispozice k této chorobě a předávají je dál. Pokud je pár takto vybaven, u jejich potomků se dispozice sčítá a onemocní spíš, než sami rodiče.

Ovšem ne vždycky a ne v kojeneckém věku, tam je diabetes spíš výjimkou. Častěji se cukrovka tohoto typu objeví ve školním věku, v dospívání nebo v časné dospělosti. A musí ji něco nastartovat, obvykle infekční onemocnění. V těle nastane poměrně složitý proces, který se teď pokusíme vysvětlit.

Nepřítel ve vlastních řadách

Tělo miminka, budeme mu říkat třeba Terezka, ztratilo schopnost vyrábět látku zvanou inzulín. Jeho „výrobna" je situovaná ve speciálních buňkách zvaných beta-buňky, které jsou roztroušené v mikroskopických ostrůvcích ve slinivce břišní (pankreas).

Ještě než se vůbec diabetes u dítěte projeví, začnou beta- buňky v těle ubývat. Organismus v nich totiž omylem vidí nepřítele, a tak je likviduje. Výroba inzulínu v těle se snižuje, ale nikdo o tom neví. Je to proces na měsíce, někdy až na léta. A pak stačí spouštěč, třeba nějaké běžné infekční onemocnění, a projeví se příznaky cukrovky. Pokud je přehlédneme, stav se sám o sobě nezlepší.

Jen včas zahájené léčení uchrání dítě před rozvojem diabetického kómatu, stavu, který může vést až k ohrožení života. Řešení je zdánlivě prosté: dodat tělu, co mu chybí, tedy inzulín. Proč vlastně je pro tělo tak důležitý?

Otvírák buněk je nechává hladovět

Terezka posvačila a po jídle se jí do krve vstřebala glukóza. Tento krevní cukr koluje po celém těle a nabízí se buňkám jako zdroje energie. Vstup do nich zprostředkovává právě inzulín, pokud však chybí, buňky „hladoví“, hladina glukózy v krvi (glykémie) je vysoká a tělo, které ji řádně nedokáže využít, uložit do zásoby, se jí musí zbavit.

Začne ji propouštět do moči, glukóza s sebou strhává vodu a objevuje se nadměrné močení. A nejen to, taky samozřejmě žízeň.

Tělo se snaží pomoct si, jak se dá. Hledá náhradní zdroje energie, když ty přirozené nedokáže využít. Vrhá se na tuky a bílkoviny, nemocné dítě hubne, ztrácí svalovou i tukovou tkáň. Navíc se při tomto procesu ve finále v těle hromadí kyselé odpadní látky, které spolu s dehydratací a dalšími změnami v organismu vedou právě ke vzniku diabetického kómatu.

Čtěte také:

Soužití s injekcemi se dá natrénovat

První šok už je za námi. Lékař z vyšetření koncentrace cukru v krvi a v moči zjistil cukrovku, a teď musí připravit rodiče na to, co je čeká: píchat dítěti inzulínové injekce a odebírat kapku krve k vyšetření glykémie. To nezvládneme, říkají si rodiče. Copak není možné místo toho podávat nějaké kapky nebo tabletky?

Bohužel to nejde. Trávicí ústrojí je v tomto případě nekompromisní likvidátor inzulínu, který se proto musí dostat rovnou do krve. Pro miminka se nehodí ani inzulínová pera jako pro starší děti, protože dávky inzulínu pro ně jsou velmi malé a dají se s náležitou přesností odměřovat právě jen na stříkačce. Navíc jehly jsou velmi tenké, takže vpich je takřka nebolestivý. Totéž lze říct i o odběrových pomůckách, jimiž se získává kapka krve z prstu k vyšetření glykémie.

Rodiče miminka mají tu výhodu, že v tomto věku nemusí svému potomkovi vysvětlovat, proč má tohle všechno snášet. Dítě v prvním roce života nové skutečnosti brzy považuje za samozřejmé. A má neomezenou důvěru ve své nebližší. Nakonec si zvykne na to, že inzulínové injekce a odběry k vyšetření glykémie patří k životu tak jako koupání a přebalování.

Jídelní jízdní řád

Hlavně si musíme dát pozor, aby nejedlo moc. A radši nic sladkého, řeknou si rodiče cukrovkou postiženého miminka. Vycházejí z obecně známých informací, které se však týkají diabetu 2. typu, jenž vzniká u starších lidí a u těch, kteří mají nějaké to kilo navíc.

Miminko do jednoho roku ale velmi kvapem roste a přibývá na váze nejrychleji z celého života. Omezování stravy by ho mohlo v tomto přirozeném vývoji zbrzdit. Jedině snad pozor na přislazování čaje řepným cukrem, to by mělo být omezené, aby nedocházelo ke zbytečným výkyvům glykémie.

Ovšem zase tak úplná volnost v jídle možná není. Je potřeba udržet rovnováhu mezi jídlem a inzulínem. Proto je nutné respektovat jídelní plán, který pomůže rodičům sestavit dietní sestra. Zkrátka při cukrovce 1. typu musíme za tělo svého miminka myslet sami.

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené