Deník Kateřin K.: Třetí týden po porodu

TĚHULKA LIVE! KATEŘINA Kačenka právě načíná třetí týden života a máme se pořád dobře. Měla bych poděkovat všem strašilům a strašilkám, kteří do mě celé těhotenství vrtali myšlenky o nezvládnutelnosti našich dvou miminek. Zatím jsem úplně všechno čekala mnohem horší. A vezu se o to víc na vlně příjemného překvapení.
Krásná těhotná žena
foto: Fotopromě.cz

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Holčička je moc hodné a pohodové miminko. Snad je to k našemu živému Tomovi od osudu dárek. Nemám si nač stěžovat. Kojení se i bez kontrakcí rozběhlo výborně a Kačka jí bez problémů. Netrpí na prdíky. Neječí. Krásně spinká. Ráda se mazlí. Líbí se jí koupání. V noci se vyspíme všichni 4. Nakojím ji, než jdu spát, v noci si řekne jen jednou (to vážně neznám a nevěřila bych, že je to možné) a pak kojím až kolem sedmé ráno, kdy stejně vstáváme. Přesně týden po porodu k nám domů přišla pediatrička a říkala, ať malou na kojení častěji nebudím, než si sama řekne. Její bříško hovoří za vše. Nechali jsme se trochu unést a spolu s Lukášem a lékařkou jsme rozjímali nad naším novorozencem, a tak paní doktorce Tomášek zatím prošacoval kabelku. A šacuje, vytahuje a vizitýruje během každého kojení, zatím bez průšvihu. Dcera zkrátka zatím prospívá a věřím, že je skutečně spokojená. Rozhodně to tak vypadá.

Klidná jsem i já – všechno jde o poznání lépe než vloni. Porod byl bez stresu a cítím se vyrovnaně díky zkušenostem se synem. Neděsí mě Kačenčino lapání po dechu během kojení, neděsí mě každý pláč ani její křehkost. Fyzicky se cítím významně lépe než poprvé. Porod bez mnohých hodin únavných a nikam nevedoucích kontrakcí má výhody – necítím se tak vyčerpaně, což je velká výhoda do prvních dnů šestinedělí. Jsem celkem nadšená z nové hezké jizvy. A ještě jsem se z porodnice vrátila o deset kilo lehčí. Všechny tyto marginálie dohromady tvoří jednu velkou pohodu, kterou teď tolik potřebujeme a umíme si ji užít.

Těhulka LIVE!

Využívá nadstandardní program lékařské péče Materna II. 

Teprve před pár dny jsme byli poprvé venku s oběma dětmi. Jestli mě něco děsí, pak je to moje samostatná cesta s dětmi ve dvojáku. Sám Lukáš měl co dělat, aby vyjel nájezd na chodník u domu. Možná bude jednodušší vydrncat jedny schody, aniž bych musela použít nájezd, ale teprve pak naložit děti, jenže ty zatím budou kde? Toma bych vzala s sebou dolů do kočárkárny a Kačenku asi do jedné ruky do sedačky, nechala bych je pod schody a pak je naložila nahoře. Jenže před vchodovými dveřmi do domu není navíc moc místa... a navíc sesynchronizovat oblékání dětí, cestu do kočárkárny a co nejrychlejší naložení obou – to bude teprve manažerská zkouška. Ale určitě na vyhovující způsob brzy přijdu. Vypravování ven v zimních dnech není zrovna lákavá myšlenka, ale když nad tím přemýšlím, zatím je to to jediné, z čeho mám obavy.

Čtěte také: 

Samozřejmě jsme museli prozatím významně upravit naše zvyklosti – přeci jen byl Tom zvyklý chodit minimálně jednou, spíše dvakrát denně ven, což jsem mu ještě nyní splnit nemohla. Potýkali jsme se s jeho nudou, ale už je to mnohem lepší. Taky jsem si zvykla mít denně pohyb a chodit nakupovat doslova každou chvíli a vše čerstvé, což se taky nedaří a nějakou chvíli ještě dařit nebude. Ale to jsou vážně nepodstatné stesky.

Nejkrásnějším zážitkem jsou zatím rodící se pouta. Dojímá mě Lukáš coby otec-ochranitel a hlavně Tomáš! Myslím si, že Toma sestřička zklidňuje. Vyleze si na křeslo, aby na ni dobře viděl, opře ruce o rám postýlky, dá si na ně bradu a hlídá ji. Když pláče a já u ní bezprostředně nejsem, dojde pro mě, chytí mě za ruku a odvede k ní. Jednou se situaci rozhodl vyřešit sám a vhodil jí do postýlky svůj dudlík. A bylo mu líto, že si ho nevzala. A víte, co byl zatím nejsilnější zážitek? Když Tomášek za námi přišel ráno do postele, kde jsme měli mezi sebou po kojení odpočívající Kačenku, a dal jí poprvé sám od sebe pusu. A žádnou ošizenou – na tvář nebo na čelo, ale míří rovnou na její rty. To je ta pravá znásobená radost z dětí – vážně věřím, že jsem svědkyní vznikajícího nádherného a blízkého vztahu bráchy a ségry. Chci sledovat to jejich ladění na sebe každý den, všechno si pamatovat a jednou jim vyprávět, jak se narodily – oni dva a jejich vztah – vnímám jej jako třetí a bezbolestný porod.

Máme se vážně krásně. A vám přeji zažívat ty stejné pocity.

Kateřina

Komentáře k článku
Počet komentářů: 4
Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Jarko, díky za pozitivní komentář! Vidíte, tak to s těmi lidmi v MHD není tak hrozné. Já s malými ještě pochopitelně nikam nejela, to si nechám, až to bude opravdu nutné. Všude se zatím dostanu pěšky a alespoň se těmi pochody dostávám zpět do kondice po císaři... Jsem ráda, že Honzík brášku vzal dobře. Tomáš sestřičku taky. Je celkem divous, ale jakmile jí chce dát pusinku nebo ji chce pohladit, je z počátku neuvěřitelně opatrný a něžný. Ale líbá dlouho a vášnivě, když ho nechám - skoro jako z filmu :D No a s tím oblečením, to je zkrátka děs, který se ale musí vydržet. Všechny ty čepice a rukavice x3 navlékám až na chodbě, to bychom byli vážně všichni úplně zpocení zatím. Už se těším na jaro! Mějte se krásně, Jarko.

 

Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Milá Zuzko, máme ze sebe radost - to je fajn. Vaše komentáře mě moc podpořily, děkuji! Vypravování ven jsem už docela natrénovala - poprvé mi to přišlo šílené, podruhé celkem hrozné a teď mi to už ani nepřijde. Říkala jsem si, že musím spočítat ty pohyby a úkony a napočítat, kolikrát vyjdu schody - a to mám do kočárkárny dvoje...  je to už celkem legrace - sem a tam a sem a tam, ale lépe jsem to nevymyslela! Hodně zdraví Vám i dětem!

 

Obrázek uživatele Jarčátko
Jarčátko

Katko, to je taková krása! Z Vašich řádků čiší takový klid a pohoda, je to úplně nakažlivé :-) Mám velikou radost, že se Tomášek projevuje jako skvělý bráška a k sestřičce si vytváří tak krásný vztah. Myslím, že u nás je to docela podobné, Honzík je někdy trošku divoký, ale celkově mám taky dojem, že bere bratříčka úplně skvěle. Bála jsem se, že budou nějaké žárlivé či uplakané scény, ale nic takového se nekoná. Možná, že k nějakým bitkám dojde později, až bude Filípek více projevovat svou vůli a třeba zkoumat Honzíkovy hračky, ale teď je Honzík úplně zlatý a o malého bratříčka pečuje s nadšením.

S těmi výpravami ven je to někdy trošku fuška, hlavně oblékání teď v zimním období je náročné - stihnout obléknout obě děti a sebe tak, aby se nikdo nezačal potit, než opustíme byt, je někdy vážně manažerská zkouška, ale osvědčilo se mi oblékat Filípka až jako posledního, protože když už je nabalený a v korbičce, je třeba rychle vyrazit, aby mu nezačalo být přílišné horko. Oproti Vám to ale máme jednodušší v tom, že Honzík už je vlastně samostatná jednotka a jde z bytu po svých, až venku před domem nastupuje na stupínek za kočárkem (pokud spěcháme) nebo jde dál po svých. Dnes jsme prvně absolvovali schody do metra ve třech - s kočárkem mi ochotně pomohl zaměstnanec dopravního podniku a Honzíka vzala zatím za ruku jedna milá paní. Na schodech není ještě natolik zdatný, aby po nich sešel úplně bez pomoci (zábradlí bylo moc vysoko), ale díky této pomoci jsme to zvládli dobře.

Mějte se všichni čtyři moc krásně :-)

Jarka

Obrázek uživatele Zuzana T
Zuzana T

Katko, já mám z vás takovou radost! Je nádhera číst vaše šťastné řádky :) Vzpomínám na první dny se dvěma dětmi a připomínám si ty krásné chvilky. Taky jsem měla štěstí na druhý pohodový porod oproti prvnímu, taky jsem byla připravena na nejhorší a ono nebylo. Je to krása a moc si to užívejte. A co se týká vypravování ven, tak to je opravdu trošku oříšek, ale časem jsem to natrénovala a teď už to jde. Jen když nás u toho někdo neznalý vidí, tak říká něco ve smyslu, jak to můžu zvládat, že to nechápe. Ale už mi to vůbec nepřijde. Takže to chce jen trénink a bude dobře. Užívejte dětiček! Zuzka

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené