Desatero tatínka

1. Poslouchám i nepříjemné věci

Samo sebou s nimi nemusím souhlasit, ale poslouchám je a dám najevo, že slyším. To je důležité a první přikázání. Rodičovství je hra pro tři a více hráčů, která se dá vyhrát jen tak, že budu s ostatními spolupracovat. Abych mohl dobře spolupracovat, musím vědět, co si druzí myslí.

2. S dětmi se mazlím

Jsou moje. Musím jim dát najevo náklonnost a lásku, aby v budoucnu věděly, že stojí za to, aby je někdo měl rád. Táta není nutně povinen jen trestat a vymáhat povinnosti, je v rodině také jako ochrana a bezpečí, a to vám budou věřit jen v případě, že jsem schopen ukázat laskavou tvář.

3. Povinností táty je spokojená máma

Co dodat? Má partnerka je ve složité situaci a je potřeba, abych to respektoval. Měl bych se jí snažit pomáhat, vycházet jí vstříc, ona také bude. Především v počátku se její pozornost bude koncentrovat na potomka, a nikoli na mě. To je správné a potřebné, je to její role, stejně tak jako mou rolí je poskytnout jí pocit bezpečí a prostoru na to, aby se naučila být dobrou matkou. Později se mi to bude hodit, protože mě může naučit být dobrým tátou.

4. Mateřská není tak úplně dovolená

Sice to neslyším rád, ale je to pravda. Zkusím se vyhnout hádkám o tom, kdo z nás více pracuje. Pravda je většinou taková, že toho máme plné zuby oba.

5. Uklízení není jen ženská práce

Nebudu se rozepisovat o takové samozřejmosti. Viz přikázání třetí a čtvrté.

Čtěte také:

• 10 tipů, jak zvládnout očkování bez slz
• Nejen máma a táta, ale také partneři
• Každá rodina potřebuje své rituály

6. Domů se nosí nejen peníze, ale i nadhled

Protože se narozdíl od své partnerky dostanu i mezi jiné lidi než jsou matky na mateřské, můžu se snažit o odstup a nadhled při řešení rodinných problémů, a pokud ještě přiberu na pomoc toleranci, mám vyhráno.

7. Jsou věci, kterým doopravdy nerozumím

Doopravdy. Tak to budu respektovat, a když mi partnerka bude tvrdit o potomkovi něco, s čím nebudu nesouhlasit, pak si nejprve seženu dost racionálních argumentů, a teprve potom mohu vyjednávat. Pokud se týká dětí do roku a půl, pak má máma většinou pravdu (většina žen to potvrdí!)

8. Nelžu a nic „nelakuju“

Sobě, jí, ani nikomu jinému. Nicméně hlavně sobě, pokusím se držet se reality, co to jen jde. Jak praví přikázání jedna i dva, věci jsou snazší, když se dokážu na sebe i ostatní podívat s nadhledem – necítím se opomíjený, jsem opomíjený, a je to tak správné, nejde to jinak a časem se to srovná.

9. Matka mých dětí není dokonalá

Jako ostatně žádná ženská. Budu tedy respektovat její nedokonalosti, ostatně zda jsem, či nejsem ochoten je tolerovat, jsem si měl rozmyslet předtím, než jsem s ní měl dítě. Pokud jsem si to dobře nerozvážil, naučím se s tím žít, byla to přece moje volba.

10. Ani já nejsem

Jako ostatně žádný chlap. Nicméně se budu snažit na sobě stále pracovat a zlepšovat se. Budu se snažit, abych byl spokojen nejen já, ale aby bylo dobře postaráno i o lidi okolo mě.