Asi jako každá maminka i já jsem si přála dát svému potomkovi pěkné, jednoduché a především „neokoukané“ moderní jméno. Když jsem naše miminko nosila ve svém bříšku a už bylo jasné, že to bude chlapeček, hlavou mi létaly jména jako: René, Aleš, Dušan…
Mé usilovné přemýšlení o budoucím jméně však rázně ukončil můj manžel: „A jak by jsi asi chtěla, aby se náš prcek jmenoval? No přece František! Stejně jako já, můj táta, děda i praděda“. Tak tedy máme Františka pátého. Nejdřív jsem se té „obyčejnosti“ jména pořádně ušklíbala…
Dneska jsem moc moc ráda, že máme zrovna Fanouška. Všichni ho obdivují a ani nespočtu kolikrát jsem od okolí slyšela větu: „Konečně dal někdo svému dítěti taky normální české jméno!“. A já se jen v duchu sama sobě směju, jak jsem mohla být prve tak hloupá…. 🙂
