táta sobec? poraďte

Úvodní příspěvek tématu

Obrázek uživatele Administrátor BW
Administrátor BW
táta sobec? poraďte

Ahoj, chci se podělit os vůj problém, který možnmá ani problém není, ale zajímalo by mě jestli to některá zažíváte taky tak. Na miminko jsme se hodně těšili a čekali, takže když jsem přišla od doktorky se zprávou, že jsem těhotná, čekala jsem minimálně velké objetí, pusu a radost. Můj přítel se jen usmál a řekl, že je rád. Když jsme to potom říkali okolí, vždycky jsme to byla já kdo to musel říct, on jakoby to tajil, no ne tajil,a le nechlubil se.
Teď jsem na konci čtvrtého měsíce a už mám docela bříško, nevolnosti a tak, ale z jeho strany nepozoruju žádnou podporu, že by třeba řekl - tohle netahej, odpočiň si nebo tak. Spíš chce servis stejný jako předtím. Připadám si an všechno hrozně sama. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale říká, že si vymýšlím, že to tak není a že je rád, že čekáme miminko. Ale stejně pak jede někam sám, kam já nemůžu, je otrávený, že nemůžu ejzdit na kole (mám hematom v děloze) a podobně. nevím jestli je jen sobec, dřív mi to tak nepřišlo, nebo jestli si to nemlouvám nebo je za tím něco víc. Kamarádka mi říkala, že to vypadá, jakoby se na dítě ani netěšil...
Máte to taky tak? Nebo vás tatínek obskakujea čte si knížky a pododbně. Já mu koupila knížku Budu tatínkem, ale ani se na to nekoukl...

Nejnovější příspěvky

Obrázek uživatele Hany
Hany

Ahojky těhulky...tak jsem se minulý týden dozvěděla že čekám 3 miminko....radost veliká..i přítel měl strašnou radost..pořád říkal jak se na něj těší atd...no a dneska mu ruplo v kebuli,sbalil se a odešel od nás.....nechápu ho....ted nevím zda si mimi nechat nebo ne??je to strašně těžké...

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

ahoj holky,nahodou jsem precetla Vase zivotni zkusenosti a vidim,ze v tom nejsem sama.Mam podobne zazitky.Kdy by mel byt clovek stastny a radovat se,tak se jen stresuje a to kvuli chlapum.Jsou opravdu zvlastni zivocisni druhove!Muj pritel me tlacil k potratu a ja odmitla,tak zacal trucovat a momentalne to mame takove,ze cekame az se malicke narodi,tak se rozhodne,jestli s nama bude,nebo ne.Mam s tim souhlasit?Copak je dite vec?Miminko bylo sice neplanovane,ale to se nekdy stava a on se s tim nehodla smirit.Nakonec i proto,ze ma vyssi vek a tudis uz asi nechtel zadne povinnosti.Rozhodla jsem se bojovat za to malinke a uz pritele nechavam tak,akorat je hrozne,kdy je zena nejcitlivejsi,chlap je proste magor a neni s ni.Cetla jsem,ze se to stava-reakce jsou ruzne a jedna se o psychicke poruchy.Drzte se holky,my mame svoje deti,to je nejcennejsi,kdezto chlapi budou sami.

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Holky to je hrozné! Neumím si to takhle vůbec představit:S Ale jsem přesvědčená o tom, že až se vám miminko narodí budete stejně ty nejšťastnější ženy na světě! Držím všem palečky.

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Renatko, ano, mé těhotenství je rovněž jen o breku, strachu, bolesti a zoufalství....Rovněž jsem byla v době otěhotnění v komplikované pracovní situaci, takže nárok na mateřskou nemám. Předtím jsem nikdy moc nevydělávala, teď se snažím co jde, ale i tak....Ten hlavní problém, který mě ale drásá nepřetržitě, je jinde. Už mám chvílemi pocit, že to nevydržím....Otec dítěte se mnou absolutně odmítá komunikovat. Je to hrozně ponižující. I těhotenství jsem mu oznamovala smskou,protože v té době už jsme se nevídali.Ale on prostě vůbec nereagoval.Ignoruje mě,dělá že neexistuju.Dělá, jakoby se ho to vůbec netýkalo, je mu úplně jedno, co prožívám a že to může uškodit dítěti. Celý můj život mi nebyla dána spousta věcí, které jsou pro spoustu ostatních normální, i v tomto případě dostávám zabrat. Říkám se, že těžko kdo pochopí, pokud tohle nezažil.Taky mám pocit, že jsou okolo mě jen samé šťastné těhotné a je mi hrozně.
Jak jsi na tom?Už je to více než měsíc od tvého příspěvku.

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

jsem v 5tém měsíci těhotenství, bylo nechtěné. s partnerem se od samého začátku vztahu hádáme, konfrontace přišli jako první z jeho strany v urážkách,ponižování mé osoby,kritičnosti, a tak. jsme oba dominantní typy, až na to, že já jsem schopna kompromisu, a očekávám slušné jednání. nikdy nikdo se mnou nic nevyřeší, pokud bude útočit, vyčítat, mít narážky,nadávat apod. už od třetího měsíce vztahu jsem se s ním rozcházela. před otěhotněním celkem 4krát. v prvních třech jsem nebyla moc pevná ve své vůli, ale nijak moc mě nebolelo, že by odešel, ale v té době mě přesvědčoval, že mě seslaqlo samo nebe, že tohle je budování vztahu, že časem se to uklidní a najdem cestu apod. po dalších dobrých a i velmi špatných chvilek s ním jsem po4té řekla konec. byla jsem chladná,nezajímala jsem se o něj apod. chtěla jsem, at mi vrátí klíče od bytu a vrátí se opět k mamince, kde doposud bydlel. u mě bydlel jen naoko s třemi igelitkami tak tři měsíce. chystal mi snídaně, pohladil mě při jeho odchodu do práce, skoro do 5ti minut po práci už byl zase doma i s nákupem, kreslil srdíčka na linku a na konec na mé narozeniny připravil něco, co mě dostalo. následně za dva měsíce jsem otěhotněla - přes prášky!!
¨mám pocit,že je to zásah z hora, nedokončila jsem rozchod, tak tady to mám.
první jeho slovo při zjištění mého těhotenství bylo gratuluji.
pak že to zvládnem,že mi pomůže apod. za 14dní jsme se pohádali, dal mi peníze na potrat, nechce se mnou dítě. bylo to pro mě velice těžké rozhodování, potrat nebo ne...
je mi 30let a tohle dítě je mé první. seděla jsem v čekárně v ordinaci,kdy přišla jeho sms. na to jsem mu volala,moment.byl v zahraničí. trvrdil, že jsem jediná žena, s kterou chce mít dítě a že mě miluje. z ordinace jsem štastná odešla,že si uvědomil, dítě si necháme. po 3tím měsíci těhotenství mi vyčetl, že za vše můžu já, dělám mu v životě peklo, že on se cítí jako obět, apod. hodně jsem to obrečela. co ted?? uz se nedá dělat nic a na poslední potrat jsem neměla už odvahu. pak se to časem stupnovalo. nejdřív si dovolil na mě zvyšovat hlas, pak mě urážet,že jsem tupá,blbá apod. ted už došlo k fyzic.napadení - kurvo,děvko,odporná hnusná kreaturo, kdybys neměla děcko,tak tě zabiju. s tím mě držel pod krkem a pěstí u obličeje. mám větší strach než dřív.
Jsem velice zoufalá!!! Z práce mě vyhodily (byla jsem osvč), nemám vůbec žádnou korunu, do toho jsem měla vyrovnat kontokorent, nikdo nepomo, tak mám dluh,vyhrožují exekucí, nemám zaplacený mobil, nájem. Majitelka bytu mě vyhazuje,nemám na nájem. Rodina mi nepomůže, otec se nebaví se mnou 10let, matka v dluzích bydlí na malinkém bytě.
Ted se obracím na stát, sociálky,azyl. Takže když to shrnu, nemám peníze, kde bydlet, nikdo mě nechce zaměstnat,rodina nemá možnost mi pomoci,a partnera a otce na dvě věci, na týden mi dal 200kč na vše!!! mimochodem, pro sebe a své zájmy peníze má, navíc bydlí s jeho rodiči, má majetek a práci. Jeho rodiče ho podporují, jelikož sami se nenávidí, tak jsou rádi, že syn bývá každý den doma, aby se tam nepozabíjeli, čili, jsou na něho duševně upnuti.
cítím se na mašli, mé těhotenství je jen o breku, strachu,bolesti, zoufalství...
tohle není horor ale fakt!!! v životě jsem nebyla v takových problémech,a byla jsem soběstačná. ted se všechno naráz sesypalo....
MÁTE PRO MĚ PROSÍM NĚJAKOU RADU ČI POMOC?? nelze být v tomto stavu v klidu,tak staršně moc bych si přála mít normální rodinu až mám úplný opak, jsem do týdne bezdomovec :'(

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Lyssa, to mě tak mrzí :o( je to opravdu strašně složité, vlastně prožíváme to nejkrásnější a zároveň asi nejhorší období v životě... já na to mimi sama nebudu, jak moji rodiče, tak rodiče přítele se těší snad ještě víc než si člověk jen umí představit... a tak doufám, že mi budou pomáhat, protože přítel bohužel ne. On mimi strašně chtěl, jen to přišlo dřív než "mělo"... a přítel to holt psychicky nezvládl. z práce do školy, domů v jedenáct, každý den...a do toho stavba baráku...já se mu ani nedivím a nemám mu to za zlý, jen je mi divný, že i když je to JEHO miminko co ve mně roste, nestará se ... vypadá to jako by si "myslel" že když o tom nebude mluvit, tak to tak prostě nebude...tak to zmizí... ale bohužel... bříško už mi roste, pohyby začínám cítit a on o tom neví... jsem zvědavá jak se budeme dohadovat na jménu, když nejeví sebemenší zájem... :-( a já to nechci všechno rozhodovat sama... chci aby si sám řekl co by chtěl... ještě je čas a tak doufám že se to ještě aspoň malinko zlepší...
Moc ti přeju aby se to aspoň u tebe zlepšilo ... kor jestli máš takovéhle příznaky! vim že to nejde, a taky se o to snažím ze všech sil, ale mysli na miminko! zkus být aspoň trošku v klidu! už takhle to to malé odnáší a ani za to chudinka nemůže!!!

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahoj budoucí maminky,
taky mě moc uklidnilo, když jsem objevila tuto diskuzi. N, že bych si myslela, že jsem sama kdo má nevšímavho partnera, ale nemám ským si o tom promluvit, kdo by mě pochopil.
Bejbyno : úplně chápu co prožíváš, máme to podobné... Mimi jsme neplánovali, ae prostě přišlo... přítel byl do t doby zlatej, tak sem si říkala, že není co řešit, že si mimi necháme a že on bude rád je o 10 let straší a na dítě už má dávno věk.
Když jsem mu to oznámila nebyl rád, nikdy mi neřekl, že je rád... Přitom než to přišlo, říkal, jak si mimi přčeje že ho mají všichni kamarádi a my nic:( Pak jsme zjistila, (od jeho bratra), že s jeho maminkou doma seděli jak hromádky neštestí a že pronesla, že na to budu sama...
Asi věděl o čem mluví, protože jsem...
předěláváme barák, pár místností do začátku a přítel chodí ještě do práce.. teď dělá 2 práce a přestavba stojí... Říká, že nemá čas mi dát ani pusu... Ani mě neobejme nechytne za ruku... Když jsem se těšila, že se to změní až ucítí 1 pohyby a něco mi řekne, tak on jen jak leklá ryba držel ruku na břichu a neřekl ani popel... Ale co se divím, ani, když ho viděl na utz tak ho to nijak nedojalo, neřekl ani Ň
Ke všemu ho musím nutit.. Dřív beze mě nikam nešel, teď chodí do hospody a ani mi neřekne, že je domluven s mojí kamarádkou a jajím přítelem jde beze mě...
I ona mě zklamala, že mi ani nenapsal jestli nepůjdu s nima:(
Dneska jsem muřekla t nechodí, radši budu asi sama... Bude to težké, ale když o nás nemá zájem???
Celou noc jsem probrečela ani jsem nespala, vím, že ubližuji mimi... A trápí mě to... jen se nemohu uklidnit.
Mám velk bolesti břicha, jsem 26tt. a mimčo už sestupuje dolů - hrozí předčasný porod. Ani to řítele nepřesvědčilo k tomu věnovat mi třeba jen hodinu denně :S
Každý píše jak má být těhu nejhezčí období, ale u mě bohužel není - jsem sama jak nikdy

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahojte těhulky, objevila jsem vaší diskuzi a uklidnilo mě, že nejsem sama. Jsem už v pátém měsíci, přítel (otec miminka) se ani jednou nezeptal jak mi je, natož aby se dotkl bříška...vůbec nic. Mimi jsme plánovali, ale o pár měsíců dýl. Máme složitou situaci, stavíme barák, nejde to jak by mělo, takže do porodu určitě nebude ani zdaleka obyvatelný... budeme bydlet u přítele rodičů, nahoře v patře jsou dva velké pokoje, které nám budou k dispozici, ale i tak to bude asi šílené, protože "tchýně" se na mimi strašně uplnula a myslím, že nebudeme mít chvilku soukromí...ale třeba to nebude tak strašné. Do toho v době porodu by měl přítel dělat státnice, to znamená že má teď poslední semestr, chodí z práce do školy,o víkendech maká na baráku...je ve strašným stresu :-( a do toho to miminko... prostě se poštěstilo a nám se to povedlo napoprvé,on je z toho vyřízenej. Na mimi se vůbec netěší, právě protože je situace jaká je... nedostanu ho ani na UZ, teď začínám cítit pohyby....ani mu to nemůžu říct, podělit se o tu radost, protože jeho to nezajímá... je mi z toho smutno :o( chápu že je ve stresu, ale já jsem taky a potřebuju podpořit...nebo takhle, podporu mám od všech okolo, jen od něj, od kterého bych to potřebovala nejvíc, ne... :o( pořád doufám že se to změní, že třeba na Vánoce, nebo až se mimi narodí, protože jestli ne... bojím se že skončím sama :o( je to těžké, mělo to být nejkrásnější období, ale holt není... naštěstí mimi a celé moje těhotenství probíhá v pořádku (klep klep klep)...tak aspoň že tak... jen je škoda, že se mnou neřeší ani jméno ani nenakupuje ... no, nemůže mít každý štěstí ... doufám že se na nás taky obrátí... mějte krásný den a pohlaďte si bříška, miminka to cítí!

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahojte těhulky, objevila jsem vaší diskuzi a uklidnilo mě, že nejsem sama. Jsem už v pátém měsíci, přítel (otec miminka) se ani jednou nezeptal jak mi je, natož aby se dotkl bříška...vůbec nic. Mimi jsme plánovali, ale o pár měsíců dýl. Máme složitou situaci, stavíme barák, nejde to jak by mělo, takže do porodu určitě nebude ani zdaleka obyvatelný... budeme bydlet u přítele rodičů, nahoře v patře jsou dva velké pokoje, které nám budou k dispozici, ale i tak to bude asi šílené, protože "tchýně" se na mimi strašně uplnula a myslím, že nebudeme mít chvilku soukromí...ale třeba to nebude tak strašné. Do toho v době porodu by měl přítel dělat státnice, to znamená že má teď poslední semestr, chodí z práce do školy,o víkendech maká na baráku...je ve strašným stresu :-( a do toho to miminko... prostě se poštěstilo a nám se to povedlo napoprvé,on je z toho vyřízenej. Na mimi se vůbec netěší, právě protože je situace jaká je... nedostanu ho ani na UZ, teď začínám cítit pohyby....ani mu to nemůžu říct, podělit se o tu radost, protože jeho to nezajímá... je mi z toho smutno :o( chápu že je ve stresu, ale já jsem taky a potřebuju podpořit...nebo takhle, podporu mám od všech okolo, jen od něj, od kterého bych to potřebovala nejvíc, ne... :o( pořád doufám že se to změní, že třeba na Vánoce, nebo až se mimi narodí, protože jestli ne... bojím se že skončím sama :o( je to těžké, mělo to být nejkrásnější období, ale holt není... naštěstí mimi a celé moje těhotenství probíhá v pořádku (klep klep klep)...tak aspoň že tak... jen je škoda, že se mnou neřeší ani jméno ani nenakupuje ... no, nemůže mít každý štěstí ... doufám že se na nás taky obrátí... mějte krásný den a pohlaďte si bříška, miminka to cítí!

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahojte těhulky, objevila jsem vaší diskuzi a uklidnilo mě, že nejsem sama. Jsem už v pátém měsíci, přítel (otec miminka) se ani jednou nezeptal jak mi je, natož aby se dotkl bříška...vůbec nic. Mimi jsme plánovali, ale o pár měsíců dýl. Máme složitou situaci, stavíme barák, nejde to jak by mělo, takže do porodu určitě nebude ani zdaleka obyvatelný... budeme bydlet u přítele rodičů, nahoře v patře jsou dva velké pokoje, které nám budou k dispozici, ale i tak to bude asi šílené, protože "tchýně" se na mimi strašně uplnula a myslím, že nebudeme mít chvilku soukromí...ale třeba to nebude tak strašné. Do toho v době porodu by měl přítel dělat státnice, to znamená že má teď poslední semestr, chodí z práce do školy,o víkendech maká na baráku...je ve strašným stresu :-( a do toho to miminko... prostě se poštěstilo a nám se to povedlo napoprvé,on je z toho vyřízenej. Na mimi se vůbec netěší, právě protože je situace jaká je... nedostanu ho ani na UZ, teď začínám cítit pohyby....ani mu to nemůžu říct, podělit se o tu radost, protože jeho to nezajímá... je mi z toho smutno :o( chápu že je ve stresu, ale já jsem taky a potřebuju podpořit...nebo takhle, podporu mám od všech okolo, jen od něj, od kterého bych to potřebovala nejvíc, ne... :o( pořád doufám že se to změní, že třeba na Vánoce, nebo až se mimi narodí, protože jestli ne... bojím se že skončím sama :o( je to těžké, mělo to být nejkrásnější období, ale holt není... naštěstí mimi a celé moje těhotenství probíhá v pořádku (klep klep klep)...tak aspoň že tak... jen je škoda, že se mnou neřeší ani jméno ani nenakupuje ... no, nemůže mít každý štěstí ... doufám že se na nás taky obrátí... mějte krásný den a pohlaďte si bříška, miminka to cítí!

Obrázek uživatele KLUB Těhulek - Kamila
KLUB Těhulek - ...

Ahojky,
pořád doufám, že nebudu jediná výjimka, která si myslí, že když děťátko chtěli a splodili oba, tak by se tak oba taky měli chovat.
Můj muž to naštěstí pochopil dost rychle a já si už skoro čtyři měsíce užívám uvařené nedělní obědy a nákupy potravin spíš jako procházky, kdy nesmím ani k chlaďáku s masem, abych neprostydla. :D Je to možná druhý extrém, ale hrozně miloučký, a upřímně bych ho přála zažít každé těhulce.
Iduška má pravdu, že nenápadné strašení určitě pomáhá - já to dělala nevědomky, když jsem se nahlas strachovala ze všech příspěvků o potratech a komplikacích v těhotenství, takže nervozita přešla i na manžela a začal si mě "hlídat".
Držím palečky, ať všem chlapům dojde, jaký zázrak se ve vás a díky vám děje!

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Musím se sem vrátit a napsat všem, že s tím mým začínám dělat pokroky. Už mi nosí sám tašku, prostě sem hodně hekala a pak taky vyprávěla o "kolegyních" které potratily, občas mu poslala odkaz na článek o těhotenství an netu a je to trochu lepší. A začalo to také tím, jak mi narostlo bříško. Už konečně vidí, že některé věci jsou mimo mojí moc, že si únavu a špatnou pohyblivost nevymýšlím. Ideální to úplně není, na rukou mě nenosí, ale zlepšilo se to. Díky všem za rady. Chce to vytrvat a hlavně se netrápit, protože tím ničemu nepomůžete.
Teď zas řeším, že chce hned po porodu (jestli bude v termínu) odjte tři víkendy po sobě na závody, od pátku do neděle, dovolenou mezitím mít nebude protože mu ji nedají, Takže přes týden v práci a o víkndu pryč. A já v šestinedělí. řekla jsme mu na to, že až podle toho jak uvidíme jak to budud zvládat, je to naše první tak co, a on na to, že mi přijede pomoct jeho maminka - no to se raději zastřelím. Ale je to až za pár měsíců, takže doufám, že dostane do té doby rozum.

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Iduško, nic si z toho nedělej. Vím, těžko se takový věci hází za hlavu, člověk se chvíli trápí, pak si říká, že dobrý, zase dostane ťafku v podobě nějaký poznámky a zase se trápí.....chlapi prostě myslej jinak. Když něco "provede" a neřekneš mu hned, nevynadáš nepřipomeneš se, bere to jako hotovou věc, pro něj je to vyřízený jeho mozek se tím dál nezabývá a klidně Ti ráno dá pusu a je v pohodě. on si to prostě už vyřešil.
Já jsem teď na začátku sedmého měsíce těhotenství a musím zaťukat s těžkými věcmi mi manžel pomáhá, ale jinak.....je naštvanej, protože jsem od začátku musela odložit kolo a on rád sportuje, dál chodí do hospody i ve dny kdy jsme za partou chodili spolu a nechává mně doma samotnou, neodpustí si poznámky že s břichem vypadám hrozně, miminko kope, ale když mi dá ruku na břicho tak přestane a on mně vyčítá, že ho naše miminko nemá rádo.......ohledně prací na které nestačím, dalo mi to zabrat udržet e a nedělat je, ale prostě je nedělám, když to neudělá on, tak to není hotové........má ale i spoustu dobrých vlastností, kvůli kterým stojí za to tyhle věci překousnout a já pevně doufám, že až se na něj ten drobeček usměje, bude to dobrej táta, nebude třeba šišlat do kočárku, běhat s ním na procházky a přebalovat, ale vydím ho, jak staví autodráhu, ukazuje malýmu zvířátka v zoo a učí ho jezdit na kole......
pevné nervy :) Jarka

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Iduško- jen malá rada pokud si ji vezmeš k srdci, funguje to i na toho tvýho, On se jen není ochotný smířit s tím, že vztah probíhá změnami, že tě nemá jen a jen sám pro sebe, čili odpovědnost i za dítě co nosíš ještě nevnímá. Po narození bych řekla, že můžeš počítat s tím, že bude žárlit na prcka, ale uvidíš to se vstřebá. Můj se choval stejně a teď u třetího těhotenství mu teprve svitlo. Naučila jsem se jedno, pokud se mělo něco udělat, nebo nosit těžkého, třeba velké prádlo, nachystala jsem mu to pod nos, a stálo to tam tak dlouho, dokud to prostě neodnesl, sice s remcáním, ale funguje to, nahoď ztrápený pohled a řekni, že ti není dobře, ne, že jsi unavená, nebo, že bys nesměla, to nefunguje. Chce to velkou trpělivost a hodně silnou vůli, aby nelítaly hormony a ty ses necítila smutná, nebo raněná. Fakt to funguje a on se pomalu a jistě naučí pomáhat, což bude jen a jen dobře, přestane žít svůj samostatný život a pochopí, že se musí zapojit. Není to ze dne na den, ale s trpělivostí to půjde, ono totiž jak budeš čím dál víc kulatější už toho taky moc kolem zahrady a domácnosti, nebo něho neuděláš, těhotenství není choroba, ale aparíát dokáže dát pěkně pod tlak, takže nauč ho se zapojit. Jo a večer pokud se zlobí, že jsi unavená a jdeš spát, zatáhni ho s sebou, my vyřešili umístěním malé televize do ložnice:)

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahoj,můj bývalý byl úplně stejný a stále se to stupňovalo. Když mě a malou přivez z porodnice,vysadil nás u mých rodičů a jel za kamarádama. Sice si vzal týden volno-prý aby mi ze začátku pomohl,ale volno trávil v hospodě a pomáhat mi chodila máma. Pak mi začal vyčítat,že musí makat a já se válim doma na mateřský, k tomu se časem přidaly urážky a nadávky, to hlavně když přišel k ránu z hospody. Nikdy si to nepamatoval,tak se choval,jako by se nic nestalo. Vše vyvrcholilo fyzickym napadáním. Rozešla jsem se s ním loni v létě, dceři byly tři roky. Tátu určitě potřebuje,ale né takovýho.
Teď mám nového přítele,čekáme miminko a budeme se brát. Je úplně jiný, já a malá jsme pro něj to nejdůležitější. Teď mám konečně rodinu.

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

No holky mě ten mů včera zas dorazil. Kdžy jsme mu řekla, že sedět v 10 večer u počítače není normální - má dovolenou! a že bychom se snad mohli věnovat příjemnějším věcem, tak mi řekl, že sem sobecká, že myslím jen na sebe a na mimino, že jsou ted pro něj důležitější věci! Měla jsem 100 chutí sbalit tašku a vypadnout, vůbec nechápu jak to myslel. Šla sem beze slova spát, ráno už byl v pohodě, dal mi pusu a tak, ale já sem stejně ještě jako opařená. myslet na svý dítě je sobectví?

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahojky.
Opravdu jsou chlapi co to nejen neprožívaj, ale vůbec si nepřipouští, že by se mělo něco v jejich životě změnit nebo by nás měli šetřit. Manžel se mi netají s tím, že si to zatím nepřipouští a nijak to neprožívá. Prý už to tak má a třeba se to změní až se malá narodí. Nedávno zaperlil, když mi v 7.měsíci řekl, že vymalovat chodbu a schodiště přece zvládnu...:) Už se nedivím fakt ničemu. Když se mi povedlo teď v 8.měs. aby cítil jak malá kope, tak se zatvářil, jako kdyby viděl kometu a hlásí : "Tý jo, je tam". Nějaké ohledy, jako, že bych neměla tahat těžké věci? Vždy mu to musím připomenout, jinak ho to nenapadne. Ale beru ho jaký je a třeba až se malá narodí, tak se stane zázrak. :) Tak hodně sil a snažte se to brát s nadhledem a nečekat od nich nemožné.

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Máš pravdu snoubenko, nemá cenu se tím rozčilovat, stejně ho ničím nedonutím, aby se víc zajímal, musí chtít sám. Když tady čtu příběh Ivy jsem ráda, že je aspoň se mnou, i když to zní hrozně.
Ivo, hodně sil, já bych to asi moc dlouho nevydržela. Mysli hlavně na sebe a na děti. Možná by bylo opravdu lepší aby odešel a ty budeš šťastná sama nebo s někým jiným. Chlap, kterej opustí ženskou vě těhotenství je největší ubožák na světě.8o|

Obrázek uživatele snoubenka
snoubenka

Ahojky,

jak se říká, ženy nikdy pořádně nepochopí muže a naopak :-). Ženy jsou ale stvoření mnohem silnější ve všech směrech, takže vše zvládnou. Hlavu vzhůru děti josu smyslem života, tak si to nekažme!:) .
Můj přítel byl tedy ukázkový tatínkem jak v těhotenství, tak i ted když máme 6 týdenní holčičku...koupání je jeho a přebalování, když je doma. Ale zato můj první přítel, se kterým mám 8 letého syna byl pravý opak. Proto jsem ji ani to 1. těhotenství neužila. tedˇ , když se na to dívám zpětně už bych si nenechala pokazit krásné chvilky nikým ani přítelem, kdyby měl stejný přístup jako ten první.
užívala bych si těhotenství i mateřství plnými doušky, navštěvovala se s kamarádkama, chodiola do přírody i mezi lidi...prostě dělat vše jen za sebe a miminko.
Chlapy si většinou svou roli otce uvědomí až po porodu:( .
Miminko potřebuje klid a pohodu tak plno sil!!!
Petra

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahoj holky, sem moc ráda, že nejsem sama, kdo se cítí tak "neobletovaně" už sem si myslela že jo. Moje těhotné kamarádky mají doma manžílky jako z encyklopedie - nebo to aspoň tvrdí. Ten můj mi včera vynadal, že sem mu nedonesla konev na zalévání plnou, ale poloprázdnou. Když sem mu asi postévysvělila, že fakt plnou nosit nesmím, tak konečně pochopil - na pár hodin.
Mám to podobné jako Amy, ten můj je taky velký sportovec, takže toa si hraje roli, že jsou zvyklí překonávat vlastní fyzickou únavu a očekávají to i jinde. jenže těhotenství je něco jiného. No snažím se na to moc nemyslet a užívat si to pos vém, ale pár nocí sem už probrečela.
Jen mi pořád nejde do hlavy proč to dítě tak chtěl, když ted mi ani to bříško nepohladí....

Obrázek uživatele Danča
Danča

:) Zdravím vás děvčata, i já se řadím mezi těhulky - neobskakované, sic milované, ake respekt k těhotenství - a to již pokročilému nic moc :$ , až teď v 8. měsíci můj muž pochopil, že tahání těžkých košu s prádlem, tašek atd. by mohl zvládnout on. Nic si z toho nedělejte - chlapi to tak prostě ( ne všichni, abych některým zázrakům nekřivdila) maj, na prvním místě jsou potřeby jich samotných a pak teprve ostatních, bohužel, když muž nemá všechny své potřeby OK. tak není schopen myslet na ostatní - takže sobec, na miminko se i těší, jen to neumí dát najevo, neberte vážně filmy o takových věcech, ve skutečnosti to bývá určitě tak jak to prožíváme všechny. Taky vím už z předchozího těhot. - před 9 lety, že má můj manžel strach - např. z porodu, jestli bude mimčo zdravé, jak to zvládnem finančně, strach ze ztráty zaměstnání, který má dnes skoro každý je v tomto případě ještě umocněný .... a to se projevuje právě tím - jakoby nezájmem, ale až budete rodit - a bude tam moct být - tak to určitě zájem mít bude, věřím tomu a o mimi taky, přeju všem hodně trpělivosti a zdravíčka - určitě bude dobře:D

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahoj Iduško, musím tě uklidnit, já to mám doma taky tak. Jeden hematom mi zmizí a další se objeví, takže mám taky vše zakázáno. No a přítel mi nikdy s ničím nepomohl, když jsem ho požádala, jen odsekl, že ho prudím. Je velký sportovec, takže po práci jde běhat, nebo na kolo či cvičit, domů se vrací pozdě večer kolem 21hod, jenže to já už jsem unavená. Nemá cenu zkoušet s ním probluvit, jen se ještě víc šprajcne, navíc vynucená pozornost mě stejně netěší.
Navíc má dceru z předešlého vztahu, které je nyní 10 let a vyžaduje veškerou pozornost, takže místo aby mi pomohl, ještě mi ji frkne na hlídaní a ona rozhodně není řádný andílek. Už jsem se s tím smířila, netlačím na něj a užívám si těhotenství po svém. Chodím na kafíčka s kamarádkama nebo se sestrou a snažím se tím neužírat. Takže pevné nervy, hlavně se netrápit.

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

ahoj, pro idušku.
jak píše MARMLA, někteří muží ti těhotenství neprožívají tak intenzivně jako jiní nebo je to pro ně obrovská zodpovědnost a přemýšlí jak to bude... neumí si to představit. Určitě to bude lepší, když bude mimi už kopa nebo ho sebou vem na ultrazvuk, to se celej pordí až uvidí drobečka.
Hlavně si to užívej ty at je i mimi v pohodě.
Petra

Obrázek uživatele Marmla
Marmla

Ahojky
teda to je síla. Některý chlapi těhotenství a narození miminka neprožívají. Začínají si s dětmi hrát až když s nima podle jejich slov něco je. Mám takovou kamarádku a tohle jsem nechápala.
My ženy to prožíváme jinak, my si miminko uvědomujeme od první chvíle co zjistíme, že jsme těhotné. Hold neměli by jsme chlapi nutit aby četli knihy a tak, ono by se to mohlo změnit až budou pohyby a muž je ucítí přes bříško taky, ale nenutit je, spíš by to mohlo způsobit ještě větší odtažitost...
Paní Iva je z mého pohledu chudák, že manžel šel za jinou. Asi by si měla odpovědět proč hledal něco jiného. Je pravda, že se chlapi bojí stereotypu a pak můžou bláznit. Měla by si s ním, promluvit a pokud on bude trvat, že chce jít pryč, tak by bylo možná lepší mu dát tašku aby si zbalil své věci. I když by to bolelo, ale určitě méně než když bude vědět, že byl s ní a teď si spokojeně dá večeři a lebedí si na gauči, když Vám to trhá srdce. V tomto případě je asi každá rada drahá. Musíte udělat to co si myslíte Vy, že je lepší pro Vás, Vaši dcerku a nenarozené mimi...
Přeji mnoho síly

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené