Doporučená očkování dítěte

Doporučená očkování jsou ze zákona nepovinná. Nejsou v plné výši hrazena zdravotní pojišťovnou, ale to neznamená, že dítěti nepřináší užitek. Naopak. Některá nepovinná očkování jsou pro většinu děti více než vhodná a uvažuje se o jejich zavedení do systému pravidelného očkování.

Očkování proti pneumokokům 

Vakcínu lze podat souběžně s očkováním hexavakcínou (4 dávky). Zahájí-li se očkování později, po 7. měsíci věku klesá četnost dávek. Při očkování dětí mezi 2. – 5. rokem se podává jedna dávka. Očkování není povinné, ale je hrazené zdravotní pojišťovnou.

Očkování proti lidským papilomavirům

Vhodné je aplikovat tuto vakcínu zejména dospívajícím dívkám a mladým ženám před začátkem pohlavního života. Z vakcinace ale mohou profitovat i ženy až do věku 45 let. Očkovat lze i chlapce (mezi 9–15 lety). Podávají se zpravidla 3 dávky v intervalu 0–2–6 měsíců. Druhou dávku je ale možné podat již za měsíc od první. Interval mezi druhou a třetí dávkou by neměl být kratší než 3 měsíce.  Od roku 2012 bude očkování pro dospívající dívky vě věku mezi 13. – 14. rokem hrazeno zdravotní pojišťovnou.

Očkování proti rotavirům

Očkovací látka je ve formě roztoku, který dítě spolkne. Podává se v závislosti na typu vakcíny ve 2–3 dávkách od 6. týdne věku s odstupem minimálně 4 týdnů. Může se podat souběžně s jiným očkováním (např. hexavakcínou). Poslední dávka se aplikuje nejdéle do 24. – 26. týdne (podle typu vakcíny). Očkování chrání před častým původcem těžkých průjmů. Některé země očkují plošně všechny děti.

Očkování proti meningokokovým infekcím

V současné době se doporučuje očkovat děti před vstupem do kolektivního zařízení (školka, škola) a v začátku dospívání (mezi 11. – 14. rokem) přeočkovat čtyřvalentní vakcínou proti meningokoku A,C.Y,W 135.  Od roku 2012 bude pro Evropu k dispozici také vakcína proti meningokoku sk. B. Do budoucna se uvažuje o zapracování této vakcíny do očkovacího schématu u kojenců a možnosti hrazení zdravotní pojišťovnou, podobně jako je tomu u pneumokokové vakcíny.

Očkování proti klíšťové encefalitidě

Očkovat se mohou děti starší jednoho roku, výjimečně i mladší. Očkuje se třemi dávkami. Schéma očkování: začíná se koncem podzimu nebo v zimě a mezi první a druhou dávkou očkování je interval 1–3 měsíce. Třetí dávka se podává za 9–12 měsíců po druhém očkování. Je možné zvolit i rychlejší schéma. Přeočkovává se po 3–5 letech. Pojišťovny v různém rozsahu na toto očkování finančně přispívají. Očkování proti klíšťové encefalitidě je potřebné nejen pro děti, ale i pro dospělé. Dlouhodobé neurologické komplikace (ochrnutí ruky) jsou doménou dospělých!

Očkování proti planým neštovicím 

je možné podat v kombinované očkovací látce spolu s vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (15. měsíc, přeočkování za 6–10 měsíců). Samostatně se očkuje 2 dávkami, obvykle v intervalu 1–2 měsíce.

Očkování proti chřipce 

se doporučuje hlavně u chronicky nemocných dětí a dětí v dětských domovech a ústavech. V ostatních případech je vhodná porada s lékařem. Očkování proti chřipce je velmi vhodné a potřebné pro seniory. Míra proočkovanosti této skupiny obyvatel je u nás stále oproti sousedním zemím velmi malá.

Očkování proti žloutence typu A

Očkovat lze děti po roce věku ve 2 dávkách v intervalu 6–12 měsíců. Kombinovaná látka proti žloutence A+B se podává ve 3 dávkách (0–1–6 měsíců).

Očkování se stalo samozřejmostí a stejnou samozřejmostí se v očích veřejnosti stala představa, že dítě na infekční onemocnění neumírá. Proto se občas objevují hlasy, které nutnost a účinnost očkování zpochybňují. Přitom by stačilo zapátrat v historii každého rodu a najít, kolik dětí v minulých pokoleních zemřelo na nemoci, se kterými se díky očkování naše děti nemusí potýkat. To ale neznamená, že očkování původce infekcí vymýtilo a že není možné, aby dnes dítě onemocnělo obrnou, spalničkami, záškrtem. Naopak: u neočkovaného dítěte je to velmi pravděpodobné. Jedinou výjimkou jsou pravé neštovice, kde se podařilo očkováním celosvětově původce nemoci vymýtit, a proto se upustilo od dalšího očkování dětí. 

Očkování proti vzteklině 

Díky očkování zvěře se vzteklina, zákeřné virové onemocnění, vyskytuje u nás jen sporadicky. Zdrojem nákazy je nemocné divoké zvíře (liška, srnčí, jelení zvěř) nebo nakažené domácí zvíře. Pokousáním zvířetem dochází k přenosu viru a nákaze. Nákaza vzniká i při manipulaci se zvířetem a potřísněním otevřené rány kůže jeho slinami.

Během posledních dvaceti let nebylo u nás zaznamenáno onemocnění člověka vzteklinou. Je to výsledek drahé, ale účinné vakcinace lišek návnadou. Onemocnění vzteklinou se projevuje zprvu bolestmi hlavy, nespavostí, horečkou, postupně halucinacemi, nepřiměřeným chováním, křečemi, obrnami svalů. Jedinou možností, jak se nemoci bránit, je okamžité očkování po zranění zvířetem důvodně podezřelého ze vztekliny. Podává se tzv. antirabické sérum. Poté se pacient očkuje a přeočkovává.

Pokud ke zranění nedošlo, ale pacient byl ve styku s nemocným zvířetem, sérum se nepodává, pouze se očkuje. Existuje i preventivní očkování proti vzteklině u osob se zvýšeným rizikem kontaktu s touto nákazou. Vakcína se podává do svalu nebo podkožně, do oblasti ramene nebo u dětí do stehna.

Poznámka: K očkování se velmi kriticky staví například sdružení Rozalio. Oficiální informace je možné získat na stránkách Světové zdravotnické organizace.

Komentáře k článku
Počet komentářů: 1
Obrázek uživatele Ls.lucki
Ls.lucki

http://www.rozalio.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=274&Itemid=156
http://petice.webnode.cz/

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené