Haputanga: Domorodá porodní tradice z Nového Zélandu pohlíží i na muže jako na těhotného

ROZHOVOR Te Kaha je učitel a představitel tradice lidu Tuuhoe (čti túhoi). Mimo jiné vyučuje i tradici Haputanga, což znamená cesta těhotenství. Hapu neznamená pouze být těhotná, ale také to může znamenat komunitu nebo společenstvo lidí žijících pospolu. Te Kaha se zaměřuje ve své práci především na to, jak znovu posílit účast muže v celém procesu. Jeho oblíbené rčení je: „My jsme těhotní, nikoli: má žena je těhotná.”

Praktické semináře a přednášky s Te Kaha se poprvé v ČR uskuteční na přelomu května června. Omezená kapacita. Rezervujte si své místo včas na www.pounamu.cz


Na začátku bych rád upozornil, že některé věci, o kterých budu mluvit, mohou u věřících křesťanů vzbudit pohoršení, už jsem to u nás zažil. Mým náboženstvím není křesťanství. Chci zmínit, že má odbornost se vztahuje nejvíce na období těhotenství. To znamená od chvíle, kdy se potvrdí, že se skutečně jedná o těhotenství a že ti dva jsou v očekávání, až do porodu, do chvíle, kdy vyjde dítě ven, do světa světla. Samozřejmě, že znám to, co souvisí s dobou před i po těhotenství, ale já a má žena jsme si těhotenstvím prošli třikrát a tak o té části vím asi nejvíce.

Jak byste přiblížil tradici Haputanga českým ženám a mužům – nastávajícím rodičům, kteří se s podobným tradičním a uceleným systémem péče o těhotnou ženu a nenarozené dítě setkávají pravděpodobně vůbec poprvé?

Když je muž se svou ženou a stanou se těhotnými (doslova), je to něco tak přirozeného, jako když ráno slunce stoupá na oblohu. Tak nějak bych to vysvětlil. Není nic složitého na tom masírovat ženě nohy nebo záda nebo zpívat svému dosud nenarozenému dítěti. Řeknete si, neobvyklé. Ale možná není neobvyklé to, co dělám, možná že západní mysl se stala neobvyklou. Zbytečně věci komplikujeme. Upřímně, ani já nejsem od západních konceptů oproštěný, protože jsem byl vychován v západním světě. Já jsem měl jen štěstí, že jsem si uchoval více z těch tradičních věcí, které dělám.

… potom Te Kaha hovoří o pojetí partnerství z hlediska věrnosti v páru, mluví o tom že v historii sice mohl mít jeden muž třeba i více, než jednu ženu a jedna žena mohla mít vícero mužů. Ale dnes je to tak, že jeden muž si žije s jednou ženou a vzájemně se ctí a jsou si věrní.

Když je určitému muži vybrána konkrétní žena, je to jiná situace. Jejich dítě bylo potom velmi, velmi speciální. Stvoření nového života je něco, k čemu se přistupovalo s velkou vážností. Protože děti jsou pro nás vůbec tím nejvzácnějším pokladem, který existuje. Mí lidé vnímali děti jako někoho, kdo patřil celé vesnici. Ať už byly děti kohokoli, byly nakrmené u kteréhokoli ohniště.

Existuje v rámci vaší tradice cosi, jako příprava na mateřství respektive vědomé početí? Pokud ano, jak taková příprava probíhá?

Určitě existuje jakási příprava jak ženy, tak muže na těhotenství. A to jak na fyzické úrovni, tak nefyzické. Obzvláště, pokud mají lidé problémy s početím. Upravuje se to, co člověk konzumuje. Třeba na západě je dnes velmi časté, že má muž nízký počet spermií. Máme velmi účinné techniky, které se používají, například pokud je muž málo plodný a pokud chce pár otěhotět.

Jak vnímáte v rámci vaší tradice duchovní rozměr početí a stvoření nového života?

My máme Waydua. Moji lidé se dívají na všechno z pohledu předků. Je to jednoduché. Když se dva lidé rozhodnou ke spojení, tak také předci těchto dvou osob, celá jejich genealogie, „Fakapapa“ na sebe vzájemně dívají a vnímají že tento pár společně vytvoří tělo, aby hostilo ducha dítěte. Bez ohledu na to, jak k tomu dojde, dojde k tomu. Je velmi dobré, pokud předci obou těchto bytostí jsou spolu v souladu. Proto, když se ptáte na duchovní (spirituální) rozměr tvoření nového života, nevím, co přesně je tím míněno. Fakapapa označuje harmonické spojení našich předků. Vím, že moji „Tipu“.. předci, jsou se mnou neustále. Je vidět, že předci mé ženy a moji vlastní předci byli šťastní, že se mohou společně propojit, protože s ženou máme tři děti.

Pro mě pojem „duchovní“ znamená spojení s duchy mých předků, přímo s mými předky. Vysvětlím to na příkladu. Když my jako rodiče milujeme své děti, tak to, že se potom odebereme do jiného světa, přeci neznamená, že se tím změní náš vztah k dětem. A z toho také vyplývá, jak se moji předci dívají na mě, jak mě vnímají. Vím, že se mi snaží pomáhat, bdí nade mnou a dohlížejí na mou cestu odtamtud, kde jsou. Je tohle ten spirituální rozměr, na který se ptáte?

Koncept spirituality je pro mě velmi abstraktní, jsem schopen Vám říct, co tento pojem znamená pro nás, ani nevím co přesně tím slovem „spirituální“ máte na mysli vy. Když půjdu k posvátné hoře nebo řece nebo na posvátné místo, tak jak to děláme my a tam rozmlouvám s předky. Je to dobrá věc nebo ne? Je to duchovní? Já opravdu nevím.

Nejen v Česku, ale i v rámci Evropy a v Americe je na vzestupu určitý trend a módní vlna, jak dát vědět okolí, že je pár v očekávání. Jakým způsobem se tato informace sděluje ve vašem společenství?

U nás, jakmile je jasné, že jsou dva v očekávání, ihned to všem sdělí, protože to je ta nejradostnější a nejkrásnější událost. Každý jim chce okamžitě blahopřát a slavit a všichni se radují. Tradičně se všichni začnou shánět po té nejkvalitnější a nejlepší potravě a ta je přinášena ženě, která je „hapu“, těhotná. To nejkvalitnější a nejvybranější dostane žena, zatímco muž si vezme to, co zbude. Těhotná žena je tím nejcennějším, nejvyšším darem. Dokonce i staří dají těhotné ženě to nejlepší a sami jsou v pořadí až za ní, natolik je v naší tradici ceněna těhotná žena. To ona přináší nový život.

Můžete přiblížit, jak tradice vašeho lidu Tuuhoe (čti túhoi ) přistupuje k těhotné ženě a dítěti? Mám na mysli především společenský kontext a postavení v rámci rodiny.

Ve vašem západním jazyce je oblast, ze které pocházím já a můj lid, nazývána západní pobřeží hojnosti, neboli „the Western Bay of Plenty“.

My říkáme, že muž je „tapu“ a žena je „noa“. Žena má schopnost kdykoli způsobit, aby se muž odvázal a muž může použít svou specifickou posvátnou energii, jíž je držitelem, aby pomohl vynořujícímu se duchu na svět. A to energeticky i fyzicky. Tak vidím, že budu potřebovat vysvětlit mnohé o našem tradičním pohledu na svět. Musím vám poskytnout nejdříve kontext pro pochopení toho, o čem mluvím.

Mnoho lidí mylně interpretuje energii muže a ženy. Myslí si, že mužova energie jej dělá dominantním. Ale není tomu tak. Dominantní energii nese žena. Dokonce i v mé zemi se spousta lidí dnes probouzí a zjišťuje, že to co se říká, že tak vůbec není, že to je úplně naopak. „Manna“, blahobyt našich lidí je přímo spojen s „manna“ našich žen.

„Wahine“ znamená žena. Žena stojí výše, než muž, protože je ve vývoji starší. Protože žena byla první stvořenou lidskou bytostí a také byla první – prvním člověkem narozeným první lidské bytosti. Ale líbí se mi i koncept mého syna, který říká oukej, tak Atsua jako první stvořili ženu, ale jakmile to správně pochopili, tak stvořili nás „Taane“, muže. 🙂

Jak tedy probíhá péče o těhotnou ženu z pohledu muže?

Tak v první řadě, kdo je ten, kdo je příčinou těhotenství? Muž. Takže předpokládám, že on je také tím, kdo dokonale zná svou ženu i po intimní stránce. Ale nemusí tomu tak být vždy. Znám od naší kamarádky příběh asi padesátiletého muže, který byl naprosto zdrcený tím, že za celý život v manželství nespatřil svou ženu nahou. Bylo jim řečeno, že vždy musí být oblečení nebo po tmě nebo pod peřinou, a toho se drželi. Pokud ale muž svou ženu intimně zná, je s ní stále v kontaktu, je přímo ideálním partnerem v těhotenství. Předpokládám, že jsou spolu ráno i večer, tak má muž možnost ženu namasírovat, má možnost dozvědět se o tom, o čem ona sní, v co doufá nebo čeho se bojí. Mohou to spolu sdílet. Pokud se muž stará o svou těhotnou ženu, samozřejmě se to neomezuje jen na masáž nohou a zad, ale pečuje oni i emocionálně. Měl by být schopný ji uklidnit, ujistit, obzvlášť ve chvíli, kdy má žena strach.

Při své práci (péče v těhotenství a příprava na porod) se zaměřujete na muže, což je pro Česko a potažmo Evropu dost neobvyklé. Většina předporodních kurzů se zaměřuje na ženy, maximálně na páry. Co muže učíte a jak je vaše učení přijímáno samotnými muži?

V podstatě, jako muži mi není úplně příjemné, když jiný muž sahá na moji ženu. I když je to doktor. Není to tak? Je to takový úplně základní mužský přístup: to je má žena, já jsem její manžel a jsme spojeni, zachováváme si navzájem věrnost… prostě sledovat, jak nějaký doktor dělá vaší ženě vnitřní vyšetření, to může být docela nepříjemné. Proto, pokud mě jiný muž chce učit, jak mám správně pokládat ruce na svou ženu, nikdy neučíme vnitřním způsobem, vždy jen zvenku..

… principiálně, když u toho byl muž na počátku, tak proč by v tom neměl zůstat po celou dobu? Proč by z toho měl být vyloučen? Proč si každý myslí, že je to všechno jen věc ženy? Proč by to mělo být? Je to snad tak, že muž dá své sperma, děkujeme mu mnohokrát, tady jsou dveře? To je nesmysl. To není, kdo my jsme. Celé je to o znovu posílení může, jeho účasti v celém procesu. Říkejme: my jsme těhotní, nikoli: má žena je těhotná. Proto ode mě pořád slyšíte: „…když jsme poprvé otěhotněli“. Týká se to nás obou, nejen mé ženy.

Naší tradici Oriori považujeme za přesnější a spolehlivější metodu pro zjišťování stavu dítěte, než je moderní ultrazvuk. Dítě vám sdělí, co potřebuje. Pravidelnou praxí se vytváří jakýsi podmíněný reflex přímé komunikace.

Praktiky zahrnují například specifickou těhotenskou masáž, motivaci děťátka k zaujmutí ideální polohy pro porod, práci s děložním hrdlem či zacházení s placentou.

Jak probíhá tradiční porod a uvítání dítěte bezprostředně po narození v této realitě respektive v běžném světě?

Uvítání dítěte na svět… říkáme tomu rituálu Tohi, neříkáme tomu křest, protože nejsme křesťané, ale podstatou je určité odevzdání dítěte určitému způsobu bytí. Je to moment, kdy je dítě uvítáno na tento svět, svět světla. Pro vynořujícího ducha je to naprosto nová zkušenost.

Buď to udělá muž, nebo jeden z duchovních vůdců vesnice. Při rituálu používáme vodu, slovo, zpěv, dítě je zasvěceno určitým Atsua, kteří mu pak propůjčují určité schopnosti. Ti různí Atsua jsou všechno síly, které přináleží planetě Zemi. Je jich mnoho a my jich několik zvolíme pro ducha daného dítěte, které pak obdrží určité schopnosti. Ty vlastnosti odpovídají určitým Atsua a jsou v dítěti pěstovány.

My víme, jak některé věci uchovat v paměti DNA, zatímco vědci o něčem takovém dlouho pochybovali. Abych tu otázku zodpověděl zcela, potřeboval bych více prostoru, abych se jí mohl zeširoka věnovat a popsat vám všechny naše Atsua a jejich fungování mezi tímto světem a oním světem. Tady se dostávám k tomu, že když dítě vstoupí do této reality, zde má odbornost končí. Takže když mluvíme o prenatáním a postnatálním období, má odbornost se vztahuje především k období těhotenství. Takže před a poporodní období je celá velká oblast, na kterou se odborníkem být necítím.

Co vás motivuje k tomu jezdit po světě a šířit Haputanga – maorskou porodní tradici?

Jednou jsme to s mou ženou zdlouha probírali a dospěli jsme k tomu, že my jsme tu znalost získali zdarma, byla nám dána. A nepřísluší nám tedy, abychom na ní seděli a syslili si ji pro sebe.

Co mě motivuje? Cestuji tak jako tak, protože pracuji s pounamu (posvátný nefrit), takže mě to vlastně nic nestojí. Tak dlouho, dokud svým cestováním a přednášením nepřipravuji své děti a rodinu o jídlo, jsem ochoten sdílet, co znám. Na tom jsme se s mou ženou shodli, že bych to měl dělat.

Dělám to proto, aby lidé měli možnost volby, když přivádí vynořujícího se ducha na tento svět. Když se lidé nedozví, že se dají věci dělat jinak, tak nemají svobodu volby. Mají svobodu leda v tom, vybrat si jedinou nabízenou cestu. Pokud ale lidé tu volbu mají, tak si mohou vybrat mezi západním přístupem k těhotenství, kdy mají k dispozici lékaře sestru a porodnici, anebo mohou zvolit daleko přirozenější cestu, cestu, kdy lidé mohou vše přizpůsobit svým individuálním potřebám. A to je moje motivace, abych o tom s lidmi mluvil.

Co ještě nezaznělo a je podle vás důležité sdělit?

Mým velkým přáním je, aby některý z těch nastávajících otců mohl zažívat to, co jsem zažíval a zažívám já… tu nádernou jednotu se svou ženou a vynořujícím se duchem dítěte. Ty chvíle, kdy se všichni cítíme, být jedním. To je moje upřímné přání a motivace.

Mnohokrát děkujeme za tvůj čas a sdílení.

To neděkujte mě, to není můj čas, patří mé ženě a mým dětem.


Te Kaha jedním z posledních strážců maorské moudrosti a této podivuhodné kultury, pomalu mizející pod tlakem moderního světa. Te Kaha nese nepřerušené spojení s tradicí, kterou datuje od počátku věků. Je předávána nejen ústní formou, ale také přímou cestou od předků člověka, za které Maoři považují například kameny i řeky. Jeho země Aotearoa, dle nás Nový Zéland, je první zemí, která řece uznala stejná práva, jako mají lidské bytosti. Te Kaha denně pracuje s nefritovým kamenem Pounamu, velmi tvrdým minerálem, z něhož vyřezává kultovní předměty, nefritové nožíky na léčivé byliny a silové ozdoby. Byla mu také předána znalost maorské porodní tradice, obzvláště přímá komunikace s dosud nenarozeným dítětem, kterou učí spolu s dalšími praktikami. Te Kaha má rodinu a tři děti, které šťastně porodili se svou ženou. Žijí soběstačně a v dostatku.


 

Rozhovor vznikl díky laskavé pomoci Diany Siswartonové, které organizuje pobyt Te Kaha v ČR.

Praktické semináře a přednášky s Te Kaha se poprvé v ČR uskuteční na přelomu května června. Omezená kapacita. Rezervujte si své místo včas na www.pounamu.cz.

17.5.2017 1:53| autor: Z dostupných zdrojů zpracovala redakce Babywebu

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist