Jak být dobrým rodičem?
Výchova dětí není samozřejmá ani jednoduchá záležitost, a přece se o ní ve školách neučí. Musíme se jí tedy učit sami. Mnohokrát čerpáme z příkladu našich rodičů – ať už pozitivně, že uplatňujeme stejná pravidla, zásady a výchovné metody jako oni, či negativně. A to, když se snažíme výchovným způsobům našich rodičů zcela vyhnout nebo dokonce dělat pravý opak.
Zdroj: archiv redakce
Poznej sám sebe
Většina z nás se také v mnoha situacích chová intuitivně a podle svého temperamentu, charakteru a hodnot, které vyznává. Proto se jeví jako úplně nejdůležitější při výchově dětí vlastní sebepoznání.
Poznání toho, co nás v životě ovlivnilo, ať už je to již zmiňovaný pozitivní či negativní vliv rodičů, pro ženy zejména matky, ale také vliv prarodičů, jakým způsobem žili a co se nám na jejich životě líbilo či nelíbilo.
Nicméně je také důležité poznat náš vlastní temperament, jací jsme, kolik máme trpělivosti a kam naše děti chceme směřovat. Je důležité si tyto věci uvědomit a pojmenovat. Nebojme se toho. Ve chvíli, kdy o nich víme, můžeme se rozhodovat, zda se podle nich chceme řídit.
Extrémy
Když si různé vlivy neuvědomujeme, jednáme podle nich, jsme v jejich vleku.
Příklad: jestliže výchova našich rodičů byla podle našeho mínění příliš přísná a my se na ně za to zlobíme, můžeme ve výchově našich dětí naopak přejít do druhého extrému příliš liberální výchovy. Nicméně naše osobnost může být řekněme spíše cholerická a potom se tyto dva extrémy mohou dostat proti sobě – stále dítěti povolujeme, povolujeme, nejsme důslední v dodržování pravidel a nakonec vybuchneme. Možná stejně jako naši rodiče.
Jestliže se nám nelíbí, jak nás naši rodiče vychovávali a my si řekneme, že takto rozhodně dělat nechceme, ještě není vyhráno. Je zapotřebí zapátrat v sobě a uvědomit si své slabé stránky, které mohou vést k jiným výchovným problémům. Nicméně také není vše ztraceno.
Kde brát vzor?
Vzorem nám nemusí být pouze matka či rodiče, ale i jiná rodina, někdo z příbuzenstva. Můžeme také pátrat v knihách. Vzorů okolo nás je dost, a to pozitivních i negativních. Nejprve je však nutné si uvědomit, k čemu nás příroda – naše vrozené vlastnosti a naše rodina – předurčují, a to mít pod kontrolou.
Sebepoznání je jednou z nejtěžších věcí a je to nikdy nekončící proces. Dobrou pomůckou je kritika, ale také například pozorování starších dětí, jak nás napodobují. To je asi to nejvýstižnější zrcadlo.
