Jak vrátit matky do práce
Kousek od pražské Thomayerovy nemocnice jsou těsně vedle sebe dvě školky. Jedna obyčejná, druhá pro děti zaměstnanců nemocnice. Dvě ženy, které právě přišly pro syny, mají jasno: firemní školka je pro ně lepší. Hlavně proto, že se přizpůsobuje jejich pracovní době. „Sehnat někoho, kdo by syna ráno hlídal, to si neumím představit. Musela bych chodit později do práce,“ říká zdravotní sestra Michaela Pelejová. Mohla by si sice upravit pracovní dobu, tím by ale přišla o možnost dělat v třísměnném provozu a spolu s tím i o dva tisíce měsíčně na příplatcích.
Zdroj: archiv redakce
Školka Thomayerovy nemocnice je první firemní školkou, která v Česku začala fungovat. Nebo také poslední, která zbyla z kdysi běžných závodních školek. Nemocnice totiž v roce 1992, když se měly dvě třídy pro děti zaměstnanců rušit, prosadila, že se místo toho připojí ke škole a školce pro malé pacienty. „Náš management byl tehdy prozíravý,“ říká ředitelka školky Iva Křivánková. Tehdy bylo míst ve školkách dost, dnes je ale situace jiná. „Školky berou přednostně děti v předškolním věku, tříleté prakticky neumístíte,“ říká Křivánková.
To je jeden z důvodů, proč o založení školky začíná uvažovat řada firem. Jednou z nich je Klaudiánova nemocnice v Mladé Boleslavi. „Je to reakce na to, že řada našich pracovnic, sester a lékařek odkládá nástup do práce nebo nemůže pracovat na plný úvazek. Nemají vyřešené hlídání,“ říká člen představenstva nemocnice Václav Řičař. „Přemýšleli jsme, jak je dostat zpátky do práce. Měly by zájem, ale hlídání je palčivý problém.“
Také firma Dekonta, která poskytuje ekologické konzultační služby, se chce starat o děti svých zaměstnanců. „Začínali jsme jako mladá firma, matek máme hodně,“ říká Iveta Čepeláková, která má projekt školky na starost. Firma si od vlastního zařízení slibuje, že matky naláká do práce i s velmi malými dětmi. „Prostory pro děti jsou přímo na pracovišti, matky je budou mít nablízku, mohou si k nim odskočit i nakojit.“
Matky totiž firmě citelně chybí. „Některé na sebe mají navázané zákazníky, ti jsou na ně zvyklí. Ženy z oblasti výzkumu a vývoje na sebe zase mají navázané projekty, je lepší, když se kontaktní osoba pro ministerstvo nemění,“ říká Čepeláková. Umožnit ženám pracovat i s velmi malými dětmi je podle ní výhodnější než přijímat někoho nového: „Najít kvalifikovaného člověka je problém, kdo je schopný, je zadaný. Navíc matky jsou nejloajálnější a nejpracovitější zaměstnanci.“
Ani mladoboleslavská nemocnice, ani Dekonta ale neuvažují o založení klasické akreditované školky. Nejde ani tak o to, že to je byrokraticky komplikované. Hlavní důvod je, že na školku, kterou dotuje stát, se vztahují omezení. Dítě tu nemůže být celodenně, jinak by rodina přišla o rodičovský příspěvek. „O hlídání, které by znamenalo ztrátu příspěvku, nebude zájem,“ říká Čepeláková. Totéž si myslí Václav Řičař: „Budeme se snažit to udělat tak, aby naše matky nepřišly o rodičovský příspěvek.“
