Jak vychovávat dítě?

Autoritativní výchova

Při tomto stylu si dítě zvykne bezvýhradně se podřizovat autoritě a přijímat její názory. Bude ve všem méně aktivní, protože nechce riskovat trest. Bývá celkově úzkostnější a méně tolerantní k druhým osobám. Když se potom ocitne mezi svými vrstevníky s odlišnými normami, jeho aktivita zesílí a chová se „zakázaným“ způsobem. Může docházet až k agresivnímu prosazování vlastního já.

Liberální výchova

Na druhém pólu je dítě, které dostane vše, co chce, je zahrnováno penězi či dárky, kterými rodiče jaksi kompenzují nedostatek citových projevů. Ti se o jeho záliby, zážitky nebo případné starosti nezajímají, takže vlastně dítě zanedbávají. I ono se bude v životě cítit svým způsobem nejisté.

Pod vlivem této takzvaně liberální výchovy si nevytyčuje vyšší životní cíle a nezvykne si v životě překonávat překážky. Nerozvíjí se jeho vytrvalost a charakterová aktivnost, nedůvěřuje svým schopnostem. Nemá proč – rodiče, kteří aplikují liberální výchovu, všechno za dítě zařídí a dávají mu najevo, že ono za nic nemůže a nic nemusí.

Demokratická výchova

Když u dítěte podporujeme příznivé rysy charakteru, jako je vytrvalost nebo sebeovládání, když jsou na ně kladené přiměřené požadavky a když je bereme jako plnoprávného člena rodiny, který má ovšem také své povinnosti a jejich plnění považujeme za samozřejmé, neužíváme přísných trestů a vztahy mezi dítětem a rodiči jsou přátelské, uplatňujeme styl výchovy, která se označuje jako demokratická výchova. Je to ideální typ.

U dětí se rozvíjí svědomitost i celková stabilita osobnosti. Výchova je důsledná, avšak jemná. Pravidla existují, na jejich dodržování se dbá v souladu s potřebami všech členů rodiny. Rodiče dětem naslouchají, takže mohou usoudit, zda je dobré udělat v zajetých stereotypech občas výjimku.

Komunikace

Zajímavé je, že stejný výchovný prostředek či postup je u některého dítěte účinný a na jiné neplatí. Podstatný je totiž vztah mezi vychovatelem a vychovávaným. Důležitá je také okamžitá konkrétní situace. Způsob výchovy tedy znamená soustavnou komunikaci dospělých s dítětem a vhodnou volbu výchovných prostředků.

Na dítě také v nemalé míře působí temperament vychovávajícího, jeho nezralost, případná agresivita, labilita, intelektové, somatické či duševní handicapy, nespokojenost s jeho vlastním životem apod. Silný vliv mají zkušenosti dospělého s výchovou, kterou sám zakusil jako dítě v rodině či ve škole.

Při formování osobnosti dítěte je vždy určující kladný emoční vztah k němu. Optimální způsob výchovy je tedy možno vymezit kladným emočním vztahem v kombinaci s demokratickým typem výchovy. Najít tu správnou míru však nebývá vždy lehké.

Stanovení hranic

Od devadesátých let převažuje trend liberální výchovy. Rodiče by si však měli vymezit určité hranice, jasná a platná pravidla a důsledně je dodržovat. Dítě se tím povede k vlastní zodpovědnosti za to, co dělá. Rodiče by se samozřejmě měli s dítětem naučit mluvit. Vysvětlit mu, proč jsou pravidla taková a proč je musí dodržovat. Důležité pro výchovu jsou také vztahy mezi rodiči, protože dítě je neustále ve střehu, pozoruje a napodobuje.

Je velmi těžké uplatňovat tento způsob výchovy a ne vždy se to povede, protože, jak už bylo řečeno, každé dítě je jiné a na každé dítě platí trochu něco jiného.

Měli bychom se proto zamyslet, zda naše dítě netrpí pod vlivem působení naší osobnosti, zda nemůžeme zlepšit vztah k němu. Dobrá komunikace s dítětem a společné příjemně strávené chvíle jsou nejen velkým přínosem do našeho života, ale i zdrojem naší radosti.