Je to dítě skutečně moje?
V tak zvaném moderním západním světě je průměrně každé desáté dítě vychováváno mužem, který si myslí, že je jeho otcem, ale není. Náš živočišný druh v tom není zřejmě žádnou výjimkou, protože zoologové zjistili naprosto stejný jev i u jiných, na první pohled přísně monogamních živočichů.
Zdroj: archiv redakce
Příběh:
Můj kamarád uvažoval o tom, že si nechá udělat test otcovství. Nemůže být tato podnikatelská aktivita (jedná se o komerční službu) hrobařem nejednoho až dosud šťastného manželství? A dá se vůbec odhadnout, kolik nic netušících otců vlastně vychovává svého levobočka?
Levobočkové
Nejzajímavější je však procento výskytu ilegálních levobočků v závislosti na sociální a ekonomické úrovni dotyčného otce. Anglický profesor R. Baker ve svém díle „Válka spermií“ uvádí, že ve Velké Británii je u občana, požívajícího nejvyšší socio-ekonomický status, pravděpodobnost výchovy takovéhoto kukaččího mláděte sotva jednoprocentní, u příslušníka střední třídy tato situace nastává asi v 5 – 6% případů a teprve otcům z nižších a podprůměrných příjmových kategorií jsou cizí potomci podstrkáváni s 10 – 30% pravděpodobností.
Výchova je nejdůležitější
Rodinní sociologové však většinou zastávají názor, že vazba otec – dítě se vytváří a upevňuje hlavně výchovným působením, takže předání genetického materiálu může být považováno za faktor podružný. Tuto teorii ostatně potvrzují harmonické rodinné vztahy u mnoha dětí zplozených umělým oplodněním anonymního dárce při otcově neplodnosti.
Upřímně tedy radím všem, aby po důkazech svého otcovství raději nepátrali a za peníze takto ušetřené koupili tomu nevinnému pacholeti raději nějaký pěkný dárek. Zkrátka by neměla přijít ani jeho matka, která je na rozdíl od nejistého otce vždycky jistá.
