Karty ukazují cestu

„Nejste první, kdo si ke mně bere diktafon,“ směje se známá pražská kartářka Ivana Vondráková na mou otázku, jestli jí nebude nahrávání našeho rozhovoru vadit. „Témat je během rozhovoru někdy tolik, že si lidé nahrávají mé povídání zcela běžně,“ říká. Ivany Vondrákové, která se výkladem karet živí již dvanáct let, jsem se šla zeptat na tarotové karty. Co mi řeknou, s čím mi pomohou a jak je využiji například jako rodič?

Co říkají vaše děti, když se jich lidé ptají, co dělá máma?
(Směje se.) Dřív jsem se také zajímala, jestli děti s mým zaměstnáním nebudou mít problém. Ale ony s tím vyrůstají, jim to přijde naprosto normální. Dnes je jiná doba - spousta dětí řeší, v jakém jsou znamení, a hodně dívek si dnes samo vykládá karty. Pro mne osobně bylo velmi důležité přijmout fakt, že tím, co dělám, jsem jiná. Musíte prostě přijmout, že na třídním srazu, kde z většiny bývalých spolužáků jsou nyní manažeři, vy řeknete, že vykládáte karty, čtete z ruky a zabýváte se numerologií. Stejně tak to vidí mé děti. Nemají s tím problém.

Vystudovala jste pedagogickou a zdravotnickou školu. Jak jste se dostala ke kartám?
Přes tatínka. Můj otec byl technicky vzdělán, dokonce učil na technice. Od malinka s námi sbíral byliny a měl hrozně zajímavé filozofické názory. Vždy nám dával najevo, že existuje ještě něco „za“. A že to máme respektovat a nevyřazovat ze svého života. Říkával mi, že není nic špatného na tom, když jako malé dítě vidím skřítky či že se stane něco, co jsem již předtím cítila. Ukázal mi, že svět není jen o tom, co viditelně existuje.

Od bylinek k tarotu je ale dlouhá cesta…
Neovlivnil mě jen tatínek. Byla to také moje učitelka klavíru, která mi často povídala o duších. A mne to hrozně bavilo. Na tuto cestu mě také zavedla vážná nemoc syna. Když ho lékaři odepsali, musela jsem hledat jiné metody. A najednou se to vše spojilo. Zjistíte, že používáte sama od sebe něco naprosto přirozeného. Něco, co cítíte, že je dobré a že funguje.

Jak nám tedy mohou karty pomoci?
Karty neříkají, co se člověku stane. Karty mu pouze ukazují cestu. A on si díky nim může některé body – pokud to jde – obejít. Náhody neexistují. Každá situace ho upozorňuje na nějaké jiné věci, kterých by si měl všímat a které by měl opečovat.

Takže se všem věcem mohu vědomě vyhnout, vím-li o nich?
Některé věci jsou součástí přirozeného vývoje - staly se, aby se něco změnilo. Některé věci člověk ovlivnit nemůže a nesmí. Věci, které se nemohou ovlivnit, se ve výkladu mnohdy ani neobjevují. Některé události jsou součástí našeho osudu nebo je to součástí osudu někoho jiného. Obojí znamená, že se s událostmi nedá nic dělat. Člověk jim bude jenom přítomen, ať se mu to líbí či nelíbí.

Lidé ode mne někdy očekávají, že budu jejich kamarádka, maminka, sestra nebo jejich guru. To ale nejde, ten člověk by na mě potom byl závislý a upnutý. Jako sestra pro ně budu moc familiérní. Tykat si s někým jako kamarádka asi také není to pravé. A guru také nejsem. Oni mě učí, to je vzájemný dialog. Proto je důležité, jak si to člověk nastaví.

Když v kartách vidíte nepříjemné věci, jak je sdělujete klientům?
Vykládání karet je věc etiky. Když vidím něco hodně špatného, upozorním na tento problém jinou cestou. Můj úkol je člověku sdělit, že v nejbližších měsících jeho cesta směřuje tímto směrem. Ne ho děsit. Většinou lidem potom samo dojde, co je v jejich životě špatně a co musí změnit. Nejdůležitější je, aby si člověk uvědomil, proč se to děje, ne aby se lekl samotné události.

Nezdá se vám, že si lidé snaží jen ulehčit rozhodování, když za vámi přijdou? Mám vzít tu novou práci či nemám? To je přece přenášení odpovědnosti… Nemyslíte, že se prostě jen nechtějí sami rozhodnout?
Dnešní doba je uspěchaná a člověk se snaží vše usnadnit. Jsou i lidé závislí, kteří jsou prostě líní se rozhodnout sami a proto přijdou za mnou, abych to podle karet rozhodla za ně. Využívají toho. Ano, mám lidi, kteří volají: „Mám tam zítra jet, nebo ne? Mám to udělat nebo nemám?“ Takové lidi ale rychle rozpoznám a dávám si pozor, co jim říkám. Většinou je povzbudím v tom, aby udělali svá rozhodnutí sami.

Stalo se mi, že ke mně přišla žena, která řešila krizi ve vztahu. Karty ukazovaly, že za dva roky bude mít nový vztah, velmi stabilní a šťastný. Dokonce se objevovala svatba. Když ale řeknu ženě, že se za dva roky vdá za jiného partnera, ona s velkou pravděpodobností přestane řešit tento vztah, možná ho hned ukončí. Proto jsem to neudělala. V těchto případech naznačím, že zde bude nový vztah. Důležité ale je, aby si současný vztah nejdříve řádně odžila. Bude totiž možná důležitý pro další vztahy.

A jaký je to pocit ovlivňovat lidské osudy? Mnoho lidí se podle vašich výkladů řídí…
Výklad není svazování. Výklad karet je ukazování cest, kterými člověk může jít. Výběrem člověk dostane obrovskou sílu. Vždy se cítím vůči všem informacím hodně malá a hodně pokorná. Člověk se kartami nesmí dát ovlivnit natolik, aby ztratil svobodnou vůli. A to vždy klientům zdůrazňuji.

Chodí za vámi lidé pravidelně či pouze když mají problém?
Chodí s velkými problémy, chodí s menšími problémy, chodí se také radit o hezkých událostech. O dětech, dovolené či svatbě. Vybíráme spolu nejlepší data pro oslavy, porod, otěhotnění a tak dále. Často chodí i těhotné ženy, ženy, které nemohou otěhotnět či samotní tatínci.

A co s vámi řeší například těhulky?
Budoucí maminky hodně řeší, jak jim těhotenství změní vztah, většinou řeší pocit nejistoty. Často to jsou silné osobnosti, které byly zvyklé na nějaký standard, trápí je tedy otázka finanční nejistoty nebo strach, že se ukáže, že se o partnera nemohou opřít. Maminky mají dnes často perfekcionalistické sklony a chtějí proto detailně rozebírat, jak zvládnou porod, jak zvládnou péči o miminko a tak dále. A ptají se také na miminko, jak se má a jestli je zdravé.

V kartách jedné těhotné kamarádky například vycházelo, že její dítě nikdy nebude holdovat hračkám, ale že bude mít rádo všechnu techniku, která patří do rukou dospělým lidem. Od dvou let si opravdu nehraje s ničím jiným než se starou klávesnicí či ovladačem od televize.

Karty mi mohou říci, jestli je mé děťátko zdravé?
Karet se můžete zeptat na všechny otázky, záleží na kartách, jestli odpoví. Říkám tomu takový malý karetní ultrazvuk. Dá se podle něj poznat, jak se miminku daří, jestli je vše funkčně v pořádku, jak spolupracuje s maminkou, jak vnímá její prožitky a problémy.

Miminko dělá neuvěřitelně mnoho věcí. V prenatálu toho velmi mnoho prožívá. To jsou vše věci, se kterými se rodíme, a neuvědomujeme si, že prvotní impulz byl ještě v bříšku naší maminky. Miminko si bere z maminky jakýkoliv strach, všechny obavy, stresy a nejistoty se na miminku podepisují. 

A s čím za vámi chodí tatínkové?
Zvláštní je, že často řeší, že si nerozumí s dospívající dcerou nebo proč se jejich výchovné metody nelíbí jejich partnerce. Někdy si také neví rady s tím, jak uplatnit svojí mužskou energii v rodině, či se přijdou zeptat, jestli jejich děti budou stejně úspěšní právníci či lékaři jako oni. Také se ptají, jestli jejich děťátko nebude mít genetickou vadu. 

Jednou mi těhotná klientka přivlekla muže a žádala mě, abych mu vysvětlila, že opravdu může být u porodu. „Podívejte se do něj, jestli to zvládne, prosím vás,“ povídala. A já jsem musela budoucí mamince bohužel říci, že – jak muž sám tvrdil - opravdu nezvládne. „Ale vždyť to je šéf velké firmy, velký silák,“ oponovala mi žena. Ano, to on byl. Ale já jsem viděla, že má také velké niterní cítění. Měl ji tolik rád, že by se zbláznil, kdyby viděl, že nemůže pomoci. 

Jak se vůbec v jednadvacátém století provozuje věštění?
Těžko. Věci mezi nebem a zemí ale existují odedávna, vždy byly, jsou a budou. A někteří lidé budou vždy bojovat proti. Dříve se čarodějnice upalovaly, dnes se vláčí médii. Ale to není na škodu. Lidi to totiž učí přemýšlet.

Myslím, že tento způsob terapií stejně přežije, protože vždy bude dost problémů, na které budou lidé hledat odpověď. 

Vykládání karet, numerologie a chiromantie je vaším denním chlebem. Praktikujete vaše schopnosti doma?
Mám možnost se napojovat na lidi. Ale co se týče vlastní rodiny, mám k nim jiné vztahy a pocity. Jako matka, partnerka, sestra a tak dále. Doma si ráda naběhnu na problém. Já také potřebuji být ta matka, která neví, či partnerka, která udělá chybu. Kdybych si vykládala po večerech, kam syn večer chodí, asi bych se dostala někam jinam. To je potom určitá forma patologie.

Myslíte, že vaše děti věří v to, co děláte?
Myslím, že ano. Protože když se večer sejdeme, ptají se mne, kdo dnes u mne byl a z čeho jsem dnes utahaná. Mým dětem je to, myslím, příjemné. Mají to nastavené jinak. To je jako když máte rodiče artisty. 

Vedete je sama k podobným věcem?
Děti se mnou nechodí na nějaké rituály, nemají nějaké ochranné oleje a amulety na sobě a tak dále. Děti k ničemu nenutím. Prioritní je přístup: Objev si to sám. 

Vykládala jste tedy už svým dětem karty?
Mám tři děti a vykládala jsem jen prostřednímu synovi, jednou. Sám si o to požádal, sama bych mu výklad nenavrhla. Přišel a řekl, že mne teď potřebuje. 


Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené