Kateřina ve 31. týdnu těhotenství: Pro mě je jednička(ář)

TĚHULKA LIVE! KATEŘINA V září se dále dívám svýma učitelskýma očima na svět kolem sebe a všimla jsem si zajímavé věci – mám doma jedničkáře! Tomáš se narodil jedenáctého v jednu nula jedna po poledni a konečně udělal první samostatné kroky – zase stylově, když mu byl jeden rok a jeden den.
foto: Fotopromě.cz

Foto z ateliéru rodinné fotografie“ Fotopromě.cz


A holčička se narodí dost určitě minimálně se třemi jedničkami v datu, takže už teď mají sourozenci něco málo společného – kromě mámy a táty. Vůbec mi teď dělá syn radost – každý den objevuje něco nového na tomto světě. Během týdne obohatil celkem obstojně svůj slovník – nesnaží se sám vylézt na houpacího koně Ferdu, ale udělá prosím prosím ručičkama a řekne „houpy", miminkovské „brm" nahradilo „auto", zato „brm" je teď pití a „mňam" jídlo – v tom jsme měli trochu hokej. Systém nevkládá jen do své mluvy, ale i do hraček – auta jsou ve spodním šuplíku, kostičky a jiné dřevěné hračky v horním, večer je třídíme a jde mu to zase na jedničku. A taky už mě dokáže poučit. Rád se mi přehrabuje v kabelce, to mu pod dohledem dovolím. Najde vždycky diář, podívá se na mě káravým pohledem – prohodí „nenene", odnese jej do knihovny a zařadí vedle knih – je to přeci jen malá knížka a on má rád řád.

Oslavili jsme Tomovy první narozeniny a hlavní dárek v podobě samostatných krůčků si dal vlastně sám, leč o ten jeden den později. V předvečer jeho narozenin jsme vyvěsili girlandu, takže už ráno se trochu podivoval, co to je a co že se možná bude dít. Samozřejmě měl narozeninový dort připravený tak, aby vše mohl – tedy celý bílý, piškotový s pudingovým krémem a čerstvými jahodami a hlavně s králíky v klobouku. Přála jsem si, aby byl vkusný a „na míru" a snad se vše podařilo. Foukání svíčky jsme poctivě trénovali na bublifuku, ale naostro to nevyšlo. Co mě ale překvapilo – druhý den si hrál s píšťalkou, do které bezpečně foukal, až jsem mu ji zabavila.

Nezvládli jsme další věc – a vážně to nechápu! My všechny tři děti máme z prvních narozenin krásné fotky – s maminkou a tatínkem a se sourozenci, pak detail – smějící se krásně oblečené dítě, jak pokojně sedí vedle dortu se zapálenou! svíčkou. To my tedy nemáme. Měla jsem co dělat, abych to své dítě vůbec u dortu vyfotila bez hořící ruky nebo oblečení. Tomášek má od narozenin houpačku do futer dveří, trochu jsme si na sebe upletli bič, ale za ten dětský smích, lehký strach a šťastné oči to stojí.

Čtěte také:

Slavení narozenin vnímám jako zvlášť důležitý rodinný rituál. Večer po oslavě jsem se dojala u porovnávání své rodinné fotky u dortu s Tomovou. Roční maminka, to je ale nesmysl – tohle batole z černobílé fotky má dnes své batole a další na cestě. A přemýšlela jsem o důležitosti rodinných rituálů v raném dětství dítěte, jak jsou významné pro vytváření skupinové identity, pro pocit náležitosti k rodině, pro získání pocitu, že je Tomášek naší součástí a že je pro nás teď ten nejdůležitější člen.

A pak jsem se vnořila do přednášek z fakulty a četla si o tom, jak podobné rituály formují osobní identitu, vlastně to, jaký bude malý jednou člověk, jak mu jimi můžeme pomoci při hledání jeho místa v životě, při vytváření partnerského vztahu a vlastní rodiny. Moc si přeju, aby v nás měl vzor, aby se cítil námi přijat a aby cítil, jak je pro nás důležitý, a proto s ním musíme být ve všech jeho důležitých okamžicích. A rodinné rituály budeme samozřejmě držet u obou dětí a jistě nás čekají o to nádhernější zážitky – těším se na Mikuláše, na Ježíška, na všechny narozeniny i svátky, na jejich první školní den, na jejich první rande, jak to s nimi budeme prožívat.

Těhulka LIVE!

Využívá nadstandardní program lékařské péče Materna II.

Doufám jenom, že se nám budoucí narozeninové oslavy dětí nezvrhnou v tak často viděný úmorný chaos, obžerství a destrukci v podobě rozšlapaných balónků a roztrhaných girland – jak to vídám v jednom fastfoodu. Brr, tohle nás snad nikdy nepotká. Pěkně slavme v kruhu rodinném a případně i nějakou softverzí s kamarády – děti se musí vyblbnout a rádi sdílejí své slavnostní nálady.

Začínám odkrajovat dny (zbývá jich kolem šedesáti) do porodu holčičky. Mísí se ve mně dva pocity – jsem vážně ráda těhotná, mám ráda svoje velké břicho a vlnění dcery, zvědavost – jak bude vypadat, jaké to bude, až se poprvé uvidíme a pomazlíme, jaký bude mít pláč, jakou barvu očí, jaké vlásky, jak bude vonět.

Zároveň už nezvládám všechno, co se ode mě očekává, se samozřejmostí – bolí mě záda a klouby, jsem unavená. Nastalo to mnohem dříve než u Tomáška, ale není divu. Takže se z druhé strany už těším na porod, až se mi začne pomalu proměňovat zátěž pupku na potěšení v peřince. A začínám jí vybírat dárek k Vánocům, ty vážně nesmějí být polovičaté (a určitě nebudou, když jsme se sestrou veřejně deklarovaly těch 16 druhů cukroví).

A teď nařídit budík, zítra musím vstát a dojít si na kontrolní odběr krve.

Hezké zářijové dny přeje
Kateřina


 

Kateřina právě prožívá 31. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

 

 

 

Komentáře k článku
Počet komentářů: 2
Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Jarko, to snad není možný! Ty naše děti-panny si jsou opravdu v lecčems podobné. Mimochodem gratuluji Vašemu Honzíkovi le druhým narozeninám, ať je zdravý a pohodový starší brácha. Ano, rovnání věcí, systém i kolíčky u nás jedou taky. Tomáš se posadí a kolem sebe z kolíčků utváří kolečko, říkám tomu "systém kružítko" - ani nehne zadkem a jenom se obkrouží pomocí nohou o 360 stupňů a kolíčkové kolečko vyrovná do přesné kružnice. Rád uklízí věci do šuplíků, hlavně co tam nepatří. Ale jak to po něm vypadá na zemi po snídani? To je zase tragédie... Zdravím Honzíka a držte se, už to máte za pár.

Obrázek uživatele Jarčátko
Jarčátko

Katko, Tomáškovi dodatečně všechno nejlepší k narozeninám. Je vidět, že z něj roste šikovný a samostatný kluk, a navíc brzy z něj bude velký bráška :-) S tím systémem a uklízením jste mě pobavila, u nás je to v některých ohledech podobné. Na jednu stranu sice Honzík trousí hračky všude po bytě a nemá s tím nejmenší problém, na druhou stranu mi ale dost často vyrovná magnetky na ledničce do jedné řady nebo když odněkud odcházíme a on by si chtěl třeba odnést místní hračku a já ho upozorním, že ale není naše, tak ji vždy odnese na místo, kde ji vzal. Tuhle v IKEA ukořistil někde ve výstavkách takový ten "maják" z dřevěných kroužků, a když jsme pokračovali v prohlídce, nenechal to tam rozebrané, ale pěkně všechny dílky seskládal a vrátil to na původní místo do jednoho toho vzorového "bytečku". Holt se ty Panny asi fakt nezapřou. Já například při věšení prádla musím mít u všeho oba kolíčky stejné barvy, a manžel mě občas zlobí tím, že mi pomáhá, podává kolíčky a schválně mi dává každý jiný :-D Jo a nedávno se mi úplně vybavil Jack Nicholson ve filmu "Lepší už to nebude", jak skáče jen po těch černých dlaždicích na chodníku. Honzík nejen že má po Nicholsonovi obočí (pouze napravo ovšem), navíc když jde po schodech, tak si na každém schůdku třikrát přešlápne, než udělá další krok. Jsem zvědavá, jaké další "úchylky" u něj ještě objevím. :-D

Mějte se krásně a opatrujte se ;-)

Jarka

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené