Katka v 23. tt: Maminko, nefuň a pojď!

TĚHULKA LIVE! KATKA Kdyby mohl ten náš Kulihrášek mluvit, určitě by tuhle větu používal často. Jeho vyčítavý pohled je všeříkající. Říkala jsem si, že problém nastane až někdy na začátku podzimu, nicméně už teď za Ondrou zaostávám na procházkách a zcela záměrně je výrazně zkracuji.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Téměř každý den vyrážíme s Ondráškem minimálně dvakrát na procházku. Pokud jsou nesnesitelná vedra (pro nás od 25 stupňů výše), tak chodíme brzo ráno/dopoledne a pak až v podvečer okolo šesté hodiny. I tak za kočárkem supím jako historická parní lokomotiva.

Abych Ondráškovi vynahradila délku procházky, nechávám ho capkat za kočárkem. Snad mi (nastávající) maminky prominou mé zcela vypočítavé chování. Nějak ho však unavit musím. 🙂 Chodit sám ještě nechce, verzi „za ručičku“ nelze praktikovat pořád, takže jako venkovní „postrkovadlo“ nám slouží kočárek. Vzhledem ke zvyšující se Ondrovo rychlosti a síle budu muset strategii uplatnění jeho energie brzo změnit. Anebo se bude muset změnit počasí… Uvidíme, kdo s koho!

img_0522_1aa.jpgZ dárečků, které jsem obdržela, teď nejvíce využívám stoupátko s krtečkem a háčky na kočárek, obojí od G-Mini. Stoupátko na svoje nožky, když sedím (aby mě netrápily křečové žíly). No a háčky na kočárek na zavěšení všech možných pytlíčků, nákupních tašek, svetrů a plínek. I Ondrášek přišel na jejich existenci a při chůzi za kočárkem se občas na jeden nebo druhý zavěsí a houpe se jako Tarzan v pralese. Jeho dobrodružství většinou končí na zemi na kolenou a v blátě. Jejich pevnost je stálá a udržují Ondru v kondici i pohybu ve vzduchu.

V týdnu jsem absolvovala další pravidelnou kontrolu na gynekologii u své doktorky v Písku. Na miminko se na ultrazvuku koukneme až na konci srpna, takže šlo spíše o předání dokumentace z genetického ultrazvuku v Českých Budějovicích. Paní doktorka při dotazu na tvrdnutí mého bříška trochu zvážněla a raději mě vyšetřila. Naštěstí je vše v pořádku, miminko se k ničemu nechystá. Moje tělo prostě jen reaguje na zvýšenou námahu a dává mi tak signál „zvolni, není třeba spěchu“. Problém není ani tak v nošení Ondráška, jako spíš v nižším tlaku, vysoké venkovní teplotě a nedostatku odpočinku. Pak stačí náročnější den a bříško hned tvrdne.

Je to asi čtrnáct dní, co Ondra začal spát už jen jednou denně (odpoledne), ale za to vydatně. Díky této změně prospím přes den minimálně hodinu v kuse. Příjemný dárek, děkuji Ondrášku. 🙂 Na nízký tlak mi sestřička poradila kávičku, tak piji dvě za den. Jednu klasickou, druhou slabší. A až dvojitá dávka zabírá na nepříjemný nízký tlak.

Nový režim má také Pišťoška. Díky ní chodím spát až okolo půlnoci. Ono když vám mezi desátou a dvanáctou noční ožije v břiše malý vetřelec, spát se moc nedá. Naopak mám pocit, že mi svými pohyby dodává energii a elán. Občas mám chuť vytáhnout mašinu a ušít si šaty, vyrazit na noční procházku nebo vyleštit celou koupelnu. Ale dávka nadšení je pouze omezená, takže se do stavu blízkému kómatu dostanu po odeznění euforie velice rychle. Noční dobrodružství tak využívám spíše k povídání si s naší malou princeznou a k přemýšlení nad vybavením do našeho nového bytu.

Čtěte také:

Přes den jsem se opět začala věnovat józe, tudíž jsem dostála svým slibům z minula. I když zásluha to není moje, ale Ondrova. Ano, věřte nebo ne, to náš Kulihrášek mě přinutil cvičit. Jedno krásné odpoledne jsme si spolu hráli na podlaze a on začal z ničeho nic produkovat jednotlivé cviky z jógy. 🙂 Po nějakou chvilku jsem na něj koukala s otevřenou pusou, neschopna jakéhokoliv rozumného komentáře. Pak ze mě vypadl komentář „hustý“ a pustila jsem se i já do cvičení. Při jednotlivých asánách se mi Ondrášek proplétá mezi končetinami, lehá mi na hlavu nebo se snaží vydechovat (funět) jako já a strašně se u toho směje. A tím bych chtěla připomenout, že důležitý je pozitivní přístup ke cvičení, nikoliv jeho dokonalé provedení!

Víkend se nesl v duchu oslav partnerových narozenin a neskutečného vyčerpání a únavy. Neodhadla jsem své síly, přecenila je a pak trpěla a proklínala se. Ondrášek trpěl o něco hlasitěji než já, protože se mu klubal další zoubek. Nijak ale nesrovnávám jeho a moje ouvej a bolístky, protože zuby jsou prokletím celého lidského pokolení. O únavě a vyčerpání by také mohli vyprávět Peťa a jeho tatínek. I přes zvadlé fyzické zdraví jsme si oslavu užili.

A co napsat závěrem? Snad jen, že už to asi lepší nebude. Pomalu ale jistě na sobě cítím, jak se blíží třetí trimestr a s ním zmizí všechna pozitiva druhého trimestru. Netvrdím, že finiš těhotenského běhu je pouze o utrpení ženy, ale nějak zde převažují negativa a nepříjemné prožitky. Pevně věřím, už kvůli vám čtenářům, že vše zvládnu s humorem sobě vlastním a určitým nadhledem, že se vlastně blíží konec a pak už to bude brnkačka (pozn. autora drsný anglický humor :-)). V příštím díle bude hlavním tématem porodní plán, nad kterým teď dumám dnem i nocí.

Všem (ne)těhulkám posílám trochu pozitivní energie – hlavu vzhůru, bude hůř. 🙂

Supící lokomotiva Katka


Katka právě prožívá 23. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

b633476598316866011.jpg

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist