Katka v 30. tt: Šťastné číslo

TĚHULKA LIVE! KATKA Musíte uznat, milí čtenáři, že třicet je prostě krásné číslo. Dobře, nemusíte souhlasit, ale alespoň si připusťte, že na tom něco je. Když se řekne „třicítka na krku“, pořád je to ještě přitažlivý věk. Nebo třeba „mít výplatu třicet tisíc čistého“, to je můj sen. A třicátý týden těhotenství? Pro mě to znamená, být částečně za vodou. Všechny varianty zní přeci jenom doost dobře.
foto: Fotopromě

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Anebo jsem natolik pozitivně naladěna 30. týdnem těhotenství, že všude vidím růžové slony a já sama se vznáším na duhovém obláčku. Ať je to, jak je to – už teď vím, že do konce (porodu) zbývá nějakých deset týdnů. A kdo by se neradoval, že? Za deset týdnů odlet na dovolenou nebo deset týdnů do Vánoc, každý si pod tím může najít své. Je na čase začít odškrtávat dny (týdny) v kalendáři.

Termín porodu se nezávratně blíží a já se na ten zázračný okamžik těším jako malá na Ježíška. Ne že bych byla masochistkou a užívala si porodních bolestí, ale už se opravdu moc těším na den, kdy se s naší malou princeznou Anežkou setkám. A také tím pádem na den, kdy si trochu ulevím od toho neustále rostoucího bříška. Podobné pocity jsem měla i před narozením Ondráška a také od 30. týdne (prostě kouzelné číslo). Známí, rodiče i babičky mě strašili, že pak mi teprve nastanou galeje a ať se moc netěším, že je prý lepší nosit miminko v bříšku než na rukou. Zažila jsem však naprostý opak. Konečně mé tělo pocítilo počátky znovu nabyté svobody a já se mohla radovat z miminka. Na druhou stranu je mi víc než jasné, že stále nejsem schopna si plně uvědomit dopady péče o dvě malé děti. I přesto se na ten okamžik těším, a proto také ta možná bláznivá radost ze zbývajících deseti týdnů. :-)

Abych si utíkající čas ještě lépe uvědomovala, naplnila jsem kalendář různými termíny a schůzkami, na nichž je potřeba něco zařídit, nakoupit nebo vyřešit. První z věcí, kterou mám již za sebou, je žádost o mateřskou dovolenou (resp. peněžitou pomoc v mateřství, ale budu o ní mluvit jako o mateřské dovolené). Na základě domluvy se sestřičkou své gynekoložky jsem se už v půlce září zastavila pro formulář, který jsem téměř okamžitě přeposlala svému zaměstnavateli. Jelikož v současné době pobírám rodičovský příspěvek, musela jsem absolvovat povinné kolečko na úřadu práce, abych náhodou nedostala nějaký ten peníz navíc. Jak mě upozornila paní referentka na úřadu práce, mohlo by se to řešit i přes policii. :-) Jelikož mám z mužů zákona strach jako čert z kříže (pozn.: Jednoho policistu mám doma), zařídím vše k největší spokojenosti úřadu.

Již teď jsme sepsali hlášenku o termínu nástupu na mateřskou dovolenou a na správu sociálního zabezpečení jsem odeslala zase jeden krásný barevný formulář, s nímž budu muset ještě jednou na úřad práce. To abych se náhodou doma nenudila. :-) Teď už mi nezbývá nic jiného než čekat a modlit se, aby tentokrát nebyla správa sociálního zabezpečení natolik vytížena a mně penízky nedorazily s měsíčním nebo ještě větším zpožděním. A abych do té doby kalendář jen tak nezevloval, naplnila jsem ho v různých intervalech připomínkami ohledně urgence úřadu. Závěrem k této věci musím s politováním podotknout, že této problematiky se číslovka třicet týkat maximálně ve věci čísla popisného. :-)

Bylo, nebylo (pokračování)

Jak jsem slíbila v minulém díle, chci se s vámi podělit o myšlenky ještě nad jedním tématem – znovuzapojení Ondráška do kojení. Už nějakou dobu hledám na internetu různé články, diskuze a rady ohledně této problematiky. Chystám se také poradit s nějakým odborníkem (např. laktační poradkyní, dětskou lékařkou aj.). Zatím jsem k tomu stále nesebrala odvahu, protože se trochu bojím jejich názoru. Většina lidí to jistě odsoudí už jenom vzhledem k mému zdravotnímu stavu (roztroušená skleróza). Nechci se nechat hned v počátku odradit a ráda bych věcem dala volný průběh. Pokud vše půjde dobře a já budu moci Anežku kojit, zkusím třeba nabídnout znovu i Ondrovi. Byl kojený pouze půl roku, protože ho ke konci pořádně trápily zoubky, a proto vstával po dobu měsíce a půl v noci každou hodinu. Byla jsem hodně vyčerpaná, takže mi bylo doporučeno kojení ukončit. Neuroložka měla obavy z ataky roztroušené sklerózy a já z následné hospitalizace a oddělení od dítěte.

Čtěte také:

Ondru nebudu napodruhé do ničeho nutit. Zároveň mám trochu strach, abych neubírala Anežce (i když si myslím, že tělo je dost chytré a po nějaké doby by nabídku vyrovnalo poptávce). Přemýšlím také nad tím, zda nepočkat minimálně po šestinedělí, aby Anežka nabrala do začátku dostatek sil a já se srovnala s péčí o další a menší miminko. Žádná z dostupných informací mi zatím neodpověděla na všechny moje otázky. Doufám, že v následujících týdnech seberu odvahu a zkusím zkontaktovat nějakého odborníka. Nebo se třeba najde i dobrá duše zde a předá mi pár svých cenných zkušeností. Což? :-) Každopádně se s vámi časem určitě podělím o poznatky, kterých jsem dosáhla.

Druhá věc, která se také nevešla do minulého článku, se týká zátěžového testu na těhotenskou cukrovku. Musím se přiznat, že jsem jej neabsolvovala, a to z čistě praktických důvodů. Moje lékařka mi zapomněla dát včas žádanku, já sama jsem si na test nevzpomněla hned, v nemocnici měli jen pár volných termínů a na všechny z nich jsem nebyla schopná najít pro sebe odvoz a asistenci a pro Ondráška hlídání. Abyste si nemysleli, nejsem žádná padavka, ale při prvním těhotenství mi opravdu nebylo dobře. Rozhodně jsem se necítila na to, abych řídila nebo vydržela půl hodinovou cestu autobusem zpět domů. Vše jsem konzultovala se sestřičkou z gynekologie, která byla velice milá, problém pochopila a řekla, že některé maminky odmítají test už jenom z přesvědčení. Já bych si tam za normálních okolností „pro sichr“ došla, ale neměla jsem bohužel prostor a možnost. Věřím, že vše bude v pořádku a já už na to nebudu muset myslet.

V příštím díle Těhulka Live bych konečně měla mít výsledky z dalšího ultrazvuku. Hurááá! Sice mě čeká cesta (ne nízkopodlažním) autobusem s kočárkem, kde jak pevně věřím, mi někdo pomůže, a odběr krve v ordinaci i za asistence Ondráška... Ale stojím si za svým, že co mě nezabije, to mě posílí! Takže všem maminkám v podobné situaci přeji mnoho sil a energie, ostatním hlavně dobrou náladu!

Vaše těhulka Katka


Katka právě prožívá 30. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem? 

Komentáře k článku
Počet komentářů: 4
Obrázek uživatele Kátík
Kátík

Lucko, i tobě děkuji za tvé zkušenosti. Máte pravdu v tom, že by to mohlo pomoct i v začátku, kdy má žena pocit, že doslova praskne. :-) Ale jak píšete sama, všechno se bude odvíjet od zájmu staršího. Byla bych moc ráda za jeho zapojení, ale budu ráda i za to, že budu moct kojit další dítě. Moje diagnóza není vždy úplně nakloněna kojení, tak uvidíme, zda se mi podaří překonat některé předsudky lékařů. :-) Děkuji moc, jste hodná! Katka

Obrázek uživatele Kátík
Kátík

Zuzano, děkuji ti moc za sdílení tvých zkušeností a tipů. :-) Zkusím se nenechat odradit (lékaři a rodinou) a pokud bude mít Ondrášek zájem, pustit se do toho. Nejhorší je, že člověk setkává s negativní reakcí od lidí, kteří by ho právě měli podpořit. Ale zkusím zabojovat, spojit se s nějakým sdružením a uvidím. Stejnak se všechno bude odehrávat podle toho, jak si řekne Ondra. Děkuji mockrát!! Katka

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Zdravím Vás, Katko! Taky jsem měla v plánu vyzkoušet tandemové kojení. Dceru jsem kojila do jejích 18 měsíců, ale v tu dobu jsem byla už ve 3. měsíci těhotenství a dcera se v noci často budila a bez prsu nebyla schopná usnout. Docela mě to vyčerpávalo a potřebovala jsem se konečně vyspat :-), tak jsme s kojením skončili. Když se za půl roku narodil její bráška, zkusila jsem dceři nabídnout prso znovu (hlavně v prvních týdnech, než se tvorba mléka přizpůsobila poptávce bych dceřinu pomoc velmi uvítala, protože to, co její bráška nezvládl vypít, jsem musela odstříkat, aby mi prsa nepraskla), ale dcera se už přemluvit nenechala. Mrzelo mě to, ale byla to její volba. Alespoň ze začátku jsem jí přidávala trochu odstříkaného mléka do některých jídel, aby si taky ještě jednou užili cenné látky, které v mateřském mléce jsou, ale ani to jí moc nesedělo.

Každopádně Vám držím palce, třeba se Ondrášek nechá zlákat. A že by ubíral sestřičce bych se opravdu nebála - kde je poptávka, je i nabídka. :-)

Mějte se krásně,

Lucka

Obrázek uživatele Zuzina
Zuzina

Mila Katka, mam dve deti, medzi ktorymi je rozdiel dva roky. Ked som otehotnela druhy raz s dojcenim prveho 

dietata som neprestala, napriek tomu, ze moja gynekologicka z Toho moc nadsena nebola. Pri kazdej kontrole 

sa ma pytala, ci stale dojcim. Mne to Ale nerobilo ziadne tazkosti a tym, ze dcerka zaspava Pri dojceni mi to 

bolo velmi pohodlne a tiez Sa Mi na odstavenie zdala nepripravena.Viac menej som ratala s tym, ze 

bude mliecka menej a dcerka Sa Sama odstavi. To Sa ale nestalo a tak sa dojcia od zaciatku spolu.

Je to podobne ako ked Sa dojcia dvojicky, cim castejsie Sa priklada tym je viac mlieka. Ma to velku vyhodu,

starsia dcerka saje samozrejme efektivnejsie a Tak Sa bracek nemusi tolko trapit s pustenim mlieka.

za Celu dobu som ani raz nemala zapal, nepoznam dojcenecky strajk, upchane mliekovody. 

Tvoja situacia je samozrejme ina, ale urcite stoji za to to skusit, hlavne ked Ondro prejavi zaujem.

Materske mlieko je jednoducho zazrak a aj starsiemu dietatku len prospeje.

Ak si rozhodnuta to skusit, najlepsie Ti poradia zo slovenskeho zdruzenia Mamila.

Co Sa Tyka lekarov, Ti Ta budu podla mojich skusenosti skor odradzat ako podporovat. 

Velmi rada by som Sa ale mylila :-)

Prajem vam len to najlepsie a pohodove zvysne tyzdne.

Zuzana

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené